hra1.jpg

Web literárního počinu autorek Chensie a Wish.



Tvé tělo jednou zemře, ale Tvá duše zůstane nesmrtelná…"

Měli byste zájem pomoci nám hledat podoby jednotlivých postav HOD?.)

Ano (15 | 75%)
Ne (5 | 25%)

Máte nějakou konkrétní představu, jak by měly vypadat postavy z HOD?

Koupili byste si Hru o duši, kdyby vyšla jako kniha?

Ano (55 | 86%)
Ne (9 | 14%)

Do jaké věkové kategorie patříte??

Méně než 11 ( | 0%)
11 - 15 (62 | 56%)
16 - 20 (38 | 34%)
21 - 25 (6 | 5%)
Více než 25 (5 | 5%)


(web autorek Chensie a Wish)
(web autorek Chensie a Wish)
Chester a Diana to spolu nemají lehké. Především Chazzy má co dělat, aby nedospělou Di pochopil. Je pro něj tak tajemná, ale proč? Co skrývá? Všechno jim to zkomplikuje nová postava. Mia, která je na první pohled zběhlá v nejstarším řemesle.

9. kapitola: „Chceš ji úplně dodělat??"

Chester

Sedím v zašlém nepohodlném křesle a nechávám si zvedat náladu od upíří děvky, která mi tančí na klíně. Její tělo je stejně ledové jako to moje, tatam je teplá vláčná pokožka, které jsem se měl možnost poslední dny dotýkat.

Bianka je profesionálka a ví, kam sáhnout, abych byl v sedmém nebi, ale přesto… Promnu v prstech její zrzavé lokny a nechám se svádět jazykem, kterými mi přejíždí po rtech. A přesto cítím, že to není ono!

V ruce skleničku tvrdého alkoholu, abych dokázal nemyslet. Alespoň na chvíli. Jenže díky těm ledovým dotekům a mrtvolnému chladu, které z mé dnešní coury sálají, a které nedokáže rozehřát ani chlast, znovu sklouzávám do svého pekla a myslím na ni.

Zase mi hnula žlučí! Natolik, že jsem to prostě musel udělat. Jen vzdáleně vnímám orgie, které tu Dexter s těmi nadrženými upírkami provádí. Když se Bianka začne potýkat se zapínáním od kalhot, které mám na sobě, skoro to ani nepostřehnu, v myšlenkách úplně jinde…

Děsí mě, že se mi to tak neskutečně vymklo z rukou, že všechno, co jsem s ní původně zamýšlel, je v nenávratnu a já se dostal situace, ze které nevím jak ven. Upír by neměl cítit něco víc než jen chuť krve nebo dotek těla, když si ho proti její vůli bere. Už ne! Jenže, ať se snažím, jak chci, místo chuti její krve si vybavuji popelavé oči, které se jen těžko snažím z paměti vymazat. Ty podmanivé oči, které na mě shlížely s naprostou sebejistotou, za kterou bych ji snad vážně nejraději zabil.

„Co ti je? Nebavíš se?" šeptá mi Bianka vášnivě do ucha. Jakmile mi dlaní zajede do kalhot, stisknu ji pevně pod krkem, až zalapá po dechu a začnu ji hrubě líbat. Dex má pravdu, potřebuju se něčím rozptýlit, ale stejně myšlenkami po chvíli zabloudím zpět k Di. I když si to stokrát zakazuji, nemůžu ji dostat z hlavy.

Stále přemýšlím nad tím, co se ze mě stává, když jsem v její blízkosti. Možná bych se nemusel tolik bránit. Koneckonců, co bych neudělal pro šťastnou krev. Snažím se sám před sebou nějak zdůvodnit mé chování, i když mi dochází, že to tak není. Jenže, jak můžu být s ní, když potom, co předvedla, bych jí nejraději prokousnul krk?!

Podobné myšlenky se mi honí hlavou celou dobu, co se nořím mezi stehna té, díky které se snažím zapomenout. Hlasitě sténá a zatíná se mi drápy do zad, ale není to ono. Je to jen obyčejný chtíč a nadrženost. Zoufale si uvědomuju, že mi chybí právě moje nevinná Di.

K ránu už to nevydržím a vydávám se zpět do domu, kam vletím oknem z knihovny. Alkohol ze mě už vyprchal a odér té upíří děvky snad také. Vyjdu do patra a potichu otevřu dveře do jejího pokoje. Najdu ji schoulenou v posteli, jak tiše oddechuje. Chvíli se na ni nehybně dívám a uklidňuju se tím pohledem.

Je ještě tak nevinná a já začínám moc dobře poznávat ty neznámé a přesto tak podivně známé pocity, co se mi pnou už nějakou dobu v hrudi. A v tu chvíli mi dojde, že už je vážně pryč ta doba, kdy jsem ji bral pouze jako svou oběť. Potlačím nutkání se jí dotknout a raději odejdu do své ložnice.

 

** ** **

 

„Pojď sem," řeknu tiše, ale autoritativně, když uslyším, jak klapnou dveře. Nemusím se ani otáčet. Vím, že tam stojí. Vím, že poslušně čeká, protože jsem ji to naučil. Už se mnou nebude mávat tak, jako kdysi… Teď už se skutečně bojí a já nevím, jestli mne to těší.

Poslušně a bez řečí udělá, co chci, a posadí se s hlubokým nádechem na postel, jako by se potřebovala uklidnit. Což není možné, protože ji přece jen tak něco nerozhází.

„Hodně jsem přemýšlel," podívám se na ni úkosem a na okamžik se odmlčím.

Vypadá tak bezbranně, smutně. Šedé duhovky má potažené nostalgií, jako by ztratila něco, co její život osvětlovalo. Černé havraní provázky se jí stáčí kolem tváře a zplihle visí, jako by její psychika ovlivňovala celý její vzhled. Ani ten sarkasmus už není tak pichlavý a zřetelný, je schovaný pod maskou úzkosti.

„Měla by ses vrátit mezi lidi. Nechci, aby se včerejšek ještě někdy opakoval, nebo aby to příště vygradovalo v něco ještě horšího," dodám potom a pozoruju její oči, které se začínají lesknout. Přece bys neplakala, maličká…

Dlaně se jí chvějí natolik, že si je musí položit na kolena. Dýchá mělce a pohledem sjíždí po stínech, jako by se bála se podívat na mě. Jako bych byl to nejhorší… Ale to já přece jsem.

„Udělám, co budeš chtít," pípne tiše a odkašle si.

Mám chuť zastrčit jí pramen vlasů za ucho, aby se jí nepletl na tváři. Zatnu dlaně v pěst a potlačím to nutkání. Ona už mi nepatří! Nemůžu ji mít!

Přikývnu. „Až budeš připravená odejít, tak řekni."

„Na tohle se nedokážu připravit nikdy," sykne zoufale a zatváří se nejistě. Ta slova z ní evidentně vyletěla dříve, než stačila zavřít ústa v nesouhlasu. Pomalu se zvedne, aby se zlomeným krokem odebrala ke dveřím. Vypadá tak zdrceně…

Posadím se. Je mi jí najednou líto a i přesto všechno se nemůžu ubránit pocit, že nechci, aby odešla. „Ponížila jsi mě. Víc než kdokoliv jiný. Vysmála ses lidské slabosti, kterou si ve mně - ani nechápu jak -  probudila," zavrčím do ticha.

„Já se moc omlouvám," otočí se ke mně čelem a dlouze se nadechne, zadržuje pláč. „Já jsem netušila, co vlastně dělám." Prudce zavrtí hlavou a snaží se bránit slzám, které se jí derou z šedých očí. „Nikdo mě nikdy rád neměl, tohle pro mě bylo tak strašně krásný a já si ten pocit natolik užívala, že jsem překročila meze. Moc mě to mrzí, sakra," zašeptá zoufale a zkroutí rty. „Dělám chyby, na který doplácíš ty a mně je to moc líto. Nechci ti ubližovat. Nechci ti vnucovat city nebo sebe. Jsi svobodnej a máš právo se rozhodovat sám a sám si uvědomovat, co cítíš." Zhluboka se nadechne a snaží se zakrýt svou rozhozenost. „Uštědřil jsi mi hodně velkou lekci," zamumlá a nejistě vypne hruď.

Opustilo ji sebevědomí nebo jsem jí ho zbavil násilnou cestou?

„Jen tak na to nezapomenu. Díky tobě vím, jak chutná láska. To je to nejkrásnější, co se mi v životě stalo." Na tváři se jí objeví letmý choulostivý úsměv a pohlédne mi vděčně do očí. Jsou plné lásky, vděčnosti a něhy, kterou jsem naposledy viděl snad před šesti lety, a to ještě nebylo ono… Tohle je něco víc. Proudí to jejím tělem a zbystřuje mi to smysly. Okouzlilo to bestii ve mně, ale nějakým zvláštním způsobem se jí podařilo mi vdechnout emoce, které jsem tak dlouho necítil. Dokázala mi vdechnout duši, kterou jsem ztratil… A i když se jí stále bráním, cítím ji uvnitř sebe tak hmatatelně, jako nikdy před tím.

„Měl jsi pravdu. Tohle všechno pro mě bylo nový a sakra, já to nezvládla. Ublížila jsem ti," řekne plačtivě. „Udělala bych cokoliv, abych to odčinila, ale chápu, že už se mnou nechceš mít nic společnýho, ale chci, abys věděl, že jsem ti moc vděčná." Svůj proslov ukončí se slzami v očích. Okamžitě se odvrátí, abych neviděl, že ty kapky slané vody patří mně…  Protože ji nutím opustit to, co ji dělalo šťastnou, ačkoliv je to divné.

Na chvíli mě tím úplně zmate. Zřejmě jsem ji považoval za úplně někoho jiného… Ani ve snu mě nenapadlo, že by byla šťastná za okamžiky se mnou! Nikdo se se mnou necítil dobře… Snad jenom Susan byla ráda, když jsem se jí dotýkal, četl jí pohádky a věnoval se jí. Když jsem byl s ní. Ale jinak mě všichni nenáviděli, byl jsem pro ně vrah a nemohl jsem po nich chtít jiné emoce. Ale ona i přesto všechno, co si se mnou prožila, je vděčná…

Myslí se mi násilně protáhne vzpomínka na dobu, kdy pro mě ještě nic neznamenala a konečně začínám chápat…

Moje kořist se mi zhnuseně zadívá do tváře a sáhne si na krk. Ohmatá si obvaz a ve tváři se jí zračí neobvyklé překvapení.

Nahnu hlavu na stranu a snažím se vyzkoumat, co ji tak ohromilo. Možná bych toho mohl využít ve svůj prospěch.

S nechápavým pohledem se mi zadívá do očí a ve tváři se jí zračí upřímné rozhození, což jsem u ní ještě nespatřil. Její neobyčejně hezká tvář, díky níž mi v hrudi trne pocit, že ji znám, je zmatená. Očima užasle pohlíží do těch mých a nevinné rty se jí chvějí, jako by mi chtěla něco říct. Stáhne si ruku z obvazu a zadívá se na noční stolek, kam jsem jí připravil jídlo. Znovu se na mě ohromeně podívá a pak fascinovaně téměř bez dechu hypnotizuje pečivo s ovocem, které jsem našel v kuchyni.

Tak proto byla tak překvapená. Nejspíš nebyla zvyklá, aby o ni někdo pečoval… Aby jí někdo nosil jídlo a hojil její rány, i když je před tím způsobil. Proto byla tak samostatná, bojovná a nesložila se, neprosila o to, abych jí vrátil mamince a tatínkovi, jako to dělají ty jiné ubohé dívky. Proto mě tak dostala a byla jiná… Ona není zvyklá na takové city, ale proč?

„Nechci, abys mi byla vděčná. Není totiž důvod. Nikdy jsem se neuměl k lidem chovat, ani jako člověk," řeknu a odmlčím se. „Můžeme se občas vídat, pokud budeš chtít," navrhnu jí v náhlém popudu.

„Víš, že bych chtěla. Záleží na tobě." Nenápadně si setře slzy a znovu nadechne se, jako by se snažila uklidnit. „Miluju tě," řekne tiše, ale jasně. „Nechci ti nic vnucovat, jen chci, abys to věděl. Jsi jediný, komu to říkám. Komu dávám své srdce." Dívá se mi do očí a já vím, že tohle říká poprvé.

V hrudi mě nepříjemně svírá, na tohle nejsem zvyklý. Nikdy se mi nikdo nevyznal, snad jen Susan mi řekla, že mě má ráda… Ale tohle? Ani jako člověk jsem neměl žádnou lásku. Všechny, které přede mnou roztáhly nohy, byly automaticky zapomenuty.

„Jsi moje první láska, a i když to bylo někdy krutý, jsem za tebe neskutečně moc ráda. Díky, že sis mě našel." Lehce se usměje a já pocítím ostré bodnutí v hrudi.

Do hajzlu, našel jsem si ji, abych ji zabil! Nejsem žádný anděl, který jí chtěl věnovat city a chvíle, o kterých do té doby neměla ani tušení, ale prahla po nich!

„Kdykoliv budeš chtít svou šťastnou krev, klidně přileť. Vždycky tu pro tebe budu." Trochu se ošije.

Tak já ji vyhazuju a ona mě bude navždy milovat… Jako svou první lásku. Jako někoho, kdo ji měl rád. Připadám si jako zločinec!

„Prostě, kdybys měl chuť na svou šťastnou krev, stačí říct. Je tvá," povzbudivě se na mě zašklebí, ale pak se otočí, abych neviděl její skleslý výraz.

Přistoupím blíž a lehce se na ni zezadu přitisknu. Vnímám teplo jejího těla a její dívčí vůni. Musím se hodně ovládat, abych ji k sobě nepřitisknul pevněji a nezabořil nos do jejích vlasů.

„Asi … mi na tobě záleží, ale bude lepší, když budeme žít každý sám," zamumlám a snažím se bránit vlně citů, která mě zaplavuje. Jakmile je v mojí přítomnosti, prostě to nezvládám. Tohle upíří tělo se brání všem emocím, ubližuje mi za ně, protože bych je cítit neměl… Ano, tohle neskutečně bolí.

Pohladí mě po dlani. „Já to chápu," řekne tiše a zakloní hlavu, aby zabránila slzám stékat po její hebké tváři.

Začíná to na mě být moc. Něžně ji políbím do vlasů a odpoutám se od ní. „Asi bychom měli jít," zakašlu, abych zakryl chvění hlasu. Proboha, jsem snad upír, tak co se děje?! Proč ten pocit, jako bych neztrácel jen ji, ale po dlouhé době i sám sebe…

„Jak potřebuješ," přikývne. „Nechceš se napít, než půjdeme? Bůhví, kdy se zas uvidíme," zamumlá a nabídne mi svůj krk. Pohlíží na mě svůdně skrze zavřená víčka a vypadá tak přitažlivě a zároveň nevinně, že bych ji nejraději…

V žaludku mám prázdno a v ústech se mi sbíhají sliny na tu nejkvalitnější krev, kterou jsem měl možnost poznat. Polknu a přiblížím se k jejímu hrdlu, které mi tak ochotně nastavuje.

„Neměla bys domů přijít s ránou na krku, když se ti ty ostatní konečně zahojily," odtáhnu se od ní, i když mi to dělá značné problémy. Tak rád bych ponořil špičáky do vláčné kůže a znovu se nechal obelstít krví, pro kterou bych trpěl snad roky, ale … nechci, aby trpěla ona.

„Věř mi, že doma si toho ani nevšimnou," ušklíbne se znechuceně. V její tváři se odráží zoufalost, bezmoc i neštěstí, než se znovu probere a zadívá se na mě.

Co skrývá?

„Nemusíš mít obavu," ujistí mě. „Ne, že by moji… Hm… adoptivní rodiče byli nějací špatní… Sakra, to jen… Oni jen," koktá, až nakonec zmlkne úplně. Tvář má strohou jakékoliv emoce, ale ty její oči… Jako bych ji návratem pohřbíval za živa.

„Oni jen co?" páčím z ní každou větu. Ale kupodivu jsem trpělivý.

„Jen mají na starosti své vlastní děti," řekne s kamennou tváří. „Starají se o mě fajn." Sivé duhovky protne stín bezmoci a touhy po útěše v mém ledovém náručí. „Dostanu, co chci, ale zájem a lásku po nich chtít nemůžu," pokrčí rameny a zatváří se, jako by jí tohle svěřování dělalo velký problém. Zřejmě nemá nikoho, komu by to mohla říct. Proto pro mě byla tak tajemná. Byla nejspíš zvyklá být sama.

Poprvé za tu dobu před sebou vidím stát skutečnou Di. Konečně se o ní něco dozvídám. Ona není tak silná, jak jsem si myslel. Je jenom odkázaná na sebe, protože nepoznala péči a lásku druhých.

„Co se stalo tvým rodičům?"

Zatne zuby a na chvíli se jí tvář zkroutí vztekem a bolestí, než se znovu pokusí o sebejistou masku, za kterou se nejspíš jen schovává její pravé já.

„Ani pořádně nevím," zamumlá, jako by ji to snad ani nezajímalo. „Říkali mi něco o tom, že zemřeli při autonehodě. Koneckonců si je ani nepamatuju," ušklíbne se. „Podle všeho jsem zůstala u prarodičů, kteří mě dali k adopci. Víc nevím," řekne to takovým způsobem jako by se bavila o všední nezáživné věci. „Sakra, byla jsem děcko, ani mi to nepřijde." Mávne rukou a vyhne se mému pohledu. Na tváři nastraží ostrý sarkastický škleb a potlačí emoce. To jí jde podle všeho dokonale…

„Di, podívej se na mě," donutím ji zvednout ke mně oči, ve kterých zahlédnu slzy. „Jestli nechceš, nemusíš se tam vracet. Myslel jsem, že ti tam bude líp, než tady… se mnou."

„Jsem tu s tebou moc ráda," pohlédne mi něžně do tváře. Vidím to okouzlení a zoufalost, když ji nutím, aby opustila něco, co tak moc hledala… „Ty si všimneš, když tu nejsem. Když odejdu z místnosti," zamumlá a odvrátí se.

Jak by ji někdo mohl ignorovat?

„Ale nechci ti dělat problémy. Nechci ti tu být na obtíž a jen proto, že ti je líto, jak žiju." Rozhodí ruce a na tváři vykouzlí falešný ironický úsměv. „Jsem nejšťastnější na světě," rozesměje se. „Sakra, kdo si doma může dělat, co chce? Nebo dostane, co chce? Hm? Nemusím hnout ani prstem, natož poslouchat. Nemusím se doma objevit třeba celej měsíc a stejně za to nedostanu vynadáno. Nechci, abys mě litoval," zavrtí hlavou a ve tváři se jí objeví její vzdorovitost a hrdost. „Já mám přece z pekla štěstí a svou svobodu. Kolikrát už mi u tebe prošlo věcí," mrkne pobaveně. „A teď, když mám ve svým srdci i tebe, bude se mi žít…" Setře slzy.

„Jistě," zamumlám a obezřetně si ji prohlédnu. „Ty jsi přeci nejšťastnější." Zadívám se na ni a pohladím ji po tváři. „Pokud chceš, zůstaň tady. To se s tebou budu raději hádat, než abych tě poslal zpátky tam." Chce něco namítnout, ale já ji nenechám. „Oba víme, že jsi ta nejšťastnější ze všech," usměju se na ni povzbudivě. Stejně jako já, nedává najevo své slabosti.

„Díky," zamumlá šťastně. „Díky za všechno." Chvíli mě probodává vděčným pohledem a pak poslušně přijde blíž a nakloní krk.

Jemně jí přejedu po dívčí košili, kterou má na sobě a uvolním knoflík, abych jí mohl odhalit celý krk.

„Teď už nemusíš mít obavy, že by si toho někdo všimnul," povzbudivě se na mě usměje.

Přivinu ji k sobě a vdechnu její omamnou vůni. „Lehni si do postele," zašeptám jí do ucha, a když se na mě tázavě podívá, odpovím: „Nechci mít zakrvácený koberec," zazubím se.

Pobaveně se po mně ožene rukou.

Chytím ji a lehce ji kousnu do zápěstí, až usykne a přitiskne se ke mně.

Diana

Je tolik příjemné cítit jeho tělo zas tak blizoučko u sebe. Vnímat ten chlad, který se postupně mění v horkost. Čekala jsem, že už to nikdy nezažiju a teď si toho vážím jako největšího daru, který mi může dát.

„Neprovokuj," usměju se. „Nebo tě taky kousnu," zavrčím a něžně ho kousnu do krku. Krásně mi voní, až se mi z něj motá hlava.

„No tak kousni," pobídne mě. „Sem…" Prstem se dotkne svého spodního rtu, až zatajím dech a zadívám se mu do očí. Vábí mě k sobě jako svou kořist… Vytáhnu se na špičky a dotknu se ho. Nejdřív ho jen jemně políbím. Pak přidám na intenzitě a drze ho kousnu.

Zašklebí se na mě a hrdelně zavrčí, až se mi postaví chloupky na těle.

Uchechtnu se tomu a vkládám do polibku všechny emoce a vděk spolu s rozkoší, kterou mi to přináší. Letmo ho koušu do rtů a dráždím jazykem, až se mi podlamují kolena. Líbí se mi, jak přivírá oči a občas tiše vzdychne.  Přimknu se k němu celým tělem a vášnivě se mu věnuju, až pociťuju horkost.

„Di, brzdi!" odtrhne se ode mě. „Nebo bude udobřovací sex a… Ten ty přece nechceš, ne?" Povalí mě na postel a ani nečeká na odpověď. Políbí mě ledovým polibkem na krk a konečně mi protne kůži špičáky.

Zpočátku cítím jemné bodnutí, které se ztrácí v euforii, jež zaplaví celé mé tělo. Horkost spolu s pocitem lehkosti. Vlny rozkoše jsou slučitelné s jeho hladovým lokáním mojí krve.

Rozkošně se propnu a zakloním hlavu, abych mu umožnila co nejlepší přístup. Čím víc ze mě pije, tím víc se ocitám ve výšinách. Radostně vzdychám a hladím ho po zádech, zatímco se mu prsty druhé ruky probírám v hebkých vlasech.

„Co se děje?" heknu zrazeně, když se ode mne na chvíli odpoutá.

Jen se ďábelsky usměje a nacpe se mi mezi nohy. Nalepí se na mě ledovým tělem a znovu ze mě začne hltavě pít, až se můžu radostí zbláznit.

Tenhle přístup je snad ještě lepší! Nejenže se mi rozlévá slast z místa, kde ze mě saje, ale rovněž se mi vynořují nepoznané euforie přímo z klína. Nechápavě se tomu novému pocitu oddávám.

„Ach, Chazzy!" zasténám, když mám pocit, že už to nevydržím. Že se snad samým blahem zblázním! Je to tak impulzivní, že mi srdce buší v hrudi desetkrát rychleji a tělem, především rozkrokem, se mi prohánějí velmi intenzivní pocity horkosti a rozkoše. Drapnu ho za ramena, za tu černo měkkou mikinu, kterou mí na sobě, jako bych snad měla šanci ho od sebe odtáhnout, a zakloním naříkavě hlavu.

Je hrozně moc divoký a ty pohyby, které dělá, mě rozechvívají v těch nejintimnějších místech! Když mě dostihne vlna absolutní slasti, zmateně vyjeknu. Zazmítám se pod ním a úpěnlivě zasténám. Zatímco moje neuvěřitelná radost opadá, zadívám se mu do rozesmáté tváře. On evidentně věděl, co přesně dělá! Jen já jsem v tomhle až příliš nezkušená a naprosto zmatená.

„Cos to…?" zalapám po dechu, když mi zlehka olizuje ránu. Mravenčí to a lechtá, takže se to zřejmě hojí.

„Pěkné, ne?" Vlepí mi polibek na mírně se chvějící ústa. „Lepší než udobřovací sex je udobřovací orgasmus," mrkne na mě a svalí se vedle mě, příjemně zasycený, zatímco já stydlivě rudnu.

Moje první rozkoš… Sakra. Stydlivě sklopím zrak a snažím se nedat najevo svou nezkušenost.

„Bylo to…" snažím se najít správná slova. „Fakt krásný, ale trochu mě to vyděsilo," přiznám nerada. Je těžké poddávat se tomu srabovi uvnitř sebe… „Nevěděla jsem, že to jde i bez sexu," pokrčím rameny a přitulím se k němu. Snad mě od sebe neodstrčí. „Copak tobě něco takovýho nechybí?" přivřu přemýšlivě oči. „Víš, že bych ti…" Další slova jen tak převaluji v ústech a nevím, jak je vyplivnout. Jak říct, že bych mu ráda také poskytla ten orgasmus? On určitě ví, jak na to. Mohl by mě to už naučit!

Chester

„Že bys mi co?" Opřu se o loket a zadívám se do té rozpačité dětské tvářičky. Líce má ještě trochu růžové, a když uvidí můj upřený pohled, zrůžoví ještě víc. Musím se usmát. Je tak nevinná! A to upíra ve mně přímo svádí k tomu, aby ji zaučil, ale… „To víš, že mi to chybí. Sice jsem přestal být člověkem, ale chlapem jsem zůstal se vším všudy," protáhnu se. Koneckonců, než jsem odcházel sem, jsem si taky něco málo užil, i když… Mnohem víc bych chtěl svou nevinnou Di, než tu zkušenou děvku.

„Přece jsi mě předtím chtěl," zazubí se na mě a jemně mě políbím na rty. „Tak proč bys mě nechtěl teď?" Zamilovaně se mi zadívá do očí a přejede mi horkými rty po tváři, až přivřu oči.

Nejsem si jistý, jestli by můj chtíč zvládla. Najednou se podivně bojím, že bych jí mohl ublížit a zošklivit jí sex. Zošklivit jí sám sebe!

„Možná časem… Nějak si tě zatím nedokážu představit s hlavou v mém klíně," usměju se na ni znovu a políbím ji na rozechvělé rty, když jí obličej protne nechápavost. Je vážně tak sladce nezkušená, až mám kalhoty napnuté k prasknutí, ale neudělám s tím nic. Ještě ne.

Spokojeně se ke mně přitulí a přivře oči.

Pevně ji obejmu, ujišťujíc sám sebe, že ji mám nadosah a v bezpečí. Nejspíš bych upadl do říše snů, kdyby mě nevyrušil hluk v hale. Zbystřím a nastražím sluch, protože zvuky nepřestávají. Dokonce zaslechnu povědomý hlas.

„Chazzy, miláčku!"

A do hajzlu!

„Seš tady, ty náruživej upíre?" To už se hrabu z postele. Ona vážně ví, kdy přijít! Přímo v tu nejnevhodnější dobu!

„Co se děje?" probere se Di a zmateně se rozhlíží. Líbí se mi, když je rozespalá a černé oči se jí rozprostírají po ramenou, zatímco se opírá o loket a mžourá do tmy. Uvědomuju si, jak je mi dobře, když je se mnou. Pocit majetnosti se ve mně dme, protože ona mi patří. Ona mi chce patřit!

„Nic, jen lež." Přehodím přes ni peřinu a zavřu za sebou dveře, aby ji náhodou nenapadlo jít za mnou. To by mi tak ještě scházelo, aby se s ní setkala!

„Co tady děláš?" přivítám nenadšeně dívku s krátkými rudými vlasy a hříšným tělem.

„No, ahoj bráško, to je mi teda přivítání!" prskne a přitáhne se ke mně. „Řídíš se heslem host do domu, hůl do ruky?" zašklebí se pobaveně. „Co bych tu dělala? Přijela jsem tě navštívit. Nejsi rád, že mě zase vidíš?" Provokativně se o mě otře a ruce mi omotá kolem krku, zatímco se mi mezi rty vetře jazykem.

Diana

Vyhrabu se z postele, jen co zaklapne dveře a po špičkách k nim dojdu, abych je zlehka otevřela a nakoukla ven. Co vidím, se mi vůbec nelíbí! Chestera drží kolem krku nějaká koza, která se na něj celým tělem mačká a dává mu polibky na obličej. Zatnu zuby a vylezu ven k zábradlí, ze kterého ty dvě hrdličky pozoruju s kyselým výrazem do té doby, než mě Chester zahlédne.

„Di…" zachraptí přistiženě. „Pojď, já tě představím," odkašle si a konečně se vymaní z jejího držení.

Sebejistými kroky scházím ze schodů, zatímco ji probodávám nelítostným pohledem. Musím být dravec, jestli chci přežít v džungli. Musím být ďábelská, jestli chci ukázat, že já mám na všechno, co si usmyslím.

Ale když přijdu blíže, srdce mi poskočí radostí. A pak ta radost opadne, protože si všimnu, jak lačně se na Chazzyho dívá. Sakra, hlavně žádný skandál!

„Mio, tohle je Di," ukáže na mě a usměje se.

Rozličně se zamračím a z očí vydoluju ohnivost své povahy. Chci, aby věděla, že se mnou musí jednat v rukavičkách, protože já jsem nevybuchlá bomba. Ale ona evidentně také není žádný andílek. Také je dravec. A je podle všeho pěkně zkušená!

„Di, tohle je moje sestra Mia," seznámí nás.

Přivřu oči. Tak sestra? Nemám sourozence, nepočítaje nevlastních, kteří ani neví, jak se jmenuji, ale myslím, že sourozenci se k sobě nechovají až tak důvěrně. Pocit úlevy mně ovšem zaplaví tak moc, že mírně poklesnu v kolenou. Není to potencionální šelma, která mi chce sebrat upíra. Je to jeho krev! Jeho sestra!

„Nazdar Mio," řeknu jasně, aby bylo vidět, s kým má tahle sexbomba čest. Podám jí ruku, vrátí mi pevný stisk a zadívá se mi zelenýma kočičíma očima do tváře. Nechci, aby ve mně viděla nedomrlče, ale skutečnou ženu, která miluje jejího bratra.

„A copak tu dělá takové, děťátko?" zazubí se na mě, až začnu pěnit. Tak tohle asi nezačíná moc dobře. Pustí mě, protože se sestře nebudu zdát…

Modelka mi tu ještě scházela. Říct, že je provokativní a hříšná, by bylo slabé slovo. Tahle holka nejspíš rozehřeje i toho nejchladnějšího upíra. Je štíhlá, oblá a ženská. Rudé krátké vlasy poukazují na to, že to nebude koťátko, ale tygr a podle dlouhých rudých nehtů neškrábe, ale přímo drásá! Drzá ústa a zdvižený nosík dodává její tváři neodolatelnost. A kdo by se pokusil odtrhnout od těch kočičích očí, ten nepochodí, protože její pohled je přímo hypnotický.

Tohle jsem přesně potřebovala! Sestra, která vypadá jako bohyně sexu! A vedle které si budu připadat jako úplný ucho, sakra!

Jen zúžím oči a čekám co na to Chester.

„Di je má blízká kamarádka," řekne a lehce se na mě usměje.

Au!

Nevím, co jsem čekala, ale tohle přirovnání mě neuklidnilo, spíš mi v hrudi rozohnilo mírný vztek a zoufalství. Jsem jen kamarádka! Bodne mě tupě v hrudi a já se nadechnu, jako bych teď vnímala ten vzduch jinak. Je řidší a páchne. Jenom kamarádka, která ho miluje a dává mu jeho šťastnou krev. Jsem fakt pitomec a v těchto citových pastích se vyznám stejně, jako krysa v počítači.

„Tak ty máš kamarádku?" pobaví ji to.

„Zdržíš se?" probodne ji Chester pohledem, aniž by reagoval na její uštěpačnou otázku.

„Pár dní." Protáhne své štíhlé snědé tělo, zatímco se mu velkýma kulatýma očima vpíjí do tváře. „Nemusíš se o mě starat. Vím, kde mám pokoj," broukne a ušklíbne se na mě, když spěchá do patra.

„Mio!" zavolám za ní a napjatě čeká, dokud se neotočí. „Ve tvém pokoji je teď Di, tak si vezmi zatím pokoj pro hosty."


Jeho sestra se ušklíbne, ale přikývne.


„Tak dobrou noc," prsknu a chladně se mu zadívám do tmavých zorniček. Co jsem si ksakru myslela?


Chytí mě ledovými prsty za ruku.


„Už jdeš spát? Ještě je brzo," zašeptá a přivine mě k sobě.


„Počítám, že se budeš chtít věnovat návštěvě," ušklíbnu se a snažím se nedat najevo, jak mě mrzí, že ta jeho sestra přijela. Bude tu rodinná atmosféra, kterou já neznám. Bude tu sourozenecká láska, která mně osobně nic neříká. Budu tu navíc! „Nerada bych vám tu nějak překážela," zašklebím se a jemně ho pohladím po dlani, aby věděl, že jsem se z jeho i Dexterovy lekce skutečně poučila a nebudu mu dělat zbytečné scény. Přijela mu sestra, vždyť o nic nejde, sakra. Já jenom žárlím… Snad poprvé v životě mám na co.


„Jak tě to napadlo, prosím tě. Mia se dokáže zabavit sama. Vůbec jsem nepočítal s tím, že přijede. Je trochu praštěná. Toho si nevšímej," políbí mě na čelo, až mě ten chlad zabolí.


„Fajn, co ode mě teda chceš?" přitulím se. Obejmu ho kolem pasu a vlepím mu polibek na krk. Zhluboka se nadechnu dravé vůně a nechám se jí unášet. Líbí se mi, když se můžu ztrácet v té měkké černé mikině a připadat si tak celá.


„Buď tu s námi," šeptne mi, a jakmile spatří, že je Mia na dohled, oprostí se ode mě jako by mě nikdy nedržel.


„Vy jste mi ale sladcí," rozplývá se jedovatě, zatímco ji Chester sjíždí lustrujícím pohledem.


Nakonec mě chytí za ruku a stáhne vedle sebe na pohovku, zatímco se jeho sestra posadí do křesla naproti němu.


„Nech si to svoje špičkování, sestřičko," ušklíbne se na ni.


*** *** ***


V přítomnosti téhle evidentně zběhlé a sexy mladé ženy se necítím nejlépe. Je zábavná, koketní a o tolik vepředu. Jsem vedle nich vážně jako … dítě. Sedím sice vedle něj, ale mezi námi je tolik prostoru, že by se do té mezery vešla i tahle protivná zelenooká bestie. Vpíjí se do ní očima a přejíždí po jejích křivkách, až je mi z toho k pláči. A ona ho snad nepokrytě svádí! Olizuje si před ním prsty. Hladí štíhlé tělo, které narvala do úzkých šatů, sahajících jí sotva pod zadek. Je velmi energická, sebejistá a vůči mně si rozhodně nebere servítky. Bude pro mě složité se jí vyrovnat.


Už po chvíli tu atmosféru vnímám jako velmi eroticky naladěnou a tíživou. Čím víc to mezi nimi jiskří, tím víc se na ni poutá pohledem. Oči mi padají únavou, ale statečně se držím. Jejich rozhovoru se nechytám, a když se mě na něco Mia zeptá, tak mě automaticky shodí a udělá ze mě dítě, což mi vždy vzteky rozsvítí oči.


Ona po něm prostě jede, dojde mi a projede mnou znechucení. Jak může svádět vlastního bratra? Vždyť… Fuj!


„Vy jste vlastní sourozenci?" zeptám se pomalu, když mezi nimi na chvíli oťukávací rozhovor utichne.


Chazzymu se v očích nápadně zračí chtíč a zuřivost, když těká pohledem po své sestře. Ani ona mu evidentně není volna.


To není normální!


„Nepřipadáme ti tak snad?" prskne pobaveně Mia a hodí do sebe vodku s džusem. Ano, pijí oba a ne málo! Dokonce se mi zdá, že ona umí pít víc než on.


„Já nevím," pokrčím rameny a připadám si jako naprostý pitomec. Kéž bych měla sourozence… Tedy měla sourozence, kteří by věděli, jak se jmenuju a prohodili se mnou pár slov. Doma jsem se nějak moc nemohla plést do rodinného kruhu. Byla jsem cizí.


„Jen mě to tak napadlo."


„No, Chazzy, tak co odpovíš svojí kamarádce?" zazubí se a znovu si notně přihne.


Při tom slově mě znovu bodne v hrudi. Zastaví se mi na okamžik srdce, a když se znovu rozběhne, po očku mrknu na Chestera.


„Samozřejmě, že vlastní sourozenci," řekne důrazně Chester a blýskne po Mie pohledem.


Tak jsem úchyl já nebo oni?


*** *** ***


S každou další chvílí přibývá také vypitého alkoholu. Mia vážně umí pít závodně a Chester se ji snaží dohnat. Jejich rozhovor je čím dál víc dvojsmyslnější, pohledy zuřivější. Že je zle, poznávám teprve, když si Mia sedne přímo před Chazze na stůl. Rozkročmo, že jí Chester musí vidět až do krku!


Jedním pohybem se přitáhne k němu na klín, zatímco mě probodne významným sebejistým pohledem a vášnivě ho políbí na rty. V němém úžasu sleduji, jak místo toho, aby ji odstrčil, ji přitáhne k sobě blíž a nejen, že ji nechává, aby ho líbala a třela se o něj, ale dokonce jí sám ty agresivní polibky vrací.


Sedím vedle něj s padlou čelistí a slzami v očích, a vnímám v sobě žárlivost, ponížení i vztek, který se mi rozšiřuje do těla s každým jejich dotekem. Tohle skutečně bolí.


Chester

Do hajzlu! Odtrhnu své rty od Miiných žádostivých, kterými mě přiváděla do takového stavu šílenství, že jsem úplně na chvíli zapomněl, že vedle mě sedí Di! Popadnu Miu za nohy a shodím ji ze svého klína.


„To by snad stačilo!" syknu vztekle, zatímco se ona se smíchem zvedá.


Samozřejmě dopadla na vysoké podpatky, což je jen důkaz její akrobatické šikovnosti. Se smíchem pozoruje Di a nalívá si další vodku. Provinile sjedu pohledem ke své maličké.


Sedí a stále vše bez hnutí pozoruje. Šedé oči má bezvýrazné, zahalené do jakési podivné mlhoviny nechápavosti a znechucení. Tělo ztuhlé v kamenném úleku. Ústa stále pokleslá, jako by čekala, kdy se probudí ze sna…


„Di," zašeptám. Jako bych ji tím snad probral z šoku.


Rychle vyskočí na nohy a žene se ke schodům. Teď zase nastupuje ta její ohnivost a pud sebezáchovy, který ji žene dál ode mě.


Do hajzlu, tohle jsem nechtěl!


„Di, počkej!" Bez meškání se ženu za ní.


Vpadne do svého pokoje a před nosem mi zabouchne dveře, jen taktak, že do nich nevrazím. Ostře zavrčím a vezmu za kliku.


„Di," začnu, ale skočí mi do řeči.


„Sakra, vždyť jsi říkal, že je to tvoje ségra!" Rozhodí panicky ruce a nejspíš si chce znechuceně odplivnout. „Nepřijde ti to trochu, co já vím, úchylný?!" prskne znechuceně a zhluboka se nadechne, jako by se snažila kočírovat. „Zaprvé mi to bylo šíleně nepříjemný! Nemluvě o tom, že mě ten pohled neuvěřitelně zabíjel. Za další je to tvoje sestra, sakra! V tom případě je to úplně nechutný! Copak upíři jsou takový prasata?!"


„Ona není upír," řeknu klidně.


Velmi těžce lze rozeznat upíra od člověka, proto se tak snadno schováme ve světě smrtelníků. Lišíme se pouze bledší pokožkou, ale tu někteří lidé mají také. Samozřejmě navíc máme špičáky a drápy, ale jinak jsme totožní. Na první pohled k nerozeznání.


„A není to moje vlastní sestra. Nechtěl jsem ti to říkat, abys za tím něco nehledala. Promiň mi to, je to hrozná provokatérka, nechal jsem se na okamžik unést."


„Jo, tak ty ses nechal unést!" sykne zoufale a vjede si do vlasů. Dlouhé černé vlasy se jí rozvlní a poletují kolem tváře, zatímco si do nich vjíždí a rozhazuje je. „No jo, jak bych za tím mohla něco hledat, když jsi jí strčil jazyk až do krku," prskne ironicky a rozesměje se. „Navíc jsi mi dole zarytě tvrdil, že to je tvá vlastní sestra!" probodne mě vyčítavým, téměř nenávistným pohledem. „Sakra, chci tě poprosit, abys ke mně byl upřímnej a jestli je ještě něco, co mám o tvojí sestřičce vědět, tak mi to řekni hned! Protože, až to zjistím později, ublíží mi to o to víc." Nutí se ke klidnému přednesu, ale sám vidím, jak to v ní vře. „Já vím, že jsme jen blízcí kamarádi, ale…" Potlačí slzy.


Tak tohle jí ublížilo nejvíc. Legrační. Chvíli ji pozoruji, než se odhodlám k řešení.


„Chceš upřímnost? Dobře," nadechnu se. „Já a Mia… Spávali jsme spolu. Dříve. Příležitostně. Ale teď už moc ne. Nevídáme se tak často. Naposledy tu byla tak před dvěma měsíci a nikdy to pro mě neznamenalo víc, než pár minut tělesné slasti." Snažím se vše uvést na pravou míru, ale nejsem si jistý, jestli se do toho nezamotávám čím dál víc.

Ztěžka dosedne na postel a dostane ze sebe pouze: „Aha." Oči má rozšířené a už se ani nesnaží zakrýt, že pláče.

Přikleknu si k ní a stírám jí slzy.


„Di, my dva přece nejsme jenom kamarádi. Proto jsem ti to neřekl," chytím ji za ruku, která se jí celá třese. První láska hold bolí. „Podívej se na mě… Slyšíš?" hučím do ní, ale odezva žádná.


Nechápavě se na mě zadívá. „Chazzy…" Její pokožka začíná rázem blednout. Jako by se jí z tváře vytrácela veškerá barva.


Maličko mě to vyděsí, protože mám rád ruměnec v jejích tvářích a tu vůni, která není obestřená strachem, ale láskou.


„Co ti je?" zadívám se na ni starostlivě. „Jsi celá bílá. Lehni si nebo mi tu ještě zkolabuješ," syknu a pomůžu jí lehnout si do postele. Přikryji ji dekou, protože začne drkotat zuby. Nevím, jestli strachem nebo zimou. „Donesu ti něco k pití," spěchám do kuchyně.


Mia stojí v obývacím pokoji a záludně vrtí zadkem. Ty vysoké podpatky jí vážně sluší. Její postava je prvotřídní, ale totéž se nedá říct o jejím charakteru. Je dobrá, když roztáhne nohy a já si s ní můžu dělat, co chci, ale na nic víc.


„Snad si ještě pořád nežehlíš tu pusu?" ušklíbne se na mě a probodne mě usměvavýma kočičíma očima. Šťastná, že se jí plán vydařil.


„Drž hubu," odbudu ji neurvale a rychle se vracím k Di, protože ten její stav se mi nějak nelíbí. Skutečně má zimnici. „Di," pokleknu k ní. „Podívej se na mě," žádám ji, zatímco se chvěje. Je jako uzlíček, tak drobná a skoro průhledná. „Krvácí ti krk! Ty ses někde škrábla?" zavrčím, když se mi do nosu dostane vůně šťastné krve a rozvášní mé vnímání. V ústech se mi rozproudí jed a v hrudi chtíč po její životadárné tekutině. Asi bych se do ní ve vteřině zakousnul, kdyby mě neprobral její hlas.


„Chazzy, co se děje?" zamumlá mdle. Ve tváři má výraz nechápavosti a bolesti. Oči plné slz. Prázdné a bolavé.


Jen nechápavě zavrtím hlavou. Co se to do hajzlu děje? Cítím, jak se mi tělo svírá všemi těmi emocemi, kterým nerozumím. Teď nemám čas rozebírat své rozpoložení, musím řešit tenhle problém. Tuhle neskutečnou situaci!


„Já nevím… Mio!" zavolám svou drahou sestru.


„Nevolej ji," dostane ze sebe maličká chraplavě. Ten hlas se jí vůbec nepodobá. Kdybych byl s to si připustit, co cítím, byl bych tím jejím stavem vyděšený!


„Mio!" zařvu vztekle znovu, zatímco držím prsty na krvácející ráně. Tohle přece není možné, aby krvácela bez toho, aby ji někdo kousnul. Jako by se jí otevřela stará rána… Jako by… „Do hajzlu," zakleju a snažím se nedýchat nosem a nepoddávat se hladu po její krvi.


„No, co je? Chcete mě do trojky?" vejde do dveří slušně nametená. Hned si přejede po svých štíhlých stehnech a olízne si rudé rty, zatímco mě svádí očima.


„Do hajzlu, přestaň blbě kecat a přines mi nějaký obvazy!" vyjedu na ni. Nemám náladu na její koketování.


„Co to tady s ní děláš?" zajíkne se a ve tváři se jí objeví zděšení. Mia je spíše eroticky založená, než aby dávala najevo jiné emoce. Tohle je pro ni nové. Poprvé se setkala s někým, koho si tu vlastně držím na krev jako domácího mazlíčka.


 „Tys ji hryznul? Proč to děláš, když to neumíš?!" začne hysterčit.


„Drž hubu a dones ty obvazy!" zavrčím znovu rozzuřeně. Takový scénář jsem rozhodně nečekal. Moje sestra je naprosto mimo a moje maličká… Při pohledu na ni se mi znovu sevře hruď.


*** *** ***


Ani se na mě nedívá tím vděčným pohledem, jako obvykle, když jí obvazuju krk a snažím se zastavit krvácení. Jenom drží jako ovečka a šedé oči má prázdné a skelné. Pokožku má tak průsvitnou, až se mi z toho dělá špatně. Něco takového vídám často, ale pouze u lidí, kteří umírají přímo v mé náruči.


„Krvácí i ze zápěstí!" vyjekne Mia a štítivě se odtáhne.


Nechápavě se zadívám na zápěstí, které se jí barví do ruda. Pramínky krve jí stékají do dlaně a já odolávám nutkání je slíznout. Už bych se od ní nedokázal odtáhnout. „Do hajzlu," syknu. Dojde mi, že za chvíli bude mít zakrvácený i klín, protože pokud jí krvácejí staré rány, tak jsem to byl právě já, kdo pil z té nejsladší tepny!


„Obvaž jí to!" poručím jí, zatímco odhrnu peřinu a zarazím se nad rudým flekem na Diiných kalhotách.


„Co se to do prdele děje?" Mia po jejím těle těká vyděšenýma, nyní už střízlivýma, očima. Nic člověka nevyvede z míry natolik, jako přicházející smrt. Po létech mučení jsem měl možnost to zjistit… Můj vlastní průzkum mě bavil.


„Já nevím!" zavrčím zoufale a chytím maličkou za tvář. Tohle jsem nikdy nezažil. Nikdy jsem neměl u sebe člověka déle, než den… A pokud jde o Eleanor a Susan, těm se tohle nikdy nestávalo! „Di, slyšíš mě?!" Jemně ji poplácám. Díky ztrátě krve je čím dál slabší.


„Chazzy…" řekne sotva slyšitelně a snaží se na mě zamlženýma očima zadívat.


„Teď nesmíš spát," zatřesu s ní, když vidím, jak jí padají víčka. „Di, podívej se na mě. Otevři oči!" naléhám.


Pár vteřin na mě nechápavě hledí, než zformuluje svou otázku, která mi na chvíli vezme dech. „Já umírám?" zúží oči a snaží se probrat. V duhovkách se jí zaleskne pud sebezáchovy. „Já nechci umřít…" probodne mě prosebným pohledem, až se mi stáhne hrdlo.


„Neumřeš, neboj," utěšuju spíš sebe než ji. „Musím ji kousnout," rozhodnu se.


„Cože?" vyjekne znovu Mia a zašermuje dlaněmi kolem sebe. „Zbláznil ses snad? Chceš ji úplně dodělat??"


„Musím. Je to poslední možnost!" Dívám se, jak se Di ztrácí v bělostných peřinách a stínech kolem postele. Její tváře jsou díky mně celé krvavé.


„Jak poslední možnost? O čem to, kruci, mluvíš?" Omotá mi paže kolem ramen a zatřese se mnou, jak nejvíc dovede.

Odstrčím ji a probodnu ji chladným pohledem. „Jestli se na to nechceš dívat, jdi pryč," zavrčím a po tom, co Mia vyklidí pole, rozvážu Di jedno zápěstí a zadívám se na krvácející ránu.


Do hajzlu, jak to, že se jí otevřely i ty zahojené? Přiložím si zápěstí ke rtům a začnu přebytečnou krev sát. Po chvíli vystrčím špičáky a zakousnu se jí kousek od rány. Di hlasitě zasténá. Hltavě z ní piju.  Mám pocit, že té krve je víc než kdykoliv předtím, ale její chuť… Její chuť je zvláštní… Ten tam je sladký nektar, kterým jsem poslední dny nasával. Čím víc piju, tím víc Di sténá, ovšem do slastných stenů mají tyhle daleko.


Na okamžik přestanu a zadívám se na ni. Co když to dělám špatně? Co když jí tím ještě víc ubližuju? Váhám a nejsem si svým jednáním jist, přesto se jí do ruky zakousnu znovu. Di zanaříká, občas vykřikne, ale podle toho, jak ji pozoruji, dostává zdravější barvu. Už není tak bílá. Dokonce bych řekl, že jí jemně zčervenají rty. Snažím se nevnímat bolest, kterou prožívá, a piju z ní dál.


V duchu se jí přitom omlouvám za všechno, co jsem jí kdy provedl a  co chvíli ji pohledem kontroluju. Najednou krev přestane téct. Odtrhnu se od jejího zápěstí a dívám se na ránu od Dextera, která se pomalu začíná zacelovat. Obvážu jí zápěstí novým fáčem a unaveně se svezu do křesla naproti její posteli.


Přece o ní teď nepřijdu…

Přihlašte se k odběru novinek na stránkách
4.7.2012
Na facebooku Hry o duši jsme zveřejnily fotku Desire, která se tak ráda ohání známým "Ježiši Kriste!".) Posuďte sami, jestli jsme se tímto výběrem (na kterém jsme se kupodivu se spoluautorkou shodly hned!) strefily i do vaší představy.)





© 2012 Chensie Dewill a Wish
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one