hra1.jpg

Web literárního počinu autorek Chensie a Wish.



Tvé tělo jednou zemře, ale Tvá duše zůstane nesmrtelná…"

Měli byste zájem pomoci nám hledat podoby jednotlivých postav HOD?.)

Ano (15 | 75%)
Ne (5 | 25%)

Máte nějakou konkrétní představu, jak by měly vypadat postavy z HOD?

Koupili byste si Hru o duši, kdyby vyšla jako kniha?

Ano (55 | 86%)
Ne (9 | 14%)

Do jaké věkové kategorie patříte??

Méně než 11 ( | 0%)
11 - 15 (62 | 56%)
16 - 20 (38 | 34%)
21 - 25 (6 | 5%)
Více než 25 (5 | 5%)


(web autorek Chensie a Wish)
(web autorek Chensie a Wish)
II. řada romantické série o násilnickém upírovi Chesterovi a jeho tajemné maličké. Riskování a nezodpovědnost se mnohdy nevyplácí... Jaké překvapení má pro ostatní obyvatele domu Mia?

Chester

Když vejde do pokoje, zúžím víčka, protože má uslzené oči a tvář semknutou pochmurným žalem. Je celá uplakaná, ačkoliv se to snaží skrývat, jako vždy.


„Co se děje?" postavím se a dojdu až k ní. „On ti něco udělal?" zatnu čelist.


Jen zbrkle zavrtí hlavou a z očí jí vytrysknou další slzy.


„Tak co se stalo?" jemně s ní zatřesu. „Jestli na tebe jen sáhnul, tak!" Ihned mě zachvátí vlna vzteku a začnu vidět rudě.


„Ne, ne," dostává ze sebe mezi vzlyky.


„Co ne?" Zase abych z ní všechno páčil. Jakmile se zasekne, nikdy z ní nezískám žádné informace, ať se o to pokouším jakkoliv. „Půjdu se za ním podívat," syknu, ale jen co vykročím ke dveřím, chytí mě za rukáv a zadívá se mi do očí uplakaným prosebným pohledem.


„Prosím, ne," utírá si slzy. „Nech ho být," řekne zoufale a chvěje se.


„Neboj se," vysmeknu se jí a rozzuřeně nasaju vzduch, abych věděl, kde se nyní pohybuje.


Najdu ho v obýváku. Sedí na zemi, schovaný za pohovkou, jako by si myslel, že tam ho nikdo nenajde.


„Co jsi jí udělal?!" zahřmím a jednou rukou ho vytáhnu za límec na nohy.


Cuká sebou, ale nemá šanci. Druhou rukou ho prudce drapnu pod krkem, až zalapá po dechu. Dám si hodně záležet na tom, abych ryl drápy do čerstvé rány. Usykává bolestí, která se zračí v těch jeho pitomých očích, ale pohledem mě protíná natolik sebevědomě, až mi to trochu vadí. Další, který se přede mnou neklepe bezmocností a zoufalstvím.


Co se s těmi kořistmi poslední dobou stává, že jsou tak trapně statečné?! Syknu vztekle v duchu a ještě víc ho poraním.


„Já nic," odsekne. „Di bych neublížil," protne mě nenávistným pohledem.


Dává mi najevo, že kdyby chtěl někoho zabít, byl bych to stoprocentně já.


„Sám se zamysli, jak se k ní chováš, ty zrůdo," sykne drze, až ho stisknu natolik, že se nemůže nadechnout.


Z úst vycením v hrůzném gestu špičáky. Za tyhle svérázné řeči bych mu nejraději zlomil vaz a jeho krví si vymaloval ložnici!

„Chazzy, pusť ho!" slyším její zoufalý hlas, ale nevšímám si toho.


„O čem to tady do hajzlu mluvíš?!" nechám ho nadechnout.


Jen, co se rozdýchá, provokativně se ušklíbne. „Nebrečí kvůli mně, ale kvůli tobě," sykne s naprostým znechucením. „Trpí jen díky tobě!" Tvrdě se mi dívá do tmavých očí bez sebemenšího strachu, ale za to s naprostou nenávistí a zuřivostí. „Jestli ti na ní skutečně záleží, začni se k ní chovat tak, aby nemusela trpět," sykne klidněji.


Jeho slova mě překvapí.


O čem se tu spolu do hajzlu bavili?! Pohledem střelím po ubrečené Di, která postává vedle nás a zoufale zatíná dlaně v pěst.


„Prosím, nech ho!" chytí mě za paži, když se mu znovu zaryju nehty do obvazu.


„Ty mi nebudeš říkat, jak se k ní mám chovat! Ona je moje!" Můj hlas zní zlostně a nenávistně, ale i když mě to stojí neskutečného přemáhání, nakonec ho přece jen pustím.


Jakmile se sesune k zemi, tak se k němu Di ihned vrhne.


Obličejem mi prolétne bolestný škleb, ale pak ho zaženu. Tělem mi vibruje nesnesitelná zášť, která mě nutí buď utéct, nebo zabíjet. Rozhodnu se pro tu první variantu a zmizím do lesů.


*** *** ***


Opírám se hrubou kůru vysoké borovice a bez zájmu pozoruju Miu, která se živí již třetí srnou. Její apetit mě trochu děsí. Na nového upíra je až příliš hladová. Ovšem, víc mě trápí Di a ten nový machr, ke kterému se má více, než jsem schopný unést. Měl jsem ho zabít, když jsem měl možnost. Teď už to udělat nemůžu, ztratil bych nejspíš i ji.


V hrudi cítím podivné zlověstné bodání, ale netuším, odkud se ve mně bere. Diino není, až velmi dobře jsem se ty její emoce naučil rozpoznávat. Vytanou náhle a většinou jsou pro mne otevřenou knihou, protože jen v tom případě mám možnost ji poznat. Zdá se na povrchu jiná než uvnitř, ale já doufám, že k ní jednou cestu najdu a ona dá mi možnost poznat, jaká doopravdy je.


„Cože?" zadívám se směrem k Mie. Zdá se, že na mě mluvila a já byl natolik ponořený do sebe i svých myšlenek, že jsem ji nevnímal.


„Ptala jsem se tě, jestli nemáš hlad," ušklíbne se a posadí se mi obkročmo na klín.


Je to trochu komická otázka, když mě živí skutečně kvalitní šťastná krev. Ale jak dlouho ještě? Vytane mi náhle zákeřně v mysli. Ihned takovou myšlenku zaženu.


„Ale na jídlo ty máš vlastně tu svou Di," poposedne si a vjede mi prsty do vlasů.


Chytím ji prudce za zápěstí a nedovolím jí, aby se mně dotýkala.


„Kdy na ní vlastně přestaneš hrát to divadýlko?!" Zvedne ke mně své kočičí oči a než jí stačím hrubě odseknout, vnoří se mi do úst s divokým polibkem.


V momentě ji od sebe odstrčím tak prudce, až spadne do trávy.


„Snad jsem ti to řekl minule dost jasně, ne?!" zavrčím a otřu si rty. „Přestaň tu mluvit hlouposti. Já žádné divadlo nehraju, ale to ty těžko pochopíš," ušklíbnu se a pasu se na jejím rozhořčení. Její tělo je stále velmi vyzývavé, ale pro mě není to pravé.


„Co na tý malý děvce vidíš?!" prskne hněvivě a vrhne se po mně. „Co myslíš, že dělá s mou kořistí?"

Její slova mě zarazí a zpozorním. Hlavou se mi mihne nepříjemná představa.


Dianino útlé hebké tělo se pod ním svůdně vlní a on si ji bere s neskonalým potěšením. Líbá rty, kterých jsem se mohl dotknout jen já. Hladí její bělostnou nevinnou kůži a dotýká se jí na místech, kde jsem její rozkoš poprvé objevil já.


„Dicku," zasténá jeho jméno, když jí dopřává slast, kterou znala pouze ode mne. Vášnivě se mu vpije do rtů a rozesměje se, když i jemu její tělo dopřeje něco, co by nikdy nemělo. Ještě chvíli ji něžně líbá a přejíždí prsty po jejím krku přes prsa a břicho stále níž… „Idiot, ten Chester," prskne pobaveně moje maličká a znovu se pod ním zalyká rozkoší, když si hraje s jejím tělem, které patřilo mně!


„Nemluv o něm. Teď jsi moje," zašeptá majetnicky Dick a přivine ji k sobě ještě blíž, až se ztratí v jeho mužné náruči a na mě zapomene.


„Myslíš, že jsem si nevšimla, jak se k němu měla?" zvedne Mia obočí a probere mně tak ze zoufale bolestných představ.


Sevřelo se mi celé tělo v té žárlivosti a nenávisti, která mi nyní probíhá v žilách. To se nikdy nesmí stát! Zavrčím v duchu. Byla to přeci jen nepodložená primitivní představa, která se nikdy nevyplní.

Ale co když…? Ozve se mé pochybovačné já.


Drž hubu! Křiknu zuřivě a obrátím svůj temný pohled na Miu.


„Evidentně je to její typ," zamyslí se.


„Nesmysl!" procedím skrze zatnuté zuby a vyskočím na nohy. „Di by nikdy…" Nedopovím.

Narazím na Miin pobavený pohled a do uší se mi zaryje její zvonivý smích.


„Drž hubu!" syknu zlostně.


„Tak ji nech," protáhne se a lehce mi přejede prsty přes poklopec. „Vždyť máš mě," protne mě provokativním pohledem a pohladí své křivky. „Uvolni se," zavrčí mi svůdně do ucha a přilepí se na mě.

Jsem natolik vzteklý a vytočený, že ji bolestně přirazím ke stromu a surově ji začnu líbat. Celý se třesu, ale nikoliv vzrušením. Při těch hrubých polibcích mám před očima stále tu vtíravou představu.


Di by nikdy, namítnu znovu v duchu.


Nikdy? Ozve se pochybovačně. Proč by to neudělala? Možná by se ti ráda pomstila za Miu a všechny ty noci strávené s ní, mluví až moc věrohodně.


Do hajzlu, odtrhnu se od polonahé Mii.


„Obleč se," syknu a nevšímám si její potupy, která se jí zračí v očích spolu s opadající touhou. Nečekám na ni, sám se otočím a letím zpět do svého domu. Nemohu ten pocit už déle snášet.


*** *** ***


Za pár okamžiků dosedám na orosenou trávu na zahradě a rychlými kroky dojdu až do obýváku, který zeje prázdnotou.


„Di?" zvolám a spěchám do patra. Jakmile rozrazím dveře, najdu ji samotnou v její posteli, jak celá rozespalá mžourá očima. Jemně se usměju a tichými kroky jdu až k ní.


„Dicku?" zeptá se do tmy pokoje, až mě bodne pod klíční kostí.


„Nejsem Dick!" syknu a bolestně zatnu čelist.


Zívne a znovu na mě zamžourá šedýma očima.


„Promiň, Chazzy," protáhne se a postaví se, ovšem netváří se, že by mne zrovna viděla ráda. Uhýbá přede mnou pohledem a snad jen naučeně mě obejme.


Ovšem to já nechci! Se zamyšleným pohledem ji od sebe odtáhnu.


„Co se děje?" zamumlá a ve tváři se jí zračí veškerá nevinnost, ale já cítím, jak je ve svém nitru nervózní a to mě děsí.


Sleduju její výraz. Něco se změnilo! Něco! Nevím co! Ale vidím to na ní, cítím, jak je celá napnutá! Jako by se bála, že něco vím, že něco tuším… Má v sobě neskutečný neklid. Proto ten divný pocit, který jsem celou dobu cítil! Ona to snad vážně udělala! Nechce se mi tomu věřit…


„Kde je?" řeknu chladně.


„Nevím," ozve se pohotově a zhluboka se nadechne. „Chtěla bych s tebou mluvit," její hlas je náhle tak vážný a chladný.


„Tak mluv," pobídnu ji odhodlaně. Ve tváři mám kamenný výraz, protože přesně tuším, čeho se náš rozhovor bude týkat. Vůbec mě to štěstím nenaplňuje, doufal jsem, že ona… Moje Šťastná krev prostě bude patřit jenom mně, ale to by se jí do cesty nesměl připlést tenhle chcípák!


„Já a Dick," začne opatrně jako by se bála. Zahledí se do mých očí a v hrudi jí vytane chorobný strach, až ji donutí ode mne o krok couvnout.


„Poslouchám," syknu a pronikavým pohledem ji probodnu.


Nadechne se, jako by jí všechno bylo příjemnější než tahle situace a pak nabere svou ohnivou náturu a zadívá se mi do tváře. „Líbala jsem se s Dickem," řekne dutě a po očku se na mě dívá, ovšem do kajícného pohledu to má daleko. Zdá se, že svého činu ani nelituje! Polije mě horkost a v hlavě se mi rozezní Miin škodolibý smích.


Pevně zatnu dlaně, až se mi drápy zahřeznou hluboko do masa a hlesnu: „A jaké to bylo?"


Ta otázka ji evidentně zaskočí. Na chvíli se zamyslí, jako by se těšila tou vzpomínkou. „Sakra, hodně něžný, vroucný," polkne a v šedých očích plane obava, zda jí neublížím. „Jiný než s tebou," řekne přemýšlivě.


„Chceš říci, že to bylo lepší," procedím suše skrze zuby. Sice se mi ulevilo, protože jsem si myslel, že se s ním vyspala, ovšem když slyším, jak dokonalé to s ním bylo, mi na náladě nepřidá. Já totiž takový nikdy nebudu! Ani kdybych se snažil sebevíc, tak nikdy nebudu tak lidský!


„Ne," zavrtí hlavou. „Prostě to bylo jiný," řekne to tónem, jako by to tím uzavřela. „Chci, abys ho nechal být. Abys mu neubližoval," zadívá se mi přímo do očí, ze kterých jí sálá důraz a agresivita někoho mnohem staršího a vyspělejšího… Někoho, koho bych v ní vůbec nečekal. V záři duhovek jako by se v ní skrývala nebezpečná a chladná nenávist k tvorům, jako jsem já. K vrahům, ke kterým jsem vždycky chtěl patřit. „Ani ty ani Mia!" zavrčí drze.


„Chtít můžeš cokoliv," poušklíbnu se a zúžím oči do sotva znatelných štěrbinek. „Zdá se, že tě to ani nijak nemrzí," syknu a snažím se, aby nepoznala, jak moc mě tím ranila. Je až komické, jak upíra může bolet mrtvé srdce.


„Ne," usměje se. „Nemrzí mě to a rozhodně toho nelituju." Její hlas nabírá na důležitosti a sebedůvěře. „Nemáme si co vyčítat," ušklíbne se nadšeně. „Ty máš problémy s věrností a já už teď taky." Na tváři se jí objeví arogantní výraz malé holčičky, která objevila sedmý div světa. „Jenže v mým případě to nikdy dál nezajde," udělá ze sebe někoho mnohem lepšího a snaží se všechno obrátit proti mně.  


Bodne mě v hrudi a ve vzteku zatnu zuby. Mám pocit, že bych teď překousl i ocelovou tyč. Potřeboval bych ten vztek a brutalitu nějak ventilovat, ale i přesto, jak tu se mnou jedná, ji nechci vyděsit svou náruživostí a násilností. Protože mi až příliš připomíná někoho, koho jsem týral až příliš rád a to se Diana nesmí dozvědět!


„Ale já do toho na rozdíl od tebe netahám city," syknu ledově. „Já toho litoval!" snažím se zůstat v klidu, ale moc mi to nejde. Proboha, jsem upír! Už takhle se krotím, co mohu.


„Aha," ušklíbne se ohnivě. „Takže, když ty se vyspíš s Miou a netaháš do toho city, tak seš lepší než já, protože já se s Dickem líbala a bylo to citový," odfrkne pobaveně. „Jsme si kvit," postaví mi na odiv svou ďábelskou povahu. „Aspoň víš, jak mě to trápilo. Vsadím se, že jsi s ní v lese taky něco dělal."


Jakmile uvidí můj výraz, hned se v tom jen ujistí. „Ale to už ti nevadí! To je v pořádku!" zavrčí znechuceně a zabuší mi pěstmi do hrudi. Cítí v sobě lítost, ale já nevím, k čemu se ten pocit váže.


„S Miou jsem tě podvedl jen jednou a měl jsem z toho výčitky!" Chytím ji pevně za ruce. „Neříkám, že jsem lepší, ale něco jsem slíbil a snažím se svůj slib dodržovat, protože mi na tobě záleží! Ale jak vidím, tak tobě na mně doopravdy ne, když mu stačilo pár chvil na to, aby ti zamotal hlavu," odstrčím ji od sebe. „Mně se Mia možná dostala do kalhot, ale nikdy sem!" prstem se ukážu na místo, kde ona má ještě stále bijící srdce. A tímhle jediným gestem ji rozbrečím.


„Vždyť ti na ní záleží víc než na mně!" křikne zoufale. „Když se do tebe zamilovala a začaly jí krvácet rány, byls jako u vytržení, abys jí mohl pomoct!" štěkne po mně plna rozhořčení. „Zajímal ses takhle o mě, když ses zavřel do tý pitomý knihovny?" vjede si prsty do vlasů a potlačuje nutkání se na mně vrhnout. „Bylo ti jedno, že vykrvácím! Že trpím nepředstavitelnými bolestmi!" Její hlas zní natolik vyčítavě. „Nebýt tu Dex a nezamilovat se do mý bezbrannosti, strachu a bolesti, tak už tu dneska nejsem! Všechno díky tobě!" vpálí mi to. „Bylo ti jedno, že umírám, ale svou drahou Miu bys umřít nenechal!" Rozklepe se v zápalu vzteku a tělem j

„Ten den jsi mne poslala do hajzlu! Odkopla jsi mě!" zařvu nepříčetně a nejraději bych jí prokousnul hrdlo, protože mi opět připomněla tu nenávist, která mě sžírala jako plamen a dusila mě. „Rozešla ses se mnou takovým stylem, že jsem neměl důvod za tebou chodit! Myslíš, že někdo jinej by se po tom všem zajímal, jestli náhodou nekrvácíš?!" zatnu pěsti. „Proč jsi teda nepřišla ty, když ti bylo zle?!" popadnu ji za ramena a zatřesu s ní, až se rozbrečí ještě víc. „Mia je sice mrcha, ale tohle mi nikdy neudělala! Nikdy mě neponížila tolik jako ty!" Začínám ztrácet kontrolu. Vztekle ji pustím a snažím se uklidnit.


Když se na ni otočím, je bílá jako stěna, o kterou se v tichém naříkání opírá. Tiskne si dlaň ke krku a mně je to náhle jasné.


„Krvácíš?" začichám, zda nenasaju její vůni.


„Táhni si zachraňovat Miu," sykne bolestně a sesune se s pláčem k zemi.


Pobaveně odfrknu. „Když tě nezachraňuju, tak mi to vyčítáš. A když ti pomoct chci, tak mě zas odmítáš," ušklíbnu se. „Ty taky nevíš, co bys ráda, viď?" syknu a popadnu ji do náruče. Je slabá, už se ani moc nebrání, když se jí zakousnu do krku.


„To bolí!" prohne se pode mnou.


Bolestí se mi sevře celé nitro, až zalapám po dechu. Její pocity na mě dopadají s takovým náporem, že to jen těžko vydýchávám. Nechápu to, její krev je stále naprosto šťastná. Znovu se do ní zakousnu jemněji, ale i tak se rozbrečí a drapne mě za ramena, jako by snad měla šanci mě od sebe odtáhnout. Nekompromisně ji přivinu do náruče a položím ji na postel, abych na ni mohl nalehnout. Není možné, že by ji to bolelo!


„Prosím," zavříská takovým tónem hlasu, až mě bodne v hrudi. Její pocity na mě útočí s takovou vervou, že je nedokážu přesně rozeznávat. Pere se se ztrátou a němým odevzdáním. „Pusť mě!" cuká sebou a zoufale brečí.


Nevěnuju tomu pozornost a zakousnu se do ní ještě hlouběji, abych do ní dostal svůj jed. Naposledy vyjekne a omdlí mi v náruči. Když pod sebou ucítím její bezvládné tělo, okamžitě přestanu.


„Di," hlesnu zoufale.


Tvář má zkřivenou bolestí. Ledovými doteky se jí snažím probrat, a když konečně otevře oči, jsou naprosto prázdné.


„Běž ode mě," zašeptá odevzdaně. „Věděla jsem to," tvář jí protne děsivý úsměv. „Věděla jsem, že mezi tebou a Miou něco je." Těžce se jí dýchá a já ji nehnutě pozoruju. „Měla pravdu, jen sis se mnou hrál." Hlas má rozechvělý beznadějí.


„Ale mezi mnou a Miou nic není!" zírám na ni celý zoufalý a tak nějak tupě vnímám její pocit ztráty, který je natolik intenzivní, že mě celého svazuje. „U mě se nic nezměnilo!" přitáhnu ji k sobě. „Uklidni se, nesmíš krvácet," snažím se jí domluvit, zatímco mi její bolest drtí vnitřnosti. Nechápu, proč jí můj jed nepomáhá!


„Tak proč mě to bolí a neuzdravuju se?" fňukne zoufale a přivine se ke mně.


„Já nevím, Di," zavrtím zoufale hlavou.


Pocítím, jak sebou trhne, jako by jí snad svitlo.


„Omlouvám se, že jsem políbila Dicka," šeptne a protne mě srdceryvným pohledem. „Bylo to jen okouzlení," zavrtí hlavou a z očí jí stékají další slzy. „Bylo mi ho líto," složí si hlavu do dlaní a opře se mi o hruď.


Něžně ji hladím a vinu k sobě, znepokojeně přihlížím tomu, jak její rány stále krvácejí.


„Tebe miluju ze všeho nejvíc a to nikdo a nic nezmění," řekne a vyzní to tak upřímně…


„Uvědomila jsem si to, když mi došlo, že ty už ke mně nic necítíš." Hlas se jí zlomí a krev se jí z těla začne řinout mnohem víc. „Jestli mě nemáš rád, nech mě zemřít," zašeptá zlomeně a zadívá se mi do očí s naprostou důvěrou a láskou, až mě bodne v hrudi.


„Neříkej hlouposti," zavrčím rozhozeně. Představa, že bych o ni přišel a ještě vlastní vinou, mě dohání k šílenství. „Do hajzlu, Di, přestaň se masochisticky rýpat ve svý duši nebo mi tu vykrvácíš! Já nechci bejt s Miou, chci být s tebou! Kdy už to konečně pochopíš! Přece víš, že tě mám rád!" řeknu a přisaju se ke krvácející ráně na krku.


Jistě, Oskárek by mě za tohle nepochválil, ale já prostě v některých situacích reaguju živelně, nikoliv s chladnou hlavou a navíc mluvím nespisovně, což on by nepřekousnul. Protože podle něho spisovnou mluvu má upír na úrovni. Ten, který dokáže kořist přivést do agónie pouhým pohledem. Zklamal bych ho… Nikdy jsem neoplýval jeho klidem a nonšalancí, byl jsem svůj i na vzdoru tomu, jaká zvěrstva jsem s ním prováděl a užíval si je do posledního doušku.


Zapomenu na toho hajzla, který mi ji málem odloudil. Zatlačím do sebe veškeré křivdy i to, co jsme si vzájemně způsobili, a soustředím se jen na to, co k ní cítím. Snažím se ze sebe vydolovat aspoň pár kapek jedu, který by pro ni byl prospěšný. Líbám její rány a jazykem stírám krvavé stružky, ale kousnutí se bojím. Mohlo by totiž být poslední.


Uvolní se mi v náruči a odevzdaně se ke mně vine, jako by se už nebála bolesti. Líbám ji tak dlouho, až zjistím, že to znovu začalo zabírat. Natlačím se na ni a přitisknu se intenzivněji k jejímu krku. Teď už ji saju docela odvážně, ale špičáky nechávám pořád schované. Dostávám do sebe ten sladký nektar, který mi začíná jitřit smysly a zatemňovat mysl… Snažím se držet, ale ve chvíli, kdy Di slastně zasténá, nevydržím a znovu se do ní zakousnu, až se celá prohne.


„Miluju tě," šeptá a dopřává mi tak kvalitní krev, že se mi tělo napíná v záchvatech rozkoše a energie. „Strašně moc," sténavě se pode mnou protahuje a povzdychává mé jméno, až mi trne v hrudi.


Když se mi do uší dostane Dickův bezmocný křik, ušklíbnu se a se zadostiučiněním se dál živím na té ambrozii. Ovšem Di se pode mnou začne vzpírat.


„Chazzy, Dick!" zaspílá a zoufale se mi snaží vymanit. „Pusť mě! Ona mu ublíží!" rozbrečí se. Cuká se mi v náruči tak moc, že ji nakonec pustím, i když nerad.


Udýchaně se posadím na postel a z očí mi září chtíč. Setřu si z brady lahodnou krev a olíznu si rty. „Snad ho nechceš zase zachraňovat?" zavrčím nešťastně a rozzuřeně zároveň. To by bylo to poslední, co bych udělal. Nejraději bych mu své zkušenosti s mučením předvedl sám a živě!


Při dalším hrůzostrašném výkřiku se spokojeně usměju a Di se chytí za uši.


„Copak ty to neslyšíš? On trpí!" rozechvěje se. Z očí jí vytrysknou další zoufalé slzy.


„Co mám slyšet?" pozvednu obočí. „Myslíš tu rajskou hudbu?" usměju se a blýsknu nadšeně očima.

„Když takhle trpím já, taky ti to připadá jako rajská hudba?" zkřiví rty do bolestného šklebu a sklesle se sveze na postel.


„Tak jsem to přece nemyslel," řeknu, ale ona mlčí. „A co po mně chceš?" ušklíbnu se protivně. „Abych ho šel dolů zachraňovat? Já jsem upír!" syknu pln vzteku a brutality. Vždyť jsem mučil, zabíjel a bral si, cokoliv se mi zachtělo, tak proč bych měl náhle dělat samaritána?! To není můj styl! Mám rád krvavé orgie, smrt a bolest nevinných mladých holčiček. Vyžívám se v mučení a v jejich bolesti! Proč bych měl náhle dělat něco jiného?!


„Rve mi to srdce!" sykne skrze zuby. „Ani nevíš, jak to bolí! A je jedno, jestli jde o Dicka. I kdyby mučila někoho jiného, tak já budu trpět s ním!" hodí po mně zarmouceným pohledem. „Copak to nechápeš?" zajíkne se. „Je člověk jako já! Nemůžu se jen dívat, jak trpí a umírá! Musím tomu zabránit," rozbrečí se bezmocně a složí mi hlavu do klína. „Ale já mu nepomáhám a ještě si tu s tebou užívám!" trhne sebou a zalapá po dechu. „Za tohle přijdu do pekla," škubne sebou a oči jí znovu zejí tou bezbřehou prázdnotou, kterou nemám rád.


*** *** ***

Diana

Nemeškám, ihned si setřu slzy z tváře a spěchám za ním. Už ze schodů zahlédnu bledého Dicka, jak si drží dlaň na krvácejícím krku. V němém záchvatu zuřivosti nadávám na Miu, co mohu a dupu po kamenných schodech.

„Di," natáhne ke mně Dick ruku, až mě bodne v srdci. Nenávist se ještě zvýší a já zavřu oči a vydoluju ze sebe ohnivé plamínky, abych se před nimi nerozbrečela znovu.

Chester mě k sobě chce majetnicky přivinout, ale na jeho ego nemám náladu! Proboha, tady trpí člověk, který jediný si mě mezi těmi lidmi všimnul. Který mě chtěl chránit před Miou a nezalekl se upíra! Jediný člověk, který mi kdy řekl jménem a pohladil mě vřelým dotekem!

Dicka za žádnou cenu nenechám trpět!

Vytrhnu se mu a pokleknu si k tomu blonďatému muži, který trpí a já se na to nemůžu ani koukat. 

Nejraději bych Miu proklála kůlem. Všechna ta nenávist, kterou v sobě už od malička cítím, se hromadí a já už se vůbec nebojím toho, že vybuchnu a ublížím nesprávnému, jen když zbavím svět těchto hyen!


„Vidím, že se ti zalíbilo bejt krvelačná bestie!" syknu směrem k Mie, která se tváří naprosto nadšeně! 


Jsem znechucená jejím jednáním a absolutní absencí soucitu. Kéž měla kůl, sakra! „Sakra, to seš taková ubožačka, že si musíš vlastní sebevědomí udržovat týráním bezbranných lidí?" ušklíbnu se provokativně. „Taky jsi bejvala člověk," připomenu jí stroze a než se na mně stačí vrhnout, chytí se za ústa a zarazí se v půli pohybu. Zřejmě se jí udělalo nevolno. Jen se povýšeně usměju a vytáhnu ze skříňky lékárničku, kterou Chester podle svého chytrého uvážení dal do každého pokoje v domě. Evidentně to udělal kvůli mně a já si jeho péče nesmírně cením. „Co to je za upírku, když v sobě neudrží ani krev," odfrknu pobaveně a jemně odtáhnu Dickovu ruku z jeho hluboké rány.


Jen mě probodává vroucným pohledem a hladí mě po vlasech. Každý ten dotek si užívám. Schovávám si ho na dobu, až zase budu sama a nebude nikdo, kdo by mě objal, kdo by mě u sebe chtěl. Jemně se na něj usměju a snažím se mu při obvazování působit co nejmenší bolest. Krev mu obvazem stále prosakuje, ale už to není tak strašné. Dokonce nabírá barvu. Strašně dobře se z toho dostává, zřejmě je silný a má nějakou schopnost přežít, jinak už by byl mrtvý.


„Musíš být v klidu," zašeptám tiše. Samozřejmě je to nemožné, když má za zadkem rozběsněnou Miu. Propaluje mě tak vděčným pohledem, že se zardím. Jemně mě pohladí prsty po tváři a přivine k sobě do náruče jako svůj poklad. Sladce vydechnu v jeho objetí a přitulím se k němu s radostně bušícím srdcem. Proč jsem ho nemohla potkat mezi lidmi? Byla bych konečně šťastná! Tady za něj šťastná být nemohu, protože on je tu jenom jako potrava a neubrání se. Bude mu ubližováno a já nevím, jak to zastavit!


„Tak dost!" zavrčí Chester a vytáhne mě na nohy. „Nezachránil jsem tě proto, abys mi na ni sahal!" Protne ho krutým pohledem a přitiskne mě k sobě, ale už to není tak majetnický postoj. Snaží se být stejně milý jako Dick a mně se to neskonale líbí, protože mi tím dává najevo, jak moc mě chce. Nikdy jsem ten pocit nezažila a až dětinsky si užívám té lásky, která létá kolem mě a rozdává se mi plnými hrstmi, jako by mi mohla vynahradit ty roky, kdy pro mě místo něhy existovala jenom lhostejnost a tupý výraz ve tvářích ostatních, kteří mě znát nechtěli…


Políbím ho na krk, jako by byl mým křehkým porcelánem a zašeptám mu tiše do ucha: „Lásko, uklidni se." Chci, aby to slyšel jen on. Nemusím Dicka zbytečně zraňovat, beztak po mně stále hledí takovým zvláštním pohledem, který mě hřeje u srdce. „Měl bys jít zachraňovat Miu," řeknu na oko starostlivě. Ráda bych Chazze na chvíli odstavila stranou, abych mohla pohladit Dickovi rány na duši.


Můj upír mě protne podezřívavým pohledem. „Myslím, že to zvládne sama," zamračí se a svůj postoj nemění.


Povzdychnu si a vezmu ho za ruku, nebrání se a nechá se lehce odvést stranou. Kdyby se mu zachtělo, nehnula bych s ním, ani kdybych se snažila sebevíc.


Chester

Nechám se za ruku poslušně odvést do kuchyně a postavím se tak, aby se k němu musela otočit zády. Sám ho kontroluju. Nelíbí se mi, jakým zamilovaným pohledem se na ni dívá! Nejraději bych dokončil, co Mia začala a dokonale bych si to užil. Ale kvůli Di se snažím být ohleduplný.


„Chazzy," zamumlá přemýšlivě a protne mě obezřetným pohledem. „Jsem pořád tvoje oběť nebo jsme si rovni?" Udělá rozkošný čertovský kukuč, až se musím usmát.


„Proč o tom teď začínáš?"


„Mohl bys mi odpovědět?" broukne netrpělivě a chytí mě něžně za ruce. Hladí mě palce po hřbetu a přitom ke mně nadšeně shlíží popelavýma očima.


„Jsi moje," blýsknu majetnickým úsměvem. „Ale nejsi oběť. Nechápu, jak to souvisí s ním," zúžím oči. „Pokud s ním chceš zůstat o samotě, tak mi to řekni rovnou," ušklíbnu se a vymaním své ruce ze jejího sevření. Dlaně schovám do kapes a zadívám se na ni.


„Takže jsme na stejné úrovni?" doluje ze mě, zatímco ignoruje mé ostatní věty. „Bereš mě jako někoho ze svýho druhu?" zeptá se naivně, až se musím rozesmát. Ona je stále má sladká a dětinská maličká.


„Ne, to bych se s tebou hádal o kus žvance," vycením s posměchem špičáky.


„Můžu mít taky svou vlastní oběť na týrání?" zazubí se na mě s plamínky v očích.


Její snažení je komické a rozesmává mě, jak se mě snaží obelstít.


„Můžeš," usměju se na ni líbezně a sleduji její vítězný postoj. „Pokud to ovšem budu já," zmařím její plány. Snad si nemyslela, že skočím na něco tak průhledného!


„Lásko," prskne navztekaně a zatne ruce v pěst. Chvíli mě probodává zarytě pohledem, zatímco se uculuju. „Tak mi slib, že na něj bude Mia aspoň něžnější," obrátí ke mně prosebné oči.


„Ať jí poskytne šťastnou krev a uvidíš, jak si ho bude opečovávat." Ušklíbnu se pobaveně.


Zamračí se na mě a rty zkroutí do ironického úšklebku.


„Sakra, tu satorii by nikdo nemiloval, ani kdyby byla zase člověk," odsekne a zadívá se ke schodům, ze kterých schází Mia.


„Sundej si ten obvaz, dám si svačinku!" vycení na svou kořist špičáky a než stačím jakkoliv zareagovat, tak se před něj Di opět vrhne a začne ho bránit!


Vztekle zatnu čelist a chytím Miu, ovšem ta jí mezitím stačila poškrábat celý obličej.


„Řekl jsem ti, že jí nebudeš ubližovat!" pevně ji stisknu a odtáhnu stranou.


Diana

Dick mě bez meškání schová do své náruče, kde sebou cukám v návalech bolesti. Ta zmije! Celou tvář mám jako v ohni. Krvácející šrámy od jejích drápů palčivě bolí a nutí mě pobrekávat.


„To bude dobrý, miláčku," hladí mě a otírá mi zranění, což bolí ještě víc! Nepotřebuju pohladit! Chci pár Chazzyho hojivých polibků na otevřené rány!


„Neruším vás?!" zavrčí mi Chester za zády.


Rozechvěle se na něj otočím a přivírám oči, jak mě rány štiplavě týrají. Obličejem mu prolétne vztek a bleskově pohlédne na Miu s vyceněnými špičáky.


„Běž do svého pokoje a počkej tam na mě!" sykne nekompromisně.


„Proč? Mám hlad!" protestuje chabě. Proti Chazzymu nemá šanci, jakmile si něco vezme do hlavy, splní to do puntíku.


„Protože to říkám! Najíš se pak, teď běž!" Sice po nás ještě hází hladovými pohledy, ale přeci jen jde znechuceně do schodů. Skloní se ke mně a odstrčí Dicka, aby mě k sobě mohl přivinout. „Ukaž, já ti to vyléčím," zašeptá medově a jemně mě líbá a saje jednotlivé rány.


Přivřu oči a se sladkým výdechem se oddávám jeho láskyplné péči. Usmívám se, protože rány přestávají jako mávnutím proutku bolet a krvácet. Nakonec mě jemně políbí na rty a odtáhne se ode mě. Se zastřeným pohledem se na něj zadívám a pohladím ho po tváři.


„Můžu jít s tebou?" zašeptám tiše.


„To by asi nebylo nejlepší. Zas by ti mohla ublížit," snaží se mi nápad rozmluvit. „Bude lepší, když tu zůstaneš. Budeš v bezpečí," věnuje mi další polibek a stoupne si.


Povzdychnu si, ale jeho důvody chápu. Mia je mrcha.


Ve své přirozené rychlosti vyběhne schody, až se ušklíbnu. Předvádí se a jako upír na to má. Jakmile zmizí, přivine mě k sobě Dick do náruče a začne mi laskat tvář podobně, jako to dělával Chazz.


„Moc jsem se o tebe bál," šeptá mi mezi polibky.


Plně se jim oddávám. Ta lidská vroucnost je tak jiná než upíří ledový chtíč.


„Nemusíš. Chester mě ochrání," zamumlám a užívám si jeho doteky.


„Mohla tě zabít," povzdychne si a hladí mě ve vlasech, zatímco mě drobnými polibky častuje na ústa.


„Nemohla. Ví, že by ji pak Chester zamordoval, sakra," brouknu omámeně.


„Myslíš, že tě má skutečně tak rád?" Jeho otázka mě popudí.


„Samozřejmě. Jsem si tím jistá!" zakřením se posměšně a odtáhnu se od něj. „Jsem jeho, jako on je můj!" povytáhnu se hrdě.


„A proč za ní teď šel?" zadívá se mi zamyšleně do očí.


Chvíli přemýšlím, ale důvod mě nenapadá.


„Skutečně mu tak důvěřuješ?"


„Asi ano," houknu zmateně a zadívám se ke schodům. Proč vlastně šel za Miou? Zřejmě domlouvat Dickovi lepší podmínky pro život.


„Tak se pojď přesvědčit," usměje se na mě a pomalu si stoupne. Nejistě ho následuji, v hrudi červíčka pochybností.


*** *** ***


„Chazzy," zašeptám a nechápavě stojím ve dveřích a dívám se před sebe. Padá mi čelist v tom rozpoložení. Jak mi to mohl udělat?! Zase! Křičím v duchu, zatímco pohledem sjíždím jejich propletená těla.


Chester tlačí Miu ke stolu. Jsou tak tělo na tělo, že se mi z toho dělají mžitky. Je do polibku s ní tak zabraný a naprosto soustředěný, že nemám ani šanci, že by si mne snad všimnul. Líbá se s ní s takovým zanícením, že je mi z toho zle! Takovouhle čistě upíří vášeň a rozdychtěnost jsem u něj ještě neměla šanci poznat. Je to majetnický, rozbouřený francouzský polibek, při kterém mu Mia nadšeně sténá do rtů. Ovšem on si toho nevšímá, je tak zabraný do vlastního prožitku, že mne protíná ohnivá zášť a prudký vztek.


Sakra, tak tohle tak moc bolí!


„Mrzí mě to," skloní Dick hlavu.


Měl pravdu! K čertu se vším, sakra! Topornými kroky dojdu až k běsnivě nadržené dvojici a zblízka se kochám tou ohavností. „Jak vám to jde?" ozvu se příkře, až sebou Chester cukne a s totálně vybrakovaným výrazem se na mě zadívá.


„Di?" zachraptí, jako by se chtěl přesvědčit, zda před ním skutečně stojím! „Nevěděl jsem," zakoktá se. „Co tady do hajzlu děláš?!" zavrčí vztekle. „Říkal jsem ti přece, ať na mě počkáš dole!" vyjede na mě, jako by to snad měla být moje vina, že jsem ho v tak delikátní situaci chytila! Nevěřím vlastním uším!


„Ty!" prsknu a vrazím mu facku, až mě pálí celá dlaň.


Jeho pohled ztvrdne, ale já si těch jeho upírských výstředností nevšímám. V tuto chvíli jsem mnohem nebezpečnější než nějaká vrčící bestie!


„Tak ty mi vyčteš pitomej polibek s Dickem a sám si tady provádíš takový líbací orgie?!" zařvu na něj. Takhle běsnit mě zřejmě ještě neviděl. Metám kolem sebe hromy blesky - jen ať vidí, jak se zlobím. „Nemůžu ti už ani věřit, protože si ji taháš sem, aby ses tu s ní mohl potají cicmat! Vsadím se, že kdybych nepřišla, tak si to s ní ještě rozdáš! Seš obyčejnej krvelačnej hajzl!" zařvu na něj.


„Snad jsme se na něčem dohodli, ne?!" prskne vztekle a zatne pěsti. „Já to dodržuju!" řekne zachmuřeně.


Ruka mi znovu samovolně vylítne, ovšem tentokrát mi zabrání, abych mu jednu třískla.


„Ty!" zavrčím rozzuřeně. Tak on to dodržuje!


„Tohle se týkalo něčeho, co potřebuju nutně zjistit! Není v tom žádná nevěra!" snaží se mi vysvětlit své chování! „Bohužel to jinou cestou nešlo, proto jsem nechtěl, abys to věděla. Bylo mi totiž jasné, jak by to dopadlo!" udělá na mě výhružné oči.


„To ti tak žeru!" prsknu znechuceně. „A víš co?" ušklíbnu se nadřazeně. „Sakra, já si teď taky potřebuju něco zjistit!" Obrátím se k němu zády. „Dicku, pojď sem! Budeme spolu něco zjišťovat!" Líbezně se usměju a rázem vydechnu, když mě prudce přirazí ke zdi. Nebolí to, ale pěkně jsem se lekla! „Nemáš dělat nic za mejma zádama!" prsknu zhnuseně a snažím se od něj odtáhnout.


Pevně mě třímá za ramena a shlíží mi do očí. Ve tváři se mu zračí veškerý vztek a neomalenost.


„Kdybys mi řekl, co se děje, pochopila bych to! Ale takhle je to hnusná lež a ještě nechutnější nevěra!" odfrknu vztekle. „Ublížil jsi mi, jestli tě to těší!" zabuším mu pěstmi do hrudi, než mě k sobě pevně přitiskne. Zalapám po dechu a štorcuju se v jeho náruči.


„Tady to s tebou řešit nebudu!" procedí skrze zuby a proti mé vůli mě táhne ze dveří. „Vezmi si ho," zavrčí temně a odstrčí Dicka do Miiny náruče.


„Ne!" zařvu hrdelně. „Ty seš takovej hajzl, proč jsi to udělal?!" rozbrečím se mu v náruči, když zaslechnu Dickovo vyjeknutí.


Hodí mnou do měkké postele ve své ložnici a zamkne dveře.


„Sakra, pusť mě!" postavím se a pěním nenávistí. Když kolem něj chci proběhnout, znovu mě chytí a mrskne mnou na tu pitomou postel znovu!


„Di, poslouchej mě. Musím ti něco vysvětlit," mluví na mě, ale já ho nevnímám.


Znovu zkouším své šance a znovu se ocitám v peřinách, což mi zvedá krevní tlak!


„Můžeš mě na chvíli vnímat?!" sykne rozzuřeně a pevně mě uchopí do náruče, až usyknu. „Do hajzlu, tak poslouchej mě!" křikne na mě, až sebou přestanu mrskat.


„Fajn, co chceš?!" syknu vztekle.

„Mia je těhotná," řekne tak prostě, až mi vyrazí dech.


„Sakra, cože?!" vyjeknu a zalapám po dechu. „S kým?" Do očí se mi hrnou ty hloupé slzy. Už zas! Jsem poslední dobou jako uzlíček nervů, tohle prostředí mě prostě ničí a dělá ze mě naprostou trosku.


„Já nevím," řekne upřímně. „Vůbec to nechápu, nevím, jak je to možné. Říkala, že spala jen se mnou a Dexem," přizná ne příliš ochotně.


Chester

Obejme si kolena a ve tváři se jí zračí smutek. Zřejmě jí dochází, co může nastat, pokud je Mia skutečně gravidní. Nerad to přiznávám, ale pokud je to moje, tak jsem to zase jednou podělal.


Jenže dokud jsem v knihovně nenašel knihu, netušil jsem, že upír s duší, tedy lidský zamilovaný upír, říkejme tomu, jak chceme, dokáže mít s člověkem následovníka - potomka! Já osobně se s tím setkávám poprvé a vím, že upíři normálně s lidmi potomky nemají, ale … hold láska dělá divy, do hajzlu!


„Jak se to dá zjistit?" řekne tiše.


„Způsob, jakým to upíří zjišťují, je jiný než u lidí," zadívám se na ni a sleduju reakce a pocity, které mi trnou v hrudi. „Je to prostřednictvím polibku nebo sexu. Skrze ten polibek bych dokázal zjistit, jestli je Mia těhotná a jestli to má se mnou," řeknu a uhnu pohledem. „Ovšem při obyčejném sexu či políbení to nepoznáš. Chce to na to jít jinak, což jsi měla možnost vidět," doplním nerad. Vyčkávavě ke mně zvedne hlavu. „Ale já vím jen, že je těhotná. Netuším, jestli jsem otcem. Nestihnul jsem to," ušklíbnu se.


„Super, sakra!" sykne do ticha s falešnou rozjařeností a sarkasmem. „Co budeš dělat, jestli to dítě bude tvoje?" protne mě obezřetným pohledem.


„Postarám se o něj," řeknu s jistotou.


Složí si hlavu do dlaní a vymete ze svého nitra veškeré pocity, abych snad nepoznal, jak na tom je. Stále nedokážu pochopit, jak v sobě tak bravurně dokáže potlačit pravé emoce a nahradit je těmi klamnými, stejně jako při našem rozchodu, kdy mě obelstila nenávistí a lítostí.


„Budeš žít s ní?" zabodne se mi tupě do očí.


„Ne," řeknu rozhodně. V tomhle mám jasno.


„Měl jsi mi to říct hned na začátku, mohli jsme se vyhnout těm nepříjemnostem," prskne nepříjemně.


„Promiň, myslel jsem, že volím menší zlo," pokrčím rameny. „Víš, co celá ta situace znamená pro tebe?" Poukazuju na možnost, že by mohla být taky těhotná! Byť jen ta myšlenka se mnou dělá divy. Cítím podivnou radost, kdyby čekala mé dítě. Zřejmě jsem dospěl natolik, že bych se na něj i těšil.


„Snad pro nás!" prskne ironicky a zamračí se. „Já nejsem Mia, abych si to rozdávala s každým v baráku!" Na chvíli utichne a zahloubá se do sebe. Obočí svraští zamyšlením, zatímco se dívá na své dlaně. „U mě to taky můžeš zjistit nebo…?"


„Pochybuju. Jsi člověk. Nemyslím si, že to bude mít stejný průběh jako u upíra," pokrčím rameny.


„Fajn," řekne a tím její řešení k mému úžasu končí! Prostě se jen sebere a protáhne se, jako by už nebylo co řešit a vše bylo náhle tak jasně vysvětleno!


„Měli bychom to nějak zjistit," probodnu ji pohledem.


„Pro mě za mě," pokrčí rameny a ušklíbne se, jako by ji to vůbec nezajímalo a šlo to mimo ni. Zřejmě je ještě příliš mladá, než aby si dokázala připustit důsledky něčeho takového.


„Rád bych tě vzal do města, kde by sis koupila nějaký těhotenský test," probodnu ji pohledem, který nepřipouští námitky.


„Fajn." Dojde ke dveřím. Stále cítím jakousi podivnost tohoto rozhovoru, kdy jí je absolutně jedno, že mezi námi může být někdo třetí!


„Můžeme s sebou do města vzít i toho tvého rytíře," ušklíbnu se a konečně se dočkám její radostné reakce.


„Vážně?" Obličej se jí rozzáří v naprostém štěstí. „Ty ho pustíš na svobodu?" užasne a vrhne se mi do náruče.


„Moc rád," potvrdím její domněnku. „Rád se ho konečně zbavím," ušklíbnu se znovu a nechávám se hladit ve vlasech. Tisknu se k jejímu mladému tělu a poslouchám zrychlené bušení jejího srdce.


„Děkuju," usměje se na mě, a když ji chci políbit, uhne.


„Co je?" zareaguju na její náhle odtažení. „Něco jsem zase provedl?" zašklebím se.


„Před chvíli ses líbal s tou mrchou," sykne znechuceně. „A podle všeho jsi to bral fakt profesionálně!" ušklíbne se na mě a chce se mi vyprostit z náruče, ale nenechám ji.


„Ale no tak, Di," zavrním jí do ucha. „Schází mi tvé tělesné teplo," přitáhnu ji k sobě blíž, až zadrkotá zuby. Zašklebím se na ni a jemně jí hladím po zádech. „A za toho blba mi děkovat nemusíš, dělám to ve svém vlastním zájmu," poušklíbnu se a políbím ji.


„Ty na něj vážně žárlíš?" radostně se zašklebí, zřejmě ji to velmi těší! Jemně mě kousne do spodního rtu, až přimhouřím oči.


„Já?" protáhnu nechápavě obličej. „Ne! Vůbec! Jak tě to mohlo napadnout?" Pobaveně se na mě zadívá. „Mně přece vůbec nevadí, že na tebe pořád sahá a olizuje ti obličej i rty!" Jemně s ní zatřesu. „Viděl jsem, jak tě ošetřoval, když jsem šel za Miou!" kousnu ji do rtu, až sebou cukne.


Okamžitě jí z něj začne stékat krev, zatímco se na mě kaboní. Ihned se k němu přisaju a hojím ho a ošetřuju tak dlouho, až se jí ve tváři objeví nepokrytá euforie. Pak ji znovu kousnu, ale něžněji.


„Promiň, lásko, víš, že já nedokážu být ták něžný!" zadívám se na ni naprosto nevinným pohledem a v ironii poukážu na přednosti toho zmetka, kterého bych nejraději zabil.


„Ne," zamračí se ironicky. „Ty ne. Ty seš jenom sadistickej, zlej a bezcitnej upír," vyplázne jazyk a s úsměvem se ke mně přivine.


„Ano, to jsem," řeknu potěšeně. „A proto mě tak moc miluješ," zamumlám pobaveně a zajedu jí jazykem mezi rty, abych jí věnoval vášnivý polibek. „Možná bych se měl jít podívat, co z něj zbylo. Abychom do města netáhli jen mrtvolu," zachraptím a odtrhnu se od ní.


*** *** ***


Toho vola najdeme ležet na zemi s prokousnutým hrdlem a škrábanci na těle. Kdyby nebyl tak odolný, dávno už bych jeho mrtvolu pohazoval někde po okolí. On je ovšem podobné vypracované postavy jako já a bohužel něco vydrží, tím hůř pro mě.


Rozhlédnu se po místnosti, ale Mia nikde není. Tím nehrozí Di bezprostřední nebezpečí, protože ona samozřejmě nedbá ničeho jiného než Dicka.


Ihned k němu poklekne se zoufalým pohledem.


„Lásko," zašeptá ten vůl a chytí ji jemně za ruku.


„Bude fajn," slibuje Di a obvazuje mu čerstvou ránu na krku, která ho musí pořádně bolet. „Slibuju. Vysadíme tě s Chesterem ve městě a budeš volný," usměje se na něj šťastně.


„Půjdeš se mnou?" pohladí ji po tváři, až zúžím oči.


Moje Šťastná krev jen němě zavrtí hlavou.


„Di, nesmíš tu zůstat! Nenech si od něj ubližovat, jen tě využívá," zašeptá zoufale.


Mírně zavrčím, abych mu připomněl svou přítomnost. Opírám se o futra a shlížím na ně s notnou dávkou nedůvěry. Nejsem tak hloupý, abych je tady nechal samotné!


„Neubližuje mi," usměje se na něj bez obav. „Má mě rád."


Potěšeně se usměju, když slyším tu jistotu v jejím hlase. Neuvěřila by mu nic, protože mezi námi je podle všeho mnohem větší důvěra, než se může na první pohled zdát.


„Jen tě využívá!" zahalasí zoufale a snaží se postavit, ale ona ho zatlačí zpátky na zem.


„Ano, to máš pravdu," syknu sebejistě. „Jen ji využívám," zavrčím pobaveně. „A tak to i zůstane!" zadívám se na něj vražedným pohledem. Kdyby mi ji znovu zkusil odloudit, zabil bych ho bez milosti.


„Já neodejdu," protne ji rozhodným pohledem, až se Di objeví na čele vráska.


„Budeš volnej, Dicku! Sakra, už žádná bolest, týrání ani smrt!" zanaříká a shlíží mu do tváře s nepokrytým zoufalstvím.


„Zůstanu tu s tebou!" Čiší z něj taková odhodlanost, až to ve mně probouzí další vztek.


„Ne!" zavrčím, až sebou moje maličká cukne.


Stačí jedna jeho protivná věta a jsem zas vytočený!


„Na tvůj názor se tě nikdo neptá!" Přijdu k nim blíž a chytím Di do své náruče, abych ji od něj odtáhl. „Ale abys neřekl, že nemám srdce," ušklíbnu nad posledním slovem. „Tak ti dám na výběr. Buďto využiješ možnost, kterou ti nabízím, a odejdeš jednou provždy, nebo tu zůstaneš, ale budeš sdílet pokoj s Miou a sloužit jí jako svačinka. Bohužel pro tebe má nyní větší apetit, než kterýkoliv jiný upír v okolí," řeknu posměšně.


„Di," zadívá se na ni tím svým debilním zamilovaným pohledem, až zatnu zuby.


„Dicku…" ušklíbne se a přitiskne se do mé náruče mnohem těsněji. „Seber se a vypadni, sakra!" odfrkne pohrdavě.


„Ale Di, já myslel, že mezi námi," nechápavě ji pozoruje, ale já tuhle její hru už znám. Stejným způsobem mě dokázala srazit na kolena a stále to zvládá tak dobře, až to ve mně vyvolává nepříjemné vzpomínky, ovšem pokud ji to dostane od něj, budu za to rád.


„Sakra, on myslel," ušklíbne se zle. „Seš jenom obyčejnej člověk, tak raději nemysli. Nedošlo ti, že já už jsem na jiný úrovni," pobaveně zvedne obočí, jako by pro ni byl méně než červ. „Snad sis nemyslel, že kdybys tu zůstal, tak by mezi náma něco bylo," rozesměje se s naprostou upřímností.


„Ty to hraješ," sykne pronikavě, až sebou v mém náručí cukne.


Zřejmě ji prohlédl lépe, než jsem to dokázal já. To mi na radosti nepřidá.


„Miluju Chestera," vsadí na upřímnost, která ho zaskočí.


„Je to krvelačný upír!" sykne znechuceně Dick.


„Já vím," přizvukuje mu.


„On tě tu zabíjí! Ubližuje ti! Podvádí tě!" upírá na ni prosebně oči, aby se probrala z té opojné lásky, kterou ke mně tak silně cítí.


„Nic mě nepřesvědčí," zavrčí hlavou a stojí si na svém.


„Potom zůstanu, abych tě ochránil," řekne odhodlaně ten vůl, až protočím panenky.


„Sakra, Dicku!" zahučí Di zoufale. „Seber se a vypadni, dokud můžeš!" odtáhne se ode mne a klekne si vedle něj na kolena. „Kvůli sobě! Kvůli mně!" Topí se v jeho modrých duhovkách, zatímco ho něžně svírá za ruku.


Netrpělivě odvrátím pohled.


„Ale já tě mám rád," řekne tak prostě, až se zachmuřím a bodne mě pod klíční kostí.


Dost nepříjemná překážka, ale dokážu ji zrušit pouhou smrtí, což mě uklidní. Znechuceně se na něj znovu obrátím a sleduji, jak je Di naprosto dojatá! Ta jediná věta v ní porazila zábrany a ona se ho něžně líbá na ty horké, lidské rty.


Bolestně ve mně zatrne, když vidím, jak mu přede mnou (!) dává láskyplné polibky! Nevlítnu mezi ně, abych ji od něho oderval. Masochisticky sleduju, jak to vypadá, když moje láska praktikuje něžnosti, které by měly patřit jenom mně, na někom jiném! Je to, jako by k sobě patřili a z toho se mi svírá celá hruď. Nikdy bych nevěřil, jak obyčejné něžnosti a líbání bolí!


*** *** ***

„Jestli mě máš rád, tak odejdi," zašeptá mu do rtů a prosí ho pohledem.


„Dobře," odpoví Dick zlomeným hlasem, ale přivine ji k sobě, aby jí chtěl věnovat další polibek, při kterém se mu moje šťastná krev oddá!


„Budu se tady mít fajn, věř mi. Nemusíš se o mě bát," hladí ho ve vlasech, až zatínám zuby a mučednicky snáším ten srdcervoucí pohled. „Teď se trochu prospi, ještě dnes budeš volnej," řekne tiše a zvedne se od něj.


Bez emocí se mi zadívá do tváře a chytí mě za ruku, aby mě vyvedla na chodbu. Její dotek je plný lidského tepla a mně se z toho najednou dělá špatně. Lehce za námi zaklapne dveře a vezme můj obličej do svých dlaní, aby se mi zadívala do prázdných očí.


„Z mý strany se nic nezměnilo. Pořád chci jenom tebe," ujistí mě bez mrknutí oka.


Ovšem mě to vzalo více, než bych kdy čekal! Nevím, co bych dělal, kdybych je načapal v posteli. Když se mi přiznala k tomu prvnímu líbání, tak mě to sice ranilo, ale když jsem to teď viděl na vlastní oči… Pozoroval všechnu tu něhu, kterou mu dávala najevo. Vím, že jí na něm záleží, bohužel víc, než si sama dokáže připustit. Nejsem si jistý, jestli se smířím s tím, že je ještě někdo další, že není jenom moje.


„No tak, lásko," usměje se na mě mile a tvář se jí změní v prosebný výraz. „Víš, kolikrát ty ses před mýma očima líbal s Miou?" ušklíbne se. „Chci jenom tebe," přivine se ke mně a zkouší ze mě vydolovat nějakou reakci, ale já nějak nejsem schopný. Nejsem připravený na takové pocity, nedokážu je ani správně zpracovat. Snad jako člověk, zvládal bych to lépe, ale jako upír se s nimi nedokážu nějak srovnat. „Chazzy," broukne nesměle a začne mi sama od sebe věnovat ty nejněžnější polibky, které jsem od ní zažil.


Oplácím jí všechny něžnosti nejlíp, jak dovedu, ale oddat se tomu nedokážu, před očima pořád jejich dvojici. Není líbání jako líbání. S Miou to byla vášeň bez známky citu. Tohle byla čistá láska! Kdybych věděl, že ji láká fyzická láska, ale tu duševní má jenom pro mě, bylo by to snesitelnější. Ale tohle…tohle mě zabíjí.


„Pořád tě to trápí, sakra," povzdychne si. „Řekni mi, jak ti mám dokázat, že chci jenom tebe? Byl to jen polibek na rozloučenou," zavrtí zoufale hlavou.„Už nikdy ho neuvidím, ale s tebou budu navždy," hladí mě po tváři.


„Nemusíš mi to dokazovat, já to přece vím," dostanu ze sebe se sebezapřením a pokusím se o úsměv.

Protne mě nedůvěřivým pohledem a pokrčím rameny.


„Půjdu sehnat Dextera, kvůli Mie…" řeknu a vyletím oknem, bez toho, abych se dál zajímal, kam půjde.


*** *** ***


Když se vrátím, najdu ji schoulenou spát ve své posteli. Je přikrytá až pod bradu a mně přijde nepokrytě roztomilá, ovšem díky tomu pohledu pocítím cosi, co jsem se snažil potlačit. Rychle to ze sebe setřesu a jemně ji políbím na tvář, abych ji svým chladem probral.


„Vstávej. Musíme do města," zavrčím, až sebou trhne a otevře na mě své popelavé oči.


„Nechce se mi," broukne a protírá si oči.


„Ale musíme," řeknu nekompromisně. Nechám ji převléknout a raději jdu za dveře, kde na mě čeká netrpělivý Dex.


„Připravený?" zadívám se na něj.


Jen se ušklíbne a pohledem sjede na dveře. Tuším, jak rád by si zas pohrál s něčím, co patří mně, ale má smůlu.


„Ahoj Dianko," roztáhne pusu do širokého zlověstného úsměvu, až se mu zalesknou krvelačné špičáky.

Jen si povzdychnu, tolik ho baví ji děsit. Je zvláštní, že mně to tak zázračně přešlo a kupodivu mi to ani nijak neschází.


„Dlouho jsme se neviděli," zajiskří očima, až se Di plna znechucení ušklíbne.


„Nescházels mi," tvář jí protne provokativní sarkastická grimasa a raději se mě chytí kolem pasu.


Beztak cítím její strach, který se jí dostává pod kůži a který ona dokonale zakrývá! Stále nemohu uvěřit tomu, jak se dokáže takhle překonávat. Na venek se tvářit sebejistě a uvnitř trpět…


„Jdu vám trochu helfnout s nějakým chudáčkem, co chce zpátky do lidskýho světa či co," odfrkne a s radostí pozoruje, jak se má šťastná krev jemně rozechvívá.


„Neboj se, nic se nestane," stisknu ji v pase a následuju Dextera do Miina pokoje. Rád bych to všechno měl už za sebou a toho primitiva daleko od ní.


Jakmile vejdeme do jejího pokoje, pohled mi padne na něj. Opírá se o zeď, ve tváři o něco zdravější barvu, a podle toho, jak v ruce třímá kůl, je dobře připravený.


Nepříjemně zúžím oči.


„Má kůl?" rozesměje se Dex, který zřejmě ještě neměl tu čest s lovcem upírů.


Ani já si nejsem jistý, jestli mezi ně skutečně patří. Možná má jen větší pud sebezáchovy než ti ostatní, které jsem tak snadno zabil. Jeho pohotovost a připravenost se mi nelíbí. Měl by být tuhý a ležet pod zemí, nikoliv mi do těla vkládat chorobnou žárlivost a obavu o sebe samotného.


„Dobrej komik," uchechtne se a rychlým krokem k němu dojde, ovšem on je bystrý. Uskočí stranou a nechá Dexe, aby si s ním hrál jako kočka s myší. Má několik možností, kdy by mu mohl bodnout kůl přímo do hrudníku, ale neudělá to.


Tohle nebude lovec, ozve se moje upíří "já" a já mohu jen souhlasit. Narazit na lovce, už by Dex byl dávno mrtvý a nebyla by to žádná škoda. Alespoň bych to věděl s jistotou.


„Nedělej scény, nic se ti nestane," zavrčím se značnou dávkou netrpělivosti. Už mě tahle kovbojka nebaví!


„Tak co, Dianko, poletíš se mnou?" Nechá Dex toho vola plavat a otočí se na Di. Při tom oslovení se oklepe a nepříjemně se na něj zadívá. Tvář jí semkne ohnivost její povahy a já se neubráním pousmání.


„Ty se mě ani nedotkneš," sykne ostře.


„Leda by Chester dovolil," záměrně mě protne prosebným pohledem, až se mi Di v náruči opět rozvibruje.


„Drž hubu, Dexi a raději ho chyť!" řeknu a přitisknu si ji k sobě ještě víc.


Uvolní se a položí si hlavu na mé rameno, zatímco se Dexovi konečně podaří chytit toho magora.


„Poletím opatrně," zašeptám jí do vlasů a vyletím oknem do potemnělé zahrady. Mám moc rád létání, je to dokonce lepší než ta omračující rychlost. Líbí se mi kroužit nad kořistmi jako jestřáb, a pak se na ně v nestřeženou chvíli vrhnout. Jsem rád dravcem a lovcem kořisti.


*** *** ***


„Sakra, Chazzy, polož mě na zem," zanaříká mi v náruči. Nejsme ani kilometr za naším domem a už se jí to nelíbí.


„Co se děje?" zadívám se jí do bledého obličeje.


„Je mi zle," chytí se za pusu, zatímco se dotknu nohama země. Skutečně nevypadá dobře a jen co ji postavím, tak téměř omdlí.


„Di!" na poslední chvíli ji chytím do náruče a opatrně položím na zem. „Do hajzlu, netušil jsem, že to létání snášíš až takhle špatně," usyknu sám pro sebe, zatímco ji letmými doteky probouzím k životu. „Di, slyšíš mě?" svraštím starostlivě čelo a poplácávám ji lehce po tvářích.


„Už je to fajn," tvrdí mi se zamlženýma očima a snaží se postavit na vlastní nohy.


„Nechceš se raději vrátit?" přimhouřím ustaraně oči a pomáhám jí zvednout se.


„Ne, chci se ve městě rozloučit s Dickem," zasípe a zhluboka se nadechne. „Už je mi fajn, fakt," protáhne se, ale je stále nebezpečně bledá. Ta barva se mi nelíbí. Mám rád, když má tváře narůžovělé a v očích své ohnivé plamínky.


„Dobře," pokrčím rameny a vezmu ji do náruče.


Ovšem jen co vzlétnu, omdlí mi v náručí podruhé!


*** *** ***


Sedím v černém koženém křesle naproti Diině posteli a čekám, až se probere. Mám rád tmavou barvu, kdyby bylo po mém, už by žádná jiná ve světě nemusela existovat - tak jsem si to alespoň dříve myslel. Ale teď mám rád popelavou barvu jejích očí, její růžové ruměnce ve tvářích i její bělostnou pokožku…


„Chazzy?" jemně sebou trhne a zamrká do tmy.


„Jsem tady," řeknu a sednu si k ní. Dlaň jí přiložím na čelo, abych jí pomohl se díky mému ledovému doteku probrat. Trochu se rozechvěje a stáhne mi ji z čela, aby mě mohla políbit na hřbet ruky. „Jak ti je?" propletu se jí prsty ve vlasech. Zmateně se rozhlédne po pokoji.


„Fajn," polkne a nadzvedne se na loktech. Pořád je jí jenom fajn. Obávám se, že žádné jiné slovo ohledně toho, jak se cítí, ve slovníku nemá. „Nebyli jsme ve městě?"


Jen němě zavrtím hlavou.


„Co se stalo?" zamžiká očima, když rozsvítím.


„Omdlela jsi. Museli jsme se vrátit," pohladím ji po tváři.


„A co Dick?" zašeptá a probodne mě zoufalým pohledem, jako by měla strach, zda jsem ho snad nezabil! Zamračím se, protože myšlenka, že se o něj zajímá, se mi nelíbí.


„Ten je tady taky," přiznám neochotně. „A konečně dostal i vlastní pokoj, jak sis přála hned první den," nuceně se usměju. „Je trochu pomlácený, ale z toho se dostane," ušklíbnu se natolik výrazně, že se jí v očích objeví zděšení.


„Proč je pomlácenej?" zeptá se opatrně se zajíknutím. Hlas má rozechvělý, zřejmě se o něj skutečně bojí! Báječné zjištění!


„Když jsi omdlela, začal sebou v Dexově náruči tak házet, až ho Dexter neudržel a vypadl mu," řeknu posměšně a přitáhnu si ji k sobě.


Vůl, ušklíbnu se v duchu.


Jemně se ke mně přivine a zhluboka se nadechne mé vůně, kterou se ji snažím uklidnit.


„Už se víš, s kým má Mia to dítě?" Při tomhle dotazu pevně zatnu čelist a vzpomenu si na rozhovor s Dexterem.


„Brácho, je to tvoje," položí mi dlaň na rameno, jako by mě chtěl utěšit.


Zadívám se do jeho pichlavých očí s naprostou tupostí.


„Děláš si ze mě prdel?!" hluboce zavyju a tvář mi protne zoufalý škleb. Svraštím čelo a nejraději bych si nadával do všech jmen, co znám.


„Ale no tak, je to v pohodě," cukne s sebou. Opře se o pronikavě bílou zeď, až na ní jeho tmavá bunda svítí. Na krku i rukou má zaschlou krev z nedávného krmení a dodává mu to na lačném výrazu, který by se maličké nelíbil. „Následovník se vždycky hodí, ne?"


Má pravdu. Upíři si na svých ratolestech zakládají. Rozmnožujeme svůj druh, pokud to jde co nejvíce, abychom měli nad lidmi převahu, ovšem já se díky Di nějak změnil a tahle situace se mi zrovna nehodí!


„Hm, máš pravdu," přiznám nerad a zkusím se na chvíli zatvářit jako krvelačný, těšící se otec. Bude nás zas o jednoho více a já budu mít svého následovníka, prvního ve svém upířím životě, ale radost nějak nepřichází. „Mohl bych tě o něco požádat?" zadívám se na něj.


„O co jde?" zamračí se přemýšlivě a stáhne obočí více k očím.


Jako by mi říkal, že se mám těšit a nemyslet na důsledky, které mi mohou rozházet "poklidný vztah" s mou Šťastnou krví. Kdybych to bral jako upír, s přehledem bych to šel oslavit a zmrzačit pár lidí, ale…


„Mohl bys tu zůstat?" protnu ho vážným pohledem, až jemně zakašle a přešlápne na místě. „Nejspíš se budu muset v mezích postarat o Miu a dítě, tak bych potřeboval, jestli bys mi dohlédnul na Di a toho…vola," ušklíbnu se. Zkrouhnu tak svůj kvalitně strávený čas jen kvůli tomu, že budu chtít být u Mii, aby si na mě dítě začalo zvykat.


U upírů je to jiné než u lidí. Plod upíra musí být před narozením v otcově blízkosti, jinak je pak schopný ho v šarvátce zabít. Pozbyl bych u něj pak veškerou autoritu a byl bych jako každý druhý, jestli by mě nezabil, a to já nechci. Když už mám mít dítě, bude mým následovníkem, i kdybych měl styk s Di do jisté míry omezit. Upíří potomci se projevují už v matčině lůně a obvykle se rodí s emocemi, které získají už v děloze… Pokud na mě můj následovník bude fixovaný, můžu tím jen získat!


„Snad nedělaj problémy?" rozchechtá se protivně.


O problému jménem Dick a Di jsem mu nic neřekl a říkat nebudu. Žárlivost je další lidská slabost, kterou bych pociťovat vážně neměl. Upíří majetnost a hlídání kořisti ano, ale žárlit na něžnosti, které jí ten retard věnuje? Sám nad sebou vrtím hlavou.


„Tak trochu," přiznám neochotně.„Tak co, můžu s tebou počítat?" zadívám se mu nenadšeně do tváře, protože sám vím, že Dex není zrovna nejlepší volba, ale co mi asi tak zbývá?!


„Bohužel už se to ví," řeknu a pocítím, jak se ode mne Di odtahuje.


„Bohužel?" polkne a v očích se jí zaleskne. „Takže je to tvoje," uhádne bez další nápovědy a rozbrečí se jako na povel.


Zakousne se mi do hrudi takový pocit frustrace, že se celý napnu a chvíli ty její emoce rozdýchávám. Když se na ni podívám znovu, zjistím, že mi chřadne před očima a celý obličej má krvavý! Naprosto mě to vyděsí!


„Do hajzlu, Di," zavrčím a začnu jí z tváří stírat přebytečnou krev. „Na nás dvou to přece nic nemění! Netrap se tím!" snažím se ji uklidnit. Rána na krku už se jí rovněž otevřela a zanechává na její bělostné pleti rudé skvrny, které jsou pro mě svým způsobem velmi přitažlivé.


„Jak to, že ne!" prskne hněvivě a úšklebkem na rtech pokračuje. „Budeš se věnovat Mie a svýmu dítěti. Na mě ti nezbude čas a budu ti jenom na obtíž! Nakonec se do Mii zamiluješ a mě buďto zakousneš nebo vyhodíš jako nějakou starou nepotřebnou věc," poslední tři slova křičí v panickém záchvatu pláče a zhorší si tím tak svůj zdravotní stav natolik, že ji musím pevně přitisknout k sobě.

Kde se v ní náhle bere takový záchvat hysterie? Ptám se v duchu, zatímco ji k sobě houževnatě vinu a hladím ji po vlasech. Ona vždycky byla emotivní a ohnivá, ale …


„Přestaň si domýšlet takové katastrofické scénáře!" zabručím. „Nic z toho se nestane!" syknu naštvaně. Její představa je naprosto absurdní! „Do Mii se nezamiluju, ani kdybychom spolu měli deset dětí! A ty mi na obtíž nikdy nebudeš, tak přestaň říkat takové věci nebo na tebe budu muset zavolat Dexe, aby mi s tou spoustou krve pomohl, protože na to sám za chvíli nebudu stačit," pokusím se to trochu odlehčit, ale moc se mi to nepovede. Překvapivě…


Na okamžik vyděšeně ztuhne a zadívá se mi s hrůzou v očích do tváře.


„Ty na mě chceš zavolat Dexe?" propukne v jekotu v další pláč, který mi rve bubínky. Ihned mě od sebe začne odstrkovat a drkotat zuby.


„Do hajzlu, přece víš, jak to myslím!" vyjeknu a přitáhnu ji k sobě, zatímco si začínám myslet, že snad ztratila zbytek zdravého rozumu. Nakonec na ni musím nalehnout a i proti její vůli se jí zakousnout do krku, jinak by snad skutečně vykrvácela. Pod taktovkou mého jedu se okamžitě uklidní a začne zhluboka a pravidelně dýchat, už bez dalších uslzených dramat.


„Chazzy," zakňučí rozkoší a přitáhne mě na sebe ještě víc, až mám strach, že jí ublížím. Ale zdá se, že má absolutní blízkost ji nehorázně těší stejně jako mě. Jakmile si dosyta užiju své šťastné krve a jí se zahojí všechny ty palčivé rány, odtrhnu se od ní.


„Jsi v pořádku?" zeptám se udýchaně.


Jen s úsměvem přikývne a prsty mi zajede do vlasů, aby se s nimi pomazlila. Jemně přivřu víčka.


„Ty jsi mi ale dala. Co tě to napadlo?" usyknu, moc rád, že už je zase normální. Nechápu, co se s ní poslední dobou děje, že je tak ubrečená. To nebývala, ani na začátku, když ke mně přišla. Byla plná síly jak psychické, tak fyzické. Byla celá ze zdravé drzosti, vyzdvihnutá svou ohnivou náturou a teď?


„Promiň, já vůbec nechápu, proč jsem tolik vyváděla," pokrčí rameny a upřímně se mi zadívá do očí.


Pociťuju ten známý pád do popelavých duhovek, zatímco ji jemně hladím po tvářích. Lehnu si na bok a přitáhnu ji k sobě do náruče s myšlenkou, že u ní zůstanu, dokud klidně neusne. Drobnými polibky ji rozmazluju a usmívám se, když se lehce chvěje zimou. Raději ji přikryju ještě druhou dekou a s příjemným pocitem uvolnění a odevzdání, které plane z jejího nitra, sleduji, jak se jí klíží oči.


Přemýšlím, kde jsem něco podobného viděl. To její omdlévání. Nesnášenlivost létání. A teď i ty hysterické záchvaty… Ach do hajzlu, moje Eleanor, když onemocněla, měla podobné příznaky…


„Ach, zdá se, že tvé poupátko není zrovna ve své kůži," řekne ledabyle Oskar a píše si něco do svého deníku, do kterého mě nikdy nenechal nahlédnout. Někdy mi to jeho tajnůstkářství vadilo, ale tajemnost k Oskarovi prostě patří asi stejně jako ten klid a temná tepající aura, která se kolem rozprostírá a nutí upíry se mu klanět u nohou.


„Když jsi jí zase znásinil!" zavrčím ostře a v hlase mi vytane žárlivost tak nepokrytá, až ke mně Oskar obrátí své živelně zelené oči, které … přímo podivně dýchají přírodou. Při tom pohledu mě vždycky napadá myšlenka, že je jako sám ďábel a vychází přímo z matičky země, aby lákal zhrzené duše a ničil lidské životy.


„Chestere, majetnost je jedna věc, ale žárlivost druhá…" řekne tichým důrazným tónem. „Nikdy si ke své kořisti nesmíš vytvořit žádné pouto! Je to jenom hračka! Jen lidský tvor, který žije proto, abys ho mohl mučit, zdokonalovat se na něm a lokat jeho horkou krev!" řekne naučeně a já pokorně skloním hlavu. „Všimni si, že neustále zvrací! Je slabší a slabší. Dříve alespoň zvládala létání, při kterém jsi ji mohl děsit, ale nyní ti omdlí při prvním vzletu v náruči!"


Tupě přikývnu a zarazím se. „Vždyť já s ní nikam nelétám!" zavrčím ostře a probodnu ho necitelným pohledem. „Ty ji někam odnášíš?!"


„Jsem tvůj stvořitel. Všechno, co vlastníš je moje, všechno, co máš, si mohu vzít a dělat s tím cokoliv se mi zachce!" usykne klidně, a přesto se mu do tónu vloudí posměšnost, protože já nejsem schopný proti němu udělat nic! Kdybych ho zabil… Byl bych jako on a ztratil svou vlastní přirozenost, svou upíří podstatu a to v žádném případě nechci! Jsem rád sám sebou a navíc se chci mezi upíry proslavit stejně jako Oskar, ale díky vlastním schopnostem a věhlasu, které mi to umučení malých rozkošných stvoření dá!


Odkašlu si a toužebně se na Di zadívám. Líbí se mi, jak jí havraní provázky padají do tváře a dělají ji tak ještě bezbrannější a přímo dětskou, i když se tak rozhodně neprezentuje. Přesto vím, že v ní něco skrytého je. Jakási nejistota. Nevyslyšená touha a bojovnost jí vlastní, ale hluboko uvnitř sebe jako by skrývala svou nevinnost…


Nesmí být nemocná… Ne tak, jako byla Eleanor, protože…

Přihlašte se k odběru novinek na stránkách
Opište prosím kontrolní kód "2099"
4.7.2012
Na facebooku Hry o duši jsme zveřejnily fotku Desire, která se tak ráda ohání známým "Ježiši Kriste!".) Posuďte sami, jestli jsme se tímto výběrem (na kterém jsme se kupodivu se spoluautorkou shodly hned!) strefily i do vaší představy.)





© 2012 Chensie Dewill a Wish
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one