hra1.jpg

Web literárního počinu autorek Chensie a Wish.



Tvé tělo jednou zemře, ale Tvá duše zůstane nesmrtelná…"

Měli byste zájem pomoci nám hledat podoby jednotlivých postav HOD?.)

Ano (15 | 75%)
Ne (5 | 25%)

Máte nějakou konkrétní představu, jak by měly vypadat postavy z HOD?

Koupili byste si Hru o duši, kdyby vyšla jako kniha?

Ano (55 | 86%)
Ne (9 | 14%)

Do jaké věkové kategorie patříte??

Méně než 11 ( | 0%)
11 - 15 (62 | 56%)
16 - 20 (38 | 34%)
21 - 25 (6 | 5%)
Více než 25 (5 | 5%)


(web autorek Chensie a Wish)
(web autorek Chensie a Wish)
II. řada romantické série o násilnickém upírovi Chesterovi a jeho tajemné maličké. Upíři mají spousty zajímavých věcí a jednou z nich jsou lila krystalky s působením, které dává zabrat, jak lidem, tak i bezduchým upírům.

Chester

Chvíli na mě jen vykuleně zírá, než ke mně choulostivými kroky dojde a posadí se vedle mě. Brada se jí třese a očima nesoustředěně těká po mém ztuhlém těle. Probodávám ji i tu chmurnou tmu krutým pohledem a koulím očima, protože mi nic jiného nezbývá!

„Sakra, ale já si to rozmyslela," pípne zoufale, jako by nevěděla, co dělat. „Nechtěla jsem ti to dát…" polkne a pohladí mě po tváři, až výhružně zachrčím.

Jsem vzteky bez sebe, ale nemám, jak bych ho ventiloval.

„No, ale vlastně sis to udělal sám," ušklíbne se vědoucně a nahne se až k mým rtům. „Chlast škodí, víš?" Obkročmo se na mě posadí a vzrušeně se nadechne. „Víš, že mi poslední dobou dáváš zabrat?" zvedne obočí. Zdá se, že jí naprosto vyhovuje, když jsem pod ní takhle bezbranný! Jemně mi jazykem přejede přes rty, až se mi zrychlí dech. Vnáší do toho všechnu lásku a něhu a mně to neskutečně týrá!

Nemohu jí ty doteky ani oplatit, natož ji od sebe odstrčit. Znovu v mém nitru probouzí něco, co jako upír vnímám s naprostou hořkostí a nechutí.

„Teď ti dám zabrat já," řekne potěšeně. Horkými chvějícími rty sjede na můj krk. Opečovává mě tak vřelými intimními doteky, až se mi z toho dělají mžitky před očima. Když mi slastně zasténá do ucha, zatnu zuby a zoufale vyvalím oči. Prsty zavadí o mou rostoucí touhu a tvrdě se ke mně namáčkne klínem. „Ty můj chudáčku," povzdychne si hraně a zazubí se na mě, zatímco se mi tělem prohání podivná úzkost. Drobnými láskyplnými polibky zlíbá celý můj obličej a tvrdě mě kousne do rtu, až se mi z úst vydere euforické povzdychnutí.

Tohle máme oba rádi, ale jen v případě, že jsme také oba schopni se plně hýbat!

Když se na mně začne pohybovat a dráždit mě, protočím panenky a mám pocit, že se z toho každou chvíli zblázním. Vzpomínky se mi mírně zaberou do dob, kdy jsem tyhle fialové krystalky cpal do Mii a užíval si její bezmocnosti. Já sám jsem je okusil minimálně, ona byla mou hračkou.

Hodil jsem Miino bezvládné tělo do vany. Byla jako hadrová panenka a jediné, co potvrzovalo, že je ještě naživu, byly s námahou mumlající ústa a pohybující se víčka. Podle očí, které měla doširoka otevřené a probodávala mě hadím pohledem, jsem poznal, že je na mě vážně naštvaná.

Jen jsem se tomu uchechtnul, přehodil jí ruce přes okraj vany, aby mi nepřekážely, napasoval se jí mezi nohy a doufal, že ji žádnou nevykloubím ani nezlomil, protože to by mi moje hrátky s ní akorát zkomplikovalo. Potom jsem se nahnul a otočil kohoutkem, abych vanu napustil.

Když jsem se znovu zadíval Mie do obličeje, poznal jsem v nich strach. Vana se rychle plnila vodou, Mia párkrát zděšeně zamrkala. S nejvyšším uspokojením jsem sledoval, jak marně těká pohledem ke svým rukám, jako by se je silou vůle snažila přimět k pohybu, zatímco jsem jí drápy přejížděl po těle a rty jí laskal citlivá místa.

Mezi mumláním jí unikaly bolestné steny, které způsobovaly růst mého chtíče. Natiskl jsem se na ni ještě víc, olizoval jí pevná ňadra, zatímco hladina vody stoupala k jejím žebrům a spolu s jejím vzrušením způsobovala, že začala přerývavě dýchat. Díky vlivu krystalků zněl ale její zrychlený dech spíš jako zoufalé chrčení.

Obdařil jsem jí upířím úsměvem, při kterém jsem odhalil své špičáky a během toho, co jsem ji dráždil v klíně, bohužel pro ni to díky nepohodlné poloze jejích ztuhlých nohou znamenalo, že jsem ji nechtěně párkrát škrábl, až jí do očí vstoupily slzy, jsem s potěšením dál sledoval, jak se voda dostala až pod její bradu. Potom jsem kohoutkem znovu otočil a hrubě ji políbil na ústa.

„Bude se ti to líbit," zachraptěl jsem jí do úst a začal jsem do ní vnikat. Nešlo to samozřejmě tak lehce, musel jsem si ji trochu posunout směrem k sobě, na což zareagovala krátkých zachrčením těsně předtím, než se jí téměř celá hlava dostala pod hladinu.

Když jsem konečně dostal do jejího těla, se smíchem jsem jí z té vody vytáhl a pobaveně jí pomáhal vykašlat vodu, co se jí dostala do plic.

„Promiň, sestřičko, ale připrav se na to, že si při každém mém pohybu trochu lokneš," zavrčel jsem s blýsknutím v očích a chtivě se v ní začal pohybovat.

Sice jsem na tom lépe než Dexter, dokonce mohu pohnout prsty i rty, ale k čemu mi to je? Ta malá potvora se mi za všechno dokonale mstí a je to horší, než kdyby mi jich pár vrazila. Už jen ten pocit, že má navrch, mě rozčiluje!

A co potom ten zbytek! Ty její něžné doteky a steny, které mi způsobují v kalhotách naprostou bouři a já si to nemohu ani užít! Její vřelé doteky na mé ledové kůži mě naprosto okouzlují, a když mi do tváře dýchne svůj horký dech, nejraději bych ji sám k sobě pevně přitisknul a udělal jí to podle svého. Ale to ne.

Mučí mě a samozřejmě to nechává bez odezvy. Vrtí se na mně, až mě ty její pohyby pronikavě bodají do těla, ale mému klínu se jinak zdaleka vyhýbá. Ta neukojitelná touha mě celého svírá v nepatřičné chuti po jejím mladičkém těle.

„Počkej … až … se zase … budu … moct … hnout. … Máš… to … spočítaný," snažím se ze sebe dostat, ale myslím, že mi polovinu stejně nerozumí.

Jen se usmívá a přilepí se k mému uchu. „Chazzy," vydechne a mým tělem projede další vlna touhy. Skousne mi ret a znovu mi po něm přejíždí jazykem. Prsty jakoby omylem zavadí o moje kalhoty.

Protočím očí a zavyju. Rozkrok mě slastně bolí. Tohle prostě nemůžu vydržet! Rozepne mi košili a divokými polibky zdobí můj hrudník a sjíždí níž. Trpím jako zvíře a z hrudi se mi ozývá jen hrůzné roztoužené vrčení.

Vášnivě se mi ponoří do úst a jazykem si pohrává s tím mým ochromeným. Tiše mi zavzdychá do rtů a propne se ke mně celým tělem. Tře se mi o rozkrok tak nezkrotně, až úpím. Horlivě mě kouše do krku i ramen a dostává mě do většího rauše. Až budu fit, tak jí snad prokousnu hrdlo, jak se ve mně vaří hněv spolu s nepříjemným pocitem naprostého odevzdání.

„Tak jak se ti to líbí?" sykne s upřeným pohledem do mých temných duhovek.

Zúžím oči a připadám si tak nějak využitý. Jen jako prostředek k ukojení jejího chtíče. Sténavě se blíží do finiše, a já netvrdím, že bych na tom nebyl stejně, ale je to skutečně ponižující. Vidět, jak se na mě ukájí bez mého přičinění!

Tře se o můj klín tak intenzivně, že se mi dělá černo před očima. Kdybych mohl alespoň zarýt drápy do prostěradla, ale ani to mi není dopřáno. Houževnatě stisknu víčka a zrychleně dýchám, když se mé tělo pomalu dostává pod hladinu naprosté rozkoše. Pokouším se s tou ochromující slabostí bojovat, ale je to naprosto zbytečné.

„Di," zachrčím, když je mi jasné, že můj boj se sebeovládání prohrávám. Výstup na vrchol zvládneme oba téměř na sekundu stejně. Poprvé zažiju, jaké to je, nemoci se zhroutit ve slastné křeči. Nehybně ležím a nevím, jestli to, co cítím, má být uvolňující orgasmus nebo vrchol mučení.

Snažím se v tom přívalu vyčerpávajícího pocitu sevřít pěsti, ale moje ruce se nepohnout ani o píď. Jediné, nač se vzmůžu, jsou tak bolestivě semknutá víčka, až mě z toho rozbolí hlava. Horší emoci, než je pocit vlastního uspokojení, na které nejsem schopný fyzicky reagovat, jsem snad ještě nezažil.

Udýchaně ze mě sleze a chytí se za krk. „Sakra!" zapláče a probodne mě zkoumavým pohledem. „Mám problém," sykne, když se zoufale snaží ty trable rozchodit. Náhle se zhroutí v bolestné křeči, až zarytě zanaříká. Tělo se jí chvěje a prsty, kterými svírá svůj krk, se jí zbarvují do červena. „Moje dohoda s Dexem padla, ale moje tělo o tom neví," zatne zuby a znovu se vytáhne na můj klín.

Ucítím tu rozmanitou vůni její krve a ihned se mi pohled stočí na otevřenou tepající ránu na krku.

„Nemáš hlad?" zašklebí se na mě pobaveně. „Zkusíme to, co říkáš?" Celá nešťastná se zavrtí a přiloží mi raněné zápěstí k ústům.

Snažím se do sebe dostat její krev, naprosto báječné chuti, jak jen mi to momentální stav dovoluje. Kdyby věděla, že účinky fialových krystalků neutralizuje právě lidská krev (natož krev Šťastná), asi by tolik nepospíchala. Takhle se pomalu probírám zpátky k životu. Cítím mravenčení v celém těle, ztuhlost svalů postupně odeznívá, zase se můžu svobodně nadechnout. V momentě, kdy by to nejmíň čekala, ji popadnu a uvězním ji pod svým tělem, až vyděšeně vyjekne.

„Proč jsi to udělala?!" zavrčím naštvaně. Z očí metám blesky. Co si dovolí ona, to už prostě nemá obdoby! Ta její neskutečná drzost a sebevědomí!

„Napil ses sám," připomene mi vystrašeně.

Prudce jí stisknu krk a nejraději bych ji snad zabil.

„Nemáš mě tak provokovat," sykne zachmuřeně na svou obranu.

Temně zavrčím a přejedu jí špičáky přes tvář ve snaze ji vyděsit.

Rozechvěje se pode mnou a slastně zvrátí hlavu s tichým zasténáním. To už je na mě moc! Ona se ani nebojí! Necítí můj vztek, který je téměř hmatatelný! Nebojí se, že jí provedu něco, co se jí skutečně nebude líbit!

„Takže za to mohu já?!" Stisknu jí krk ještě silněji, až zalapá po dechu a zakoulí zastřenýma očima. „Kdybych tušil, že budeš natolik drzá, abys mi prohledávala věci, dal bych si větší pozor!" řeknu nepříjemným chraplavým hlasem a pozoruju, jak se pode mnou komicky šponuje, jako by se jí snad moje náhlá blízkost opět tak moc líbila! „U Mii bych s něčím takovým počítal, ale že to musím hlídat i před tebou?" zašklebím se. Jako by nestačila jedna, která si dovolí všechno! „Co sis do hajzlu myslela?!" vrčím zlostně a její nenormální chování mě příšerně vytáčí!

Zatne zuby a z očí jí stékají slzy.

Musím uhnout pohledem, protože mi její pláč z neznámého důvodu pořád vadí…

„Jen jsem ti chtěla vrátit to, co ty děláš mně," tiše fňukne, ale zní to téměř sténavě. „Taky jsem bezmocná, když si ke mně cokoliv dovoluješ!" prskne roztouženě. „Chtěla jsem, abys věděl, jaký to je!" roztírá si slzy po tvářích, spolu s krví, kterou si umazala prsty.

To zas rozvášní mě. Vdechnu tu vůni a bez přemýšlení jí z tváře slíznu krvavé kapky. Zvláštní, ta krev spolu se slzami, má přesně takovou tu slanou chuť zrady, kterou jsem z ní už kdysi pil.

„Takže teď mě budeš takhle trestat?!" ušklíbnu se. „No, tak to je vážně báječné! To se mám na co těšit," vztekle se z ní zvednu.

„Já bych ti to nikdy nedala!" prskne zoufale. „Napil ses sám," zavrčí vztekle a tváří jí prolétne bolestný škleb.

„Jak nedala?!" vyjedu na ni, až se celá nakrčí a rozklepe se. Konečně se bojí! „Vždyť jsi to do toho namíchala! Věděla jsi, že se z toho dřív nebo později napiju! Bylo jen otázkou času kdy! Nesnaž se svou vinu svalit na mě!" syknu jí z naprosté blízkosti do tváře.

Toužebně zasténá a duhovky se jí rozšíří rozkoší.

Znechuceně se zašklebím, ona se mnou snad chce zase manipulovat! Odfrknu a naštvaně třísknu dveřmi.

 

** ** **

 

Diana

Žaludek se mi opět svírá zoufalým hladem. Ihned si v kuchyni připravím čtyři sendviče se salámem, sýrem a hromadou zeleniny. Jistě, jako vegetariánka bych měla salám vynechat, ale poslední měsíc ho baštím jako utržená ze řetězu. Prostě mi moc chutná. K tomu dva jogurty a sušenku.

Ovšem chuť, která mě už několik týdnů provází, tak tu stále nemohu utišit. Nechápu, co mé tělo potřebuje. Na co se tak absurdně třesu. Na místě vypiju litr mléka, ale má situace se nezlepší. Jen jsem sytá, ale ten pocit neukojitelného chtíče mi koluje v žilách jako jed. Do dlaně si vezmu jablko a vrátím se do svého pokoje, kde mi padne čelist.

„Cos to sakra provedl?!" vyjeknu a pohledem přejedu naprosto rozházený pokoj! Mé oblečení je všude po zemi. Všechny šuplíky pootevírané. Kam se mohl podívat, tam se také kouknul. Snad všechno, mimo mé postele, je vzhůru nohama! Je mi k pláči.

„Kde to ještě máš?!" zavrčí na mě Chester. Je milostivě schovaný za závěsem, posazený na parapetu. Vždycky mě udiví, jak se dokáže perfektně skrýt, když je jinak nepřehlédnutelný a především výrazný.

„Co kde mám?" prsknu zoufale.

„Kde je ta lahvička!" křikne na mě vztekle, až se mi zděšením sevře hruď a v břiše se mi rozhoří příjemné teplo. Jako by mi cosi říkalo, že s ním se nemusím bát, protože je to ON. A já ho potřebuju.

„Já ji nemám!" řeknu znechuceně a nechápavě se tomu podivnému pocitu poddám.

„Jenže mě už taky zmizela!" Je naprosto rozzuřený a mně se hlava neobvykle motá, byť se jen více nadechnu vzduchu, který je prosycen jeho živelnou vůní. Jako bych dostávala jeho agresi do sebe a ta mi v hlavě dělala naprostý guláš. „A prsty v tom můžeš mít jedině ty, jak jsi mi dokázala!" Zatřese mnou, až se přihlouple usměju.

„Já to vážně nemám," řeknu s blaženým úsměvem, až se na mě zmateně zadívá a zavrtí nechápavě hlavou. „Já si pro tebe jen odsypala," zamrkám očima před kterými mám mžitky a ze kterých mi zuboženě začínají stékat slzy.

„Odsypala sis kolik? Celou lahvičku?" ušklíbne se. „Hlavně mi tu prosím tě nebreč!" zavrčí znechuceně a nechá mě, abych si roztírala ubohé slabosti po tvářích.

Nevím, proč mě rozbrečí každá hloupost. Prostě jsem z něj naprosto vynervovaná a ty pocity, které se mi beznadějně vlévají do těla, jsou naprosto mimo, sakra!

„Jenom trošku," zamumlám, ale je to marné.

Stejně nasadil svůj děsivý výraz, až se mi rozklepou kolena.

„Trošku. Jasně!" odfrkne a práskne za sebou dveřmi tak silně, až se mi pohne srdce.

Zoufale se svalím na zem a nechápavě se rozbrečím. Přece jsem nikdy nebyla až takhle ubohá, nebo jsem to alespoň nedávala takhle okatě najevo.

 

** ** **

 

Chester

Když sejdu do obýváku, zastihnu je zrovna v nefalšovaném smrtelném objetí a ani nehnu brvou. Dívám se, jak ji Dexter drží pod krkem a úlisně se na ni lepí. Je to taková terapie.

„Ani nevíš, jak mi vyhládlo!" prskne rozzuřeně. Byl ve stavu strnulosti moc dlouho. Čekal jsem, kdy se zas začne démonicky projevovat a domem se rozezní jeho i Miino milostné vrkání.

Stojím ve stínu zábradlí a kochám se tím pohledem. Ovšem, když se jí prudce a necitelně zakousne do krku, odvrátím hlavu. Její bolestný křik se mi zatne do těla jako nějaká sečná zbraň.

„Dexi," vyruším ho z krmení a dám jí tak pár chvil na vydýchání agónie. „Tak ty ses nám už probral?" zašklebím se, když mě probodává nepříjemným pohledem, a než stačí odpovědět nebo cokoliv udělat, tak mu dám takovou pěstí, až se sesune k zemi. Jsem silnější a zuřivější, takže oproti mně nemá šanci.

Ihned se mu tvář zbarví do ruda a rozkašle se. „Co to…"

„Ty víš, za co to je!" zavrčím výhružně. „Až skončíte ten váš dýchánek, tak se sebereš a vypadneš! Jasné?!" chytím ho pod krkem a vytáhnu na nohy. „Na krev si sem lítej, kdy chceš, ale jestli tě uvidím poflakovat po domě, tak tě zabiju," syknu bezcitně. Věnuju Diině pobledlé tváři krátký pohled a odejdu do svého pokoje.

Proč bych ji měl zachraňovat? Ptám se sám sebe v duchu. Jsem podle ní přeci horší než Dex! Opět mi ukázala, kde je moje místo, zatnu rozzuřeně čelist a potlačím v sobě osten, který se objeví pokaždé, když tlumeně uslyším Diino bolestné naříkání. Stále to je má oběť a vždycky jí bude, ať udělá cokoliv. Majetnicky ji v duchu obejmu. Už ji nemíním dopřávat ten luxus a jednat v ní v rukavičkách. Nyní si s ní začnu užívat po svém! Ušklíbnu se pro sebe.

Ten nápad se mi líbí. Ponižuje ty hloupé city, které bych jako upír neměl cítit. Potřebuju být něčím horším. Potřebuju být tím, kým jsem byl, než se Oskar začal neúprosně starat o malé holčičky. Ona bude mou šťastnou krví i osobní děvkou! Smažu vzpomínky a živím se jen tím upířím pocitem, který ve mně zesiluje. Budu si s ní hrát podle svého a už jí nebudu dávat prostor. Plnohodnotný upír nezná city. Chce jen krev a sex! Bude dělat, co chci já a nikoliv, co chce ona! Šklebivě se pro sebe usměju a celé tělo se mi rozechvěje absolutní nedočkavostí. Pochopí, jaké to je být se skutečným hladovým a sexuchtivým upírem. Potlačím veškeré city, kterými mě ona týrala a budu si její tělo užívat plnými doušky. Bez emocí. Jen čistý chtíč, kterému ona podrží, i kdyby nechtěla. Už nebudu brát ohledy. Budu ji zas a znovu dostávat na kolena a neskonale si to užiju. Na tváři mi vytane hrůzostrašný úsměv.

Přihlašte se k odběru novinek na stránkách
Opište prosím kontrolní kód "9156"
4.7.2012
Na facebooku Hry o duši jsme zveřejnily fotku Desire, která se tak ráda ohání známým "Ježiši Kriste!".) Posuďte sami, jestli jsme se tímto výběrem (na kterém jsme se kupodivu se spoluautorkou shodly hned!) strefily i do vaší představy.)





© 2012 Chensie Dewill a Wish
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one