hra1.jpg

Web literárního počinu autorek Chensie a Wish.



Tvé tělo jednou zemře, ale Tvá duše zůstane nesmrtelná…"

Měli byste zájem pomoci nám hledat podoby jednotlivých postav HOD?.)

Ano (15 | 75%)
Ne (5 | 25%)

Máte nějakou konkrétní představu, jak by měly vypadat postavy z HOD?

Koupili byste si Hru o duši, kdyby vyšla jako kniha?

Ano (55 | 86%)
Ne (9 | 14%)

Do jaké věkové kategorie patříte??

Méně než 11 ( | 0%)
11 - 15 (62 | 56%)
16 - 20 (38 | 34%)
21 - 25 (6 | 5%)
Více než 25 (5 | 5%)


(web autorek Chensie a Wish)
(web autorek Chensie a Wish)
II. řada romantické série o násilnickém upírovi Chesterovi a jeho tajemné maličké. Vzpomínky bolí, ať už na cokoliv, ale ... Chesterova touha vlastnit je větší, než Diina odtažitost.
Diana

Mátožně roztáhnu ruce a protáhnu se. Následuje velké zívnutí a pak se zarazím, protože mi dojde, že bych na krku měla mít nehorázně bolavou ránu. Ovšem, když si na kůži sáhnu, neucítím nic. Chester mě zřejmě uzdravil svým jedem. Vroucně vydechnu a v hrudi pocítím něžné trnutí za ten nádherný čin, kterým si mě znovu pojistil.

Převléknu se do čistého, protože mé oblečení je samá krvavá skvrna a vyjdu na chodbu, kde narazím na divoce se líbající dvojici. Bodne mě u srdce, když mi dojde, že jde o Chazze. Drtí její tělo pod svými dlaněmi a vpíjí se do ní s takovou hrubostí a vervou, až mi to bere dech. Bolestně se zašklebím a donutím se sejít po těch chladných kamenných schodech až do kuchyně.

Musím se nutit do každého kroku, do prachobyčejného pohybu i do životně důležitého nádechu. Nemá smysl dýchat, když nejsem s ním. Hladově do sebe nacpu, co najdu. Porce jak pro dospělého chlapa, však se už také kulatím. Přičítám svůj nezměrný apetit své nervozitě a zoufalosti, kterou se snažím snad užrat k smrti. Nic nepomáhá. Vyliju do sebe litr plnotučného mléka a znovu v žaludku pocítím to netrpělivé bodnutí. Jako by čekal ještě na něco lepšího. Něco, po čem neurvale touží a já mu to nedokážu poskytnout. Vůbec nevím, co mě tolik láká. Kdybych to věděla, už dávno bych tuto sužující potřebu uspokojila!

„Přežila jsi,“ uchechtne se Dex a přitočí se ke mně tak blízko, až cítím, jak na mě z jeho těla sahá chlad.

„Mě jen tak něco nezabije - to bys měl vědět!“ syknu zle a zatnu zuby.

„A zase seš ve formě,“ uculí se a úlisně mi ledovou dlaní přejede přes zadek, až se oklepu.

Kdybych se s Chazzym nerozešla, nemusela bych si teď tykat s tímhle pitomcem, nechávat si od něj ubližovat a ještě se nechávat osahávat! Jenže ta rána v mém srdci je tak hluboká… Nikdy jsem nevěřila, že láska tak moc bolí. Nevěra je to nejhorší. Mnohem bolestivější, než nějaká ignorace a nezájem!

„Vypadni ode mě! Svou krev ti nedám.“ Zatrne mi v páteři, když se ke mně nahne a dýchne mi do obličeje.

„Nechci tvou krev,“ zavrčí a políbí mě hrubým polibkem, až mu znechuceně zaúpím do rtů a rozervu si ret o jeho špičák.

Nechci se líbat s jinými! Proboha, chci, aby Chester byl tím jediným, kterému kdy podlehnu! Dětinská představa, ale jsem v lásce začátečník… Měla jsem jednou sex a už je mi jasné, že nikdo se Chazzymu nikdy nevyrovná. Nešlo o rozkoš, ale o ten pocit sounáležitosti a lásky…

Pobaveně se usměje. „Je ještě něco, cos mi nedala!“ probodne mě pichlavým pohledem.

„A nedám!“ odplivnu si do výlevky umyvadla a utřu si pusu do rukávu. Zvedá se mi z toho jeho jednání žaludek a břicho mě podivně pobolívá stresem. Nejraději bych ho snad pozvracela!

„Já se tě neptám! Vezmu si to hned!“

Přirazí mě ke zdi, až na chvíli ztratím dech.

„Sakra, pusť mě!“ syknu - odstrčím ho od sebe, což nečeká a mírně se přeci jen odkloní. Vyvléknu se mu a schválně shrnu z baru několik neuklizených frťanů. Alespoň něco, co by mohlo pitomému upírovi znesnadnit cestu. Jsem naivní, kdy si myslím, že by po nich snad mohl nějak uklouznout a zlomit si něco, při nejlepším vaz.

Když mě cosi tupě udeří do zad, div mi nevyrazí dech, zalapám otevřenými ústy po vzduchu a vztekle zanadávám. Bez problému mě obrátí tváří k sobě a nic si nedělá z toho, že do něj buším pěstmi.

„Dexi!“ zařvu hrdelně, když se mi vecpe mezi nohy a drápy se mi snaží dostat do kalhot. Poškrábá mi celé břicho i ruce, kterými se ho snažím odstrčit. Mám pocit, jako by mi stres začal dělat díru do podbřišku, zatímco je mi mizerně a chce se mi omdlít. Mám ze sebe vztek. Měla bych se rvát. Měla bych ho probodnout kůlem! „Pusť mě.“ Chtěla bych ho kopnout, ale nemá šanci. Je až moc horlivý a drsný, nedovoluje mi byť sebemenší obranu.

Proboha, tohle já nechci! Tohle…

„Snad jsem ti něco včera říkal, ne?!“

Chesterův hlas se do mě šťastně zabodne. Můj zachránce chytí Dextera za vlasy a hrubě ho vyrve z mé blízkosti.

„Vypadni!“ Odstrčí ho, až neudrží rovnováhu a spadne na zem.

Navíc nečekám, ani si nevšímám Chestera, natož Dexe a mátoživě se snažím co nejrychleji dostat do knihovny. Do té reality, kde na mě dýchá historie a naděje knihomolů. Kde se můžu v klidu rozbrečet hrůzou a nikdo o tom nebude vědět!

V knihovně popadnu knihu “Šťastná krev“ a křečovitě ji k sobě přitisknu. Mám spousty otázek, na které mi může dát odpovědi jen ona. Jakmile se vyřízeně svezu na koženou pohovku a zvrátím hlavu, ozve se známý hlas.

To snad ne… Teď sakra ne!

„Co tu chceš?!“

Nechápavě zvednu hlavu a zadívám se na Chestera stojícího ve dveřích Evidentně sem přišel něco hledat a nepočítal s mou přítomností. Nejsem z toho vůbec nadšená.

„Nemáš tu co dělat!“ zavrčí a pohledem zavadí o “Šťastnou krev“. „Snad ses nedala na čtení,“ ušklíbne se a zaujatě mě sjede pohledem.

„Chci si jenom něco zjistit…“ zamumlám a vyhnu se mu pohledem. Zvednu se s palčivou bolestí v břiše z kožené tvrdé pohovky a chci projít. Nějak to kolem toho upíra zvládnu a pak si můžu klidně omdlít…

Obezřetně mi zastoupí cestu a zamezí mi tak mému případnému úniku. Nemohu si dovolit zkusit kolem něj projít, znovu by na mě mohl působit tak… Intenzivně? Nevím, jak bych to popsala. Samotná to nechápu, a proto mě to tolik děsí. Jsem mu v tom stavu naprosto po vůli, a jestli jemu se to líbí, tak mně ne!

„Jinak – díky,“ pípnu tiše a zahledím se mu na okamžik do očí - zase s láskou, sakra!

„Co za to?“ zajímá se a povýšeně se na mě culí. Evidentně je nadšený z toho, že mě může mít ve své hrsti. Zřejmě pro upíra není nic zábavnějšího, než ze mě dělat loutku! „Snad se mě nebojíš? Po tom včerejšku,“ zašklebí se ďábelsky.

Právě, že po tom včerejšku!

Není hloupý, aby mu nedošlo, proč si od něj snažím držet fyzický odstup.

„Tak co za to?“

Nechápavě na něj zadívám. On si vážně myslí, že se mu budu za tu záchranu revanšovat?

„Ty bys něco chtěl?“ Snažím se dýchat mělce, protože na mě začíná působit jeho živelná vůně. Knihovna je uzavřená, takže se tu ten “Chesterův smog“ rozšiřuje a zasahuje mě. Podvědomě se díky tomu uklidním, protože stres mě přestává zevnitř zabíjet.

„Nebojím se tě!“ dodám rychle, polknu a zavrtím hlavou, abych ze sebe setřásla tu mátožnost, která s jeho blízkostí nastupuje.

„Ne? Tak proč stojíš tak daleko.“ Přiblíží se ke mně a já v ten samý okamžik couvnu. Pobaví ho to a na tváři mu vytane komický škleb. „No tak, maličká, copak se to s tebou děje?“ zašeptá a v očích se mu komíhají ohnivé plamínky.

„Chazzy,“ zakňourám jeho jméno a prosmýknu se, abych utekla na druhou stranu knihovny. Kdyby mi nestál u dveří, už bych byla venku! „Buď hodnej!“ syknu varovně, což ho upřímně rozesměje.

„Já mám být hodný?“ zašklebí se. „Já myslel, že ty máš raději ty zlé,“ protne mě svádivým pohledem, až se pitomě rozechvěju touhou.

„Chazzy, prosím…“ zašeptám zmoženě a probodnu ho prosebným pohledem. Když si něco vezme do hlavy, obvykle toho dosáhne a to mě děsí! Vůbec se mi nelíbí, že na mě má takový vliv. Copak nestačí ta láska, kterou k němu cítím a vnímám ji spíše jako prokletí, než jako dar?

„Zbožňuju, když takhle šeptáš moje jméno.“ Láká mě k sobě, zatímco se ke mně nenápadně přibližuje.

Úplně vykolejená zůstanu stát a sladkost se mi pomalu začíná prodírat do těla. Znovu zavrtím hlavou, abych se srovnala.

Protne mě provokatérským pohledem.

„Ty víš, co mám nejradši,“ odfrknu a protočím oči. Je jako šelma a to se mi moc líbí. Výhružný blonďatý upír s drzými pohyby, drsným vzhledem a ďábelským úsměvem. Má nejkrásnější rty, které jsem kdy viděla. Jsou zvláštně vykrojené a lákají k polibku tak moc, až si musím v duchu stále opakovat, že mě podvedl!

Už se mi motá hlava – jeho hlas se mi zase protivně dostává do uší a začíná mě připravovat o zbytky mé soudnosti. Zatím to zvládám, ale jestli půjde ještě blíž…

„Zůstaň, kde jsi, sakra!“ zanaříkám, když se dostane příliš blízko!

Jen se poušklíbne a jde za svým cílem. Temné oči se mu blyští chtíčem. Chvíli bez dechu pozoruju, jak se mu pohybují široká mužná ramena. Je tak krásné, když to mohutné vypracované tělo, chladné jako kámen, ožije.

„Ještě jsi mi přeci neoplatila dnešní zásluhy,“ usměje se a natáhne ke mně prst, aby mi jemně přejel po kůži na krku.

Ovšem já sebou při tom doteku trhnu tak prudce, že shodím ze stolu kupu knih a hloupě se nacpu do úzkého rohu. Ta jeho blízkost na mě působí jako droga, jsem jím naprosto omámená a to se mi nelíbí! Nikdo na světě by neměl mít právo takovým způsobem s někým manipulovat a ovlivňovat jeho cítění!

„Jak bys to chtěl oplatit?“ zeptám se, ačkoliv je mi to jasné.

S divokým úsměvem dravce se ke mně přiblíží a opře si ruce o zeď za mou hlavou takovým stylem, až zalapám po dechu.

„Chazzy,“ zaúpím zastřeně a zuby nehty se snažím zůstat sama sebou.

„Jsi sladká, když jsi takhle bezbranná,“ usměje se. „Co pokračovat v tom, co jsme spolu včera tak zbytečně přerušili?“ olízne si špičáky.

„Chazzy, to ne,“ brouknu zoufale, protože je mi jasné, že se v nastávajících chvílích stanu hadrovou panenkou v jeho zajetí. Chtíč se mi zabodává do těla jako parazit. Nejraději bych se k němu přimkla, vdechla jeho sladkou vůni a zasténala pod studeným dotekem. Mysl mi opět začíná stávkovat, sakra. Zamlženě na něj pohlédnu. Když nemám rozum já - tak snad on.

„Ne? Proč ne?“ V očích má škodolibý výraz a já se začínám přiblble usmívat pod taktovkou jeho vůně. „Ty mě snad nechceš?" nahne se k mému uchu.

Chce využít mé slabiny, zatemnit mi rozum tak jako včera. Zřejmě si potřebuje dokázat svou moc, kterou nade mnou bohužel má. Je to absolutní převaha, která mě nutí se mu plazit u nohou. Sakra, a já mu to tak usnadňuju!

„Chazzy, ne!“ zaspílám, než mi jeho hlas nadělá v hlavě absolutní paseku. Propadnu se do úplně jiného světa. Hlavu mám díky němu naprosto vymetenou a pociťuju tak bláznivou lehkost a radost, jakou jsem snad nikdy nezažila.

Proberu se až na tvrdém psacím stole a zoufale sebou trhnu. Chester nade mnou obkročmo sedí a něžně mě líbá na rty, až mu jeho činy kvituji bezmocným sténáním. Truchlivě a naprosto šťastně se pod ním propnu.

„Tak ty ses mi probudila,“ usměje se a něžně mě kousne do rtu, až se rozechvěju a prsty mu zajedu do hebkých vlasů. „Už jsem si začínal myslet, že se ze mě stane nekrofil,“ zabublá mi smíchy do rtů při dalším polibku a prsty mě pohladí pod tričkem na holé kůži břicha.

„Chazzy…“ vzdychnu roztouženě. Chci ho - strašně moc ho chci! „Chci tě,“ zamumlám a nechávám se od něj rozmazlovat. Jeho počínání se mi strašně líbí! Zanechává to ve mně pocit, že mě má rád… A on mě má rád, jinak by mě přece nezachránil!

Pitomost! Udělal to jenom kvůli tvý krvi! Protestuje má soudnost.

Já vím, ale v tomhle stavu jako by nic nebylo nemožné. Prohnu se, ale ne radostí, ale proto, abych se z té omamné a hloupé euforie pokusila dostat.

On tě přece podvedl s Miou! Ozve se bolestně mé nitro.

Já vím… Ta bolest z nevěry je nezměrná, ale… Zavrtím se nechápavě a s naprostou upřímnou radostí vnímám jeho péči.

Dokáže tě obelstít! Tvoje tělo i tvůj rozum a ty mu jdeš úplně pitomě na ruku! Prskne znechuceně hrubý hlas uvnitř mě a stáhne se.

„Chci tě,“ zopakuju naléhavě a dívám se, jak se škodolibě usmívá.

Zamyšleně s křivým úsměvem na rtech mě pozoruje.

S otázkou v očích se na něj zadívám a nechápavě vnímám to nepříjemné pnutí v hrudi. Než vyslovím ta tři slova, začnou mi z očí stékat potůčky slz. „Ty mě nechceš,“ polknu a hroutím se. Do hrudi mě buší tupá bolest a chce se mi řvát. „Chazzy,“ šeptám jeho jméno a vzlykám.

Tak a zase tě srazil na kolena, posmívá se vnitřní hlas.

To tak bolí, sakra! Vykřiknu zoufale a schoulím se pod ním do klubíčka.

„Tak jdi pryč!“ zabuším mu pěstmi do hrudi, zatímco se nadřazeně usmívá. Slzy bolesti se mi primitivně kutálejí po tváři. Můj zlomený výraz je pro něj zřejmě odměnou. Trochu se posune dozadu, jako by chtěl skutečně slézt a když se začnu s těkavým žalem v hrudi zvedat, chytí mě za ruce a nalehne na mě.

„Klid, já si dělal legraci,“ pousměje se a konečně mě políbí.

Neskutečná úleva a radost projede celým mým tělem.

„Chazzy… Ach, Chazzy,“ vzdychám mu do úst a vracím mu ty nejněžnější polibky, které jsem kdy poznala. Vyvolávají ve mě euforii nejvyššího kalibru! On mě chce! Skoro se mu můžu rozpustit v dlaních. Pomalu se ze mě zvedne a stáhne ze mě tričko. Polibky sjede na můj krk a pokračuje níž. Čím níž míří – tím hlasitější jsou moje steny. Mazlí se se mnou, jako by to byla věčnost, co jsme spolu takhle byli… Mně ten čas přišel jako nekonečný. Laskám ho ve vlasech a tiše šeptám jeho jméno – téměř úzkostně se k němu tisknu a propadám se jeho dotekům čím dál víc.

Polekaně sebou trhnu, když se ode mě prudce odtrhne, div nespadne ze stolu. Pohledem se mi zabodává do očí. Otevře ústa a lapá po dechu, jako by mi chtěl cosi říct, ale nedostane ze sebe jediné slůvko. Dvěma neúměrně velkými a rychlými kroky se ocitne u okna a bezmyšlenkovitě se vrhne skrz sklo.

Jeho útěk – čerstvý vzduch mě probere. Zůstala jsem úplně sama. Opustil mě, protože si se mnou jen hraje! Už mu nestojím ani za to, aby se se mnou pomiloval. Už ho ani nepřitahuju. Je to z jeho strany jen pomsta, kterou já budu muset přijímat do té doby, než zjistím jak se proti tomu bránit.

Se vzdychnutím se posadím na koženou pohovku a pohodlně se uvelebím. Jakmile najdu příznaky, které hledám, s velkým zaujetím se začtu do prvních řádků.

Upíří feromony působící na lidi,

obvykle se získávají po stvořiteli. Jsou to upíří hormony, které nemrtvému pomáhají lépe manipulovat s kořistí. Pokud je umí upír dostatečně ovládat, mohou navozovat stavy euforie, náhlé rozkoše, ale i naprosté bezduché tužby a psychické bolesti.


Nepříjemně zúžím oči. Takže ty krvelačné bestie to mohou využívat i k tomu, aby nám působili bolest, nejen rozkoš!

Existují druhy upírů, kteří neovládají své kořisti pouze svou vůní, ale i dotekem a hlasem. Při doteku cítí kořist obvykle lehké mravenčení na kůži. Tak pozná, že upír disponuje těmito bravurnými schopnosti. Později jí tímto darem může způsobovat buďto neuvěřitelná muka nebo rozkoš.

Zoufale si zajedu do dlouhých černých vlasů. Je to snad ještě horší, než jsem myslela!

Někteří upíří ovládají svou kořist i zvukem hlasu. Dokážou jí lehce proniknout do mozku a podmanivým hlasem ji přesvědčit o tom, co chtějí. Nebo ji naopak zbavit veškeré soudnosti a donutit jí tělo v nestřeženém okamžiku na několik chvil až minut téměř opustit. Kořist pociťuje pocit naprosté lehkosti a oddanosti svému pánu. V případě, že se naučíte zdárně používat hormony, už nikdy se Vám žádná kořist nebude vzpouzet a bude se plazit u Vašich nohou.

Poslední věta mě absolutně nepotěší. Ta upíří majetnost mě naprosto užírá a já bych jim jednomu po druhém nejraději vrazila kůl do srdce. Je natolik sprosté, že se nás snaží bezmezně ovládat a manipulovat s námi!

Upíří feromony působící na upíry,

je jen velmi málo výjimečných upírů, kteří sice nemají nad kořistmi moc a většinou jsou v našem druhu podřadnými, ovšem jsou vyhledáváni pro svůj nezměrný dar poskytovat prostřednictvím feromonům naprostou rozkoš ostatním svého druhu, která se nedá připisovat k ničemu, co upír zažil.
Přihlašte se k odběru novinek na stránkách
Opište prosím kontrolní kód "9697"
4.7.2012
Na facebooku Hry o duši jsme zveřejnily fotku Desire, která se tak ráda ohání známým "Ježiši Kriste!".) Posuďte sami, jestli jsme se tímto výběrem (na kterém jsme se kupodivu se spoluautorkou shodly hned!) strefily i do vaší představy.)





© 2012 Chensie Dewill a Wish
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one