hra1.jpg

Web literárního počinu autorek Chensie a Wish.



Tvé tělo jednou zemře, ale Tvá duše zůstane nesmrtelná…"

Měli byste zájem pomoci nám hledat podoby jednotlivých postav HOD?.)

Ano (15 | 75%)
Ne (5 | 25%)

Máte nějakou konkrétní představu, jak by měly vypadat postavy z HOD?

Koupili byste si Hru o duši, kdyby vyšla jako kniha?

Ano (57 | 86%)
Ne (9 | 14%)

Do jaké věkové kategorie patříte??

Méně než 11 ( | 0%)
11 - 15 (62 | 56%)
16 - 20 (38 | 34%)
21 - 25 (6 | 5%)
Více než 25 (5 | 5%)


(web autorek Chensie a Wish)
(web autorek Chensie a Wish)
II. řada romantické série o násilnickém upírovi Chesterovi a jeho tajemné maličké. Něco špatného se děje...
Chester

Proletím hvězdnou oblohou a lehce se dotknu orosené trávy před domem. Za hodinu bude svítat a já nechtěl přes den zůstat bůhví kde. Pohlédnu na tmavě hnědé dveře. Jsou obyčejné, rozhodně ne bezpečnostní, jak se na první pohled může zdát. Dokonce je ani nezamykám, proč také? Upíři stejně vletí oknem, dveřmi moc často nechodí. A lidská bytost by zde byla vítaná jako svačinka.

„Tak tady seš, broučku!“ Sotva vejdu a už mi Mia vletí kolem krku a přitiskne se ke mně, jako by mne snad neviděla celý měsíc.

„Neříkej mi broučku!“ zavrčím znechuceně. Ona mi vážně dokáže zkazit i tu první vteřinu v mém domě.

„Co se ti stalo?“ vyvalí oči na mé krvavé šrámy, které jsem si způsobil tím náhlým útěkem. Jenže já musel utéct! Neměl jsem na vybranou. Ihned mi rány začne svůdně olizovat, až bolestně usyknu a téměř nepříčetně ji od sebe odstrčím. Na tohle nemám náladu.

„Co se s tebou do hajzlu děje?!“ prsknu chmurně. „Nikdy jsi nebyla až takhle přehnaně milá,“ oklepu se.

„Vím, že ti chybí někdo, o koho by ses mohl opřít,“ zašeptá mi do ucha a jemně mě kousne do lalůčku. „Chtěl bys utěšit?“ Zajede mi prsty do vlasů.

Tvrdě ji chytím za zápěstí a zkroutím jí ruku za zády, až fňukne. Je na mě něžná a ke všemu se mnou jedná jako s nějakým mrzáčkem! Já přece nepotřebuji utěšovat!

„Já vím, já vím,“ vzdychne a špulí rty. „Žádný něžnosti,“ povzdychne si a znovu se ke mně přitiskne horkým tělem. „Ale co takhle brutální sex plnej vášně?“ dráždivě mi přejede jazykem přes rty.

Nemám náladu na její přítomnost, ovšem nabídka sexu mě láká. Zas vybiju své hříšné touhy na někom, kdo se mi nevzmůže na odpor. Zas se mi naskytla možnost si něco dokázat a je to víc než lákavé.

„Tak jdeme, ale jestli mi ještě jednou řekneš broučku, tak ti prokousnu hrdlo!“ Hrubě ji chytím za paži a šklebím se tomu jejímu roztouženému cupitání. Jelikož neberu ohledy na její lidskou křehkost ani pomalost, téměř za mnou vlaje a častokrát klesne na kolena, která si otluče o zem.

Do postele ji vhodím téměř ode dveří a užívám si svou moc nad těmihle smrtelníky.

„Roztáhni nohy,“ zavrčím a než se naděje, přirazím takovou silou, že zanaříká a prohne se v bolesti.

„Ano, Chazzy,“ šeptá a zatímco se téměř násilně nořím do jejího těla. „Ano, bráško,“ prohne se ke mně a umožní mi tak ještě hlubší prolnutí našich těl. Je nechutně zvrácená a já to mám rád.

„Sklapni a drž!“ zavrčím výhružně a zakousnu se jí do krku, až sebou škubne, ale poslušně drží. Její krev je mnohem lepší, než bývala. Možná je to tím vzrušením, že si ji beru takhle brutálně a ukájím se na ní jako na nějaké masochistce. Díky této divoké jízdě se finiše dočkám brzy.

„Di…“ zasténám jí do ucha, abych podpořil sám sebe a ublížil jí.

Zadívá se na mě s ublížeností v očích a téměř cítím její nenávist, která proplouvá skrze lesklé duhovky. „Proč jsi řekl jménem tý mrchy?!“ zamračí se a všemožně se brání tomu nepříjemnému pocitu, že jsem ji jen využil pro vlastní účely a ani při tom nemyslel na ni.

S chechotem se od ní odtáhnu a zapnu si kalhoty. Tak to bychom měli.

Posadí se na posteli a natáhne se ke mně v náznaku pohlazení, ovšem vrazí mi facku, kterou bych od ní nikdy nečekal. Od Diany ano, ale od Mii…

Hrubě ji chytím za obě paže a ve tváři se mi zračí tak nepokrytý vztek, že zatne zuby a obrní se proti bolesti.

„Tohle už nikdy nezkoušej!“ syknu skrze zaťatou čelist. Ještě ji stačím tvrdě zmáčknout pod krkem, až vyvalí oči a užije si rozkoš čerstvých bolestných ran. Její trápení mě naprosto těší a vynáší mě zpátky do sedla. „Tak už táhni,“ ušklíbnu se arogantně a dívám se za ní, dokud se klopýtavě nedostane až ke dveřím, které za sebou rázně zavře. Ani si neomyju zaschlou krev, kterou na sobě mám a padnu do postele tak, jak jsem.

Sex s Miou už dávno není to, co býval. Ale to je možná tím, že dříve jsem byl sice hrubý, ale nikdy ne až takhle zlý. Skutečně teď hraju jinou ligu a ona se jen veze. Bohužel pro ni – ne na vlnách slasti, ale bolesti.

Olíznu si zbytek její krve, co mi zůstal na rtech. Zvláštní, má podobnou chuť jako Diina šťastná. Ale Miina krev vždycky byla taková, mírně nasládlejší, než životadárná tekutina těch ostatních bezejmenných, které jsem zabil.

Její krev jsem moc nevnímal, stejně jako její steny a povzdechy, pokud tedy nějaké byly. Ovšem ten vrchol, ten jsem si vychutnal dostatečně. Líbilo se mi, když ji oslovení “Di“ tak moc ranilo!

*** *** ***

Z příjemného spánku mě vyruší Diino zoufalé volání. Nechápavě se posadím a zahledím se do tmavých závěsů. Už je opět noc, muselo se setmít teprve před chvíli, jinak bych to nepříjemné slunce cítil v těle jako nějaký žáruplný objekt.

„Dexi!“ ozve se zbědovaně znovu.

Proč volá zrovna toho vola?! Vzedme se ve mně vlna žárlivosti a vzteku. Nedá mi to a jdu za jejím naříkáním.

Najdu ji schoulenou a uplakanou v rohu koupelny. Zoufale se snaží setřít si z očí slzy, ale jen si tím po tvářích rozmazává přebytečnou krev.

„To ti tak chybí?“ Opřu se o rám dveří a s úšklebkem ji sleduju. Jak dojemné! Jí se po něm stýská! „Jestli chceš, tak já ti od toho tvého utrpení pomůžu,“ blýsknu špičáky.

Obezřetně mě protne plachým pohledem a stoupne si. Líbí se mi, jak zadržuje dech a snaží se ode mě znovu udržet odstup. Ovšem, nemá šanci.

„Copak?“ usměju se, když se namáčkne na dlaždičky. Nemá kam uniknout. Uvědomím si, že jednu věc mi sex s Miou dal. Došlo mi, jak moc chci být zas tím upírem, který jen bere a nic nedává. „Vzdej to, stejně nevyhraješ,“ zaujatě si prohlížím své drápy a pak ji probodnu krvelačným pohledem, protože díky vůni její krve se zvyšuje i chuť na mou šťastnou krev.

Diana

„Běž sakra pryč!“ zatnu zuby a bráním se přívalu euforie, když přijde na krok. Nenávidím, když je tak povýšený a myslí si, že mi je bohem. Kéž bych tu lásku mohla nějak překonat. Kéž bych mu nebyla na pospas. Pitomé upíří feromony! Sjíždím ho zlým pohledem a doufám, že to zabere natolik, abych nemusela absolvovat další procházku svým osobním peklem.

„To říkáš vždy a vždycky také změníš názor,“ řekne pobaveně a nepřestává se arogantně usmívat. „Chci jen to, co mi patří.“ Jeho výraz je naprosto majetnický a mně se to hnusí. Namáčkne mě na ledovou zeď a vystrčí špičáky, až sebou zoufale trhnu a zanaříkám, protože se mé tělo oddává jeho zhoubným feromonům.

Neudržím slastný povzdech, když se ve mně pere strach s rozkoší. „Nepatřím ti!“ štěknu zuboženě. „Tohle já nechci!“ usykávám tvrdě, aby na mě nepoznal nastupující slast.

Tvrdě mě chytí pod krkem, až zalapám po dechu a násilnicky mě políbí na rty.

„Patříš mi! Jsi moje oběť, pamatuješ? To je ten důvod, proč jsi tady!“ zašeptá mi do úst a užívá si ten pocit nadvlády.

Z očí mi uniknou slzy, když se mi díky jeho hlasu hlava zamotá a ztěžkne v návalu prosté euforie.

„Prosím, Chestere, prosím!“ vzdychnu zoufale. Toužím po každém jeho doteku, byť je sebehorší. „My jsme přece jiní, než ostatní,“ odevzdaně se mu opřu hlavou o rameno a snažím se popadnout dech mezi euforickými povzdechy.

Z hrudi se mu ozve hladové zavrčení, když jemně olízne stékající pramínek krve z mého krku. „Ne,“ položí mi prst na rty. „Zklamu tě, ale my nejsme jiní,“ zavrtí hlavou a v očích má naprostou děsivou prázdnotu. Skutečný upír, který pozbyl city. Který se dokázal vymanit ze zhoubnosti emocí. „Já jsem upír, který chce svou krev,“ nakloní se ke mně.

Každé jeho gesto mě bolí, protože je bezcitné, sobecké a nutí mě se před ním ponižovat.

„A ty jsi oběť, která mi tu krev dopřeje,“ vydechne a drápy se prohrábne mými temnými vlasy. „Je to tak prosté,“ usměje se jako by mluvil o naprosté životní rovnováze. Řekne to takovým způsobem, že se mi to zaryje do hlavy a já upadnu do sladké nirvány.

Miluju tě, spílám tiše v hlavě.

„Miluju tě,“ sténám hlasitě. Před očima jen obraz svého prince, Chazzyho. Zmateně se nechávám opájet jeho hlasem.

„Dneska nemám chuť hrát si s tvým tělem, chci se opít tvou krví,“ zavrčí mi pobaveně do ucha a nechá mě upadat do sladkého šílenství.

„Proboha!“ zasténám zoufale a prohnu se v euforii. Ale tenhle pocit je tak zvláštní, tak jiný než to bezbřehé okouzlení. Je to Chazzyho jed, hltavě ze mě pije a dopřává mi tak děsivý pocit lásky a rozkoše v mých žilách.

A to mu tu nevěru jako odpustíš, ty zamilovaná huso? Ozve se mé přemýšlivější nitro a nenechá mě vznést námitky.

„To ne!“ zaúpím a znovu se pod ním prohnu. On si bere mou krev bez mého vědomí! Jen mě obelhal, tak jako tolikrát! „Ne!“ zabrečím a rozklepu se v další euforii. Tělem mi probíhá vzrušení a vlny rozkoše, kterým se nedá ubránit.

Strhne mě pod sebe na studenou zem a rozkošně zamumlá s ústy plnými mé životadárné tekutiny. Zřejmě se mě nemůže nabažit. Sevře mě v náruči tak tvrdě, že se nemohu ani pohnout. Jen mu zoufale držím a dopřávám mu tak skvělou chuť, za kterou dostávám odměnu v podobě zvráceného jedu. Pronikne do mě špičáky ještě hlouběji, až zanaříkám.

Čím hladověji ze mě pije, tím víc na mě působí každý jeho dotek, jeho vůně i jed. Pomalu poznávám, že mířím na vrchol. Tohle se mi ještě nestalo! Je to tak silné, že se pod ním začnu ještě víc prohýbat. Nedokážu být v klidu. Nedokážu se jen tak poddat té nastupující rozkoši. Snažím se odolávat a o to slastnější ten výstup je.

Zoufale vykřiknu a zkroutím se ve spárech orgasmu. Vlévá mi to do žil ohromnou sílu. Zkusím toho využít a odstrčit ho od sebe, trochu se mi to podaří. Na chvilinku. Zahledím se mu do běsnících očí. Je úplně bez sebe, když ho odtrhnu od jeho životadárné tekutiny.

„To jsi neměla dělat!“ zavrčí a vrhne se na mě tak zuřivě, až se zajíknu. Přitiskne mě k podlaze celou vahou svého těla, div že se mohu vůbec nadechnout. „Že by se v tobě konečně probrala zase ta moje divoká Di?“ zašklebí se a znovu se mi snaží dostat k otevřené ráně, kterou si tak úpěnlivě snažím zakrýt. Znovu a znovu ho od sebe odstrkávám a jeho to příšerně irituje. „Přestaň!“ štěkně zle a přitáhne si mě obkročmo k sobě, až jsme klínem klín. „Teď to bude po mém!“ zavrčí temně, až mě vyděsí k smrti.

Zeširoka rozevřu oči a vnímám ho se zoufale bijícím srdcem a radostí z jeho přítomnosti. Snažím se mu utéct, ale oproti němu nemám žádnou šanci. Svíjím se a nechávám se divoce líbat, zatímco ze mě rve oblečení. Sotva jsem nahá, dostane se mi mezi nohy, zručně přirazí a zakousne se mi do krku s takovou vervou, že se zhroutím v naprosté rozkoši. Oči slastně zvrátím k nebi a nechávám sebou intenzivně proudit dokonalou euforii deroucí se mi z rozkroku do celého těla jako prudká záhuba.

„Sakra,“ usyknu slastně. Tak tohle se mi vážně ještě nestalo. Takhle krásné to s ním ještě nikdy nebylo. Prakticky je to můj první orgasmus, který zažívám při milování a je to setsakra nádherné! Nedokážu se z té sladkosti dostat, zatímco mi dává chvíli na vzpamatovanou a tiskne mě k sobě s rozvášněným úšklebkem.

„Jsi první, která se mi udělala při vstupu,“ usměje se na mě sebevědomým křivým úsměvem.

„Hajzle!“ dostanu ze sebe v opadající slasti a nemám ani sílu se bránit, když si mě vášnivě začne brát. Není to nic něžného, ovšem je to tak krásné, že i kdybych měla sílu, stejně bych nechtěla, aby to skončilo. Po chvíli mu začnu vycházet vstříc a povzdychávat mu do rtů. Chci si tuhle jízdu vychutnat. Je ve mně po tak dlouhé době a já se ho nemohu nabažit.

Chester

Je sladká, jak se mi snaží přizpůsobit. Chci se jí znovu zakousnout do krku, ale nemůžu se nabažit jejích přivřených víček a chvějících se rtů, ze kterých vycházejí vzdechy, při kterých mi pokaždé zatrne ve slabinách. Nakloním se k ní a jazykem proniknu mezi její pootevřené rty. Zaboří ruce do mých vlasů, hraje si s nimi, laská je prsty a já… ji nechávám…

Svou dlaní jí zezadu zajedu do vlasů, zatímco druhou se opírám, abych na ni příliš netlačil. Líbí se mi, když se mi se vší vervou i něžností věnuje. Nechávám ji dokazovat mi, jak moc mě potřebuje. Jak moc mě miluje. Občas zvrátí hlavu v záchvatech rozkoše a znovu se mi oddá. Když se blížíme oba ke svému vrcholu, nešetrně mě kousne do krku, jako by mi snad chtěla vrátit mé počínání. Šklebivě se uculím a zavrčím ji v rozkoši do ucha, zatímco přirážím. Když přijde její druhý výstup, zakloní hlavu v přívalu slasti, popelavé oči rozšířené a hluboko zabodnuté do těch mých. Vykřikne mé jméno a v tu chvíli zavřu oči a propadnu se do vlastního hříchu, divoce zakousnutý v jejím hrdle, aby mi neunikla žádná kapička té nejšťastnější krve na světě.

*** *** ***

„Hm, dvakrát za jednu jízdu jsem dost dobrý,“ pochválím se narcisticky a vlepím jí pusu. Svezu se vedle ní na studenou podlahu. Mia je možná profesionálka, ale tohle se mnou nikdy udělat nedokáže. Chybí jí ta jiskra i nezkušenost s jakou se mi Di oddává a já bezmezně přijímám.

„Dobrej?“ ozve se s odfrknutím. „No tak, Chazzy, trochu víc sebevědomí. Byl jsi úchvatnej!“ roztáhne ústa v širokém zářivém úsměvu a obkročmo se na mě posadí. Ihned se do mě vpije ústy a snaží se pro sebe urvat další doteky.

Trochu se odtáhnu.

„Ty ještě nemáš dost?“

„Nepovídej, že se na víc nezmůžeš,“ zavrčí a jemně mě kousne do rtu. „Nikdy jsi mi neříkal, že to je až takhle krásný,“ přitiskne se ke mně a prsty se proplete s mými.

„Neprovokuj, Di!“ usyknu a přivinu ji k sobě ještě víc.

Lehce se oklepe mým chladem a oplácí mi dlouhé polibky. Znovu mi jihne v náručí a povzdychává, jako by skutečně neměla dost.

„Chazzy,“ zoufale se odtáhne. „Jsem z tebe tak mimo.“ Složí si hlavu na kolena a dívá se na mě takovým všeříkajícím pohledem, že musím odvrátit hlavu, abych se znovu nechytil do citových pastí.

„S tím se počítá,“ protáhnu se. „Fajn číslo, někdy si to můžeme zopakovat,“ šlehnu po ní jiskřivým pohledem. „Doufám, že brzo,“ přitáhnu ji k sobě a sevřu v pase, jenže pohled do jejích očí mi prozradí, že ona to zřejmě bere jinak. „Je ti doufám jasný, že šlo jenom o sex a nic jiného v tom nebylo,“ zúžím oči.

Povzdychne si, ale tu lásku si z očí nevymaže.

„Došlo mi, že ty nic víc chtít nebudeš,“ opře se hlavou o zeď a dívá se na mě s jistým nadhledem, který bych u ní nečekal.

Znovu mě překvapila, to ona skutečně dokáže.

„To jsem rád, že to bereš takhle v klidu,“ řeknu překvapeně. Skutečně jsem čekal jinou reakci. „Proč jsi tak naléhavě volala Dexe?“ zkrabatím čelo.

„Jako bys nevěděl,“ ušklíbne se na mě s jistou melancholií ve tváři. „Šťastnou krev doprovází spousta problémů,“ trhne rameny, jako by vlastně nebylo o čem hovořit. „Řekněme, že mi bylo, jako by mi měla krev v žilách explodovat. Díky tomu, že ze mě někdo neustále pije a podporuje mě svým jedem, tak ona rychleji nabývá. Mé tělo už nedokáže žít bez tzv. zamilovaného jedu. Stalo se to mou součástí a já bez toho umírám.“ Zhluboka se nadechne a zadívá se oknem do temné noci. „Je to dobrá pojistka. I kdybych s tebou už nechtěla být, stejně nemohu odejít z upířího světa. Navždy zůstávám dodavatelem krve,“ pokrčí rameny a uhne před mým pohledem.

„Proč ses tomu přizpůsobila až v době, kdy z tebe pil on a ne já?“ zeptám se zachmuřeně.

„Přizpůsobila jsem se tomu už od první chvíle, kdy ses do mě zamiloval,“ usměje se se šťastnou vzpomínkou ve tváři.

„A proč jsi tedy šla za ním a ne za mnou?“ svraštím čelo ještě víc při zmínce o zamilovanosti.

„Protože mě dokáže zachránit jen jed upíra, který je zamilovaný. Je jedno, jestli do mě, mé povahy, mé krve či mého strachu. Byť ten sebemenší ždibec citu mě dokáže udržet na živu,“ zmrzačí svou tvář do bolestné a uštěpačné grimasy. „A co je ti vůbec do toho… za kým jsem šla?“ štěkne, jako by se snažila probrat z té nezáviděníhodné situace.

„Je mi do toho hodně!“ zadívám se na ni příkře. „Protože ty jsi moje!“ řeknu tak majetnickým tónem, že ke mně vyjukaně zvedne hlavu. „Já jsem si tě sem přivedl a nehodlám se o svou oběť s nikým dělit!“

Znechuceně sebou trhne a protne mě nesnášenlivým pohledem, až se musím usmát. „Nejsem tvoje!“ prskne dětinsky. „Tobě jde vždycky jenom o sebe!“ vyjede na mě a začne se vztekle oblékat. „Tak se starej sám o sebe a mě nech bejt, protože já nikomu nepatřím!“ Téměř na mě křičí a já si s příjemným trnutím v hrudi užívám ten její vztek a hněv, který mě na ní vždy okouzloval.

Když se blahosklonně usměju, už to nevydrží a začne do mě bušit pěstmi.

„Máš pravdu,“ nechávám ji, ať se vybije. „Jde mi jenom o sebe, protože jsem sobecký upír. Ale takové ty máš přece ráda, ne?!“ V očích mi nelítostně blýskne. „Kdo by chtěl emoční trosku!“ zavrčím znechuceně a popadnu ji za paže. „A jsi moje!“ dodám znovu a donutím ji podívat se mi do očí. Ty její se už zase začínají lesknout. „Budeš moje kdykoliv budu chtít!“ V duhovkách jí planou zuřivé ohníčky. Cítím v sobě žár její zloby a nebráním se tomu. Dodává mi to sílu!

„Ne, takový nemám ráda!“ křikne a znovu mě udeří pěstí do hrudi. „Já chci zpátky svýho Chazze!“ Cítím její vztek i zoufalství. Z očí jí šlehají ohnivé plameny, které pomalu hasí její slzy. „Vrať mi mýho miláčka, ty jeden sadistickej hajzle!“ Ještě párkrát si do mě bouchne a pak se rozbrečí a mě znovu přepadnou její pocity tak náhle, že se jim téměř nedokážu ubránit. Bolest, která vystřídá její vztek, se do mě zahryzne tak nečekaně, že bych nejraději zavyl.

Sex se Šťastnou krví má jeden velký průšvih. Jakmile jsme jedno tělo, začnu pociťovat i její emoce… Proto jsem tenkrát po našem prvním sexu měl pocit hladu, protože to cítila ona. Je to výborná upíři vlastnost, která Šťastnou krev doplňuje. Jako upír jsem naprosto nadšený, když mohu vnímat utrpení a bolest jiných a přiživovat se na něm. Dodává mi to pocit, že svou kořist tak mohu ještě více vlastnit, ovlivňovat a užívat si plodů svého mučení. Ale mě už Diina bolest dávno nenaplňuje tou správnou radostí…

Do hajzlu, zakleju v duchu a zkroutím se pod vlnou zoufalství. Vztekle zatnu pěsti. Už mě zase ovládá! Znovu cítím to co ona, díky jedné vybité sexuální touze!

Snažím se vydýchat z toho nezvaného pocitu. Bolest se rve s bezmocí, zoufalstvím a nenávistí. Jenže ona se nezlobí na mě, ale na sebe! Tvrdě ji popadnu za paže a donutím ji se na mě podívat.

„Tak proč jsi ho od sebe odstrčila, když tu byl?“ zavrčím bolestně.

„Protože mi tolik ublížil,“ sděluje mi mezi vzlyky. Cítím, jak jí puká srdce a rozlévá se jí v těle hrubý pocit viny.

Já s ní nemohu ani nezávazně spát, protože ať dělám, co dělám, beztak s ní vždycky skončím u nějakých podělaných citů!

„Ani nevíš, jak se za to nenáviděl,“ hlesnu z ničeho nic, když mě její pocity sežehnou a já se jim nedokážu bránit.

„Neměla jsem ti říkat ty hnusný věci,“ rozbrečí se a přitiskne ke mně do náruče. „Nic z toho nebyla pravda,“ zaboří mi hlavu do ramene. „Byla jsem tak hnusná! Zabíjela jsem tebe, abych zmenšila svou bolest,“ prskne znechuceně a zadívá se mi nevinně do očí. „Tys nikdy nebyl sobeckej,“ zašeptá zoufale. „To já. Já jsem byla!“ Jemně mě hladí po tvářích. „Odpusť mi, že jsem ti tolik ublížila. Byly to jen sprostý lži a falešný pocity,“ opře se o mně čelem a něžně mě políbí na rty. „Nikdy tě nepřestanu milovat,“ hlesne vroucně. „Vždycky budeš jen ty.“ Dává mi svou lásku tak bezprostředně najevo, že se mi svírá celá hruď a nevím, které pocity jsou její a které mé. „Vím, že jsi nezvládal ty emoce. Měla jsem bejt ohleduplnější,“ šeptá, zatímco mi vjíždí prsty do vlasů.

Jsem těmi city i slovy natolik ohromený, že se nevzmůžu na nic.

„Nelituju toho, že jsem tě potkala,“ zhluboka se nadechne. „Lituju toho, že jsem ti tolik ublížila a nedokázala pro tebe bejt taková, jakou jsi mne chtěl mít.“

„Di, přestaň.“ V očích pocítím známý tlak. Do hajzlu, prsknu a pokouším se vzpamatovat, protože ona by byla schopná mě znovu dostat na kolena. „Tak už přestaň!“ odstrčím ji a rychle zamrkám, abych ten pocit odehnal. To je to poslední na co chci, aby přišla! Na největší slabošství, ke kterému mě dohnala!

Posadí se v rohu místnosti a obejme svá kolena. V hrudi se jí svíjí pocit ztráty a odmítnutí, ponížení se rve spolu s láskou.

„Promiň,“ pípne a její duhovky jsou tak prázdné. Ona tak zoufale prahne po lásce a objetí, až mě to bolí. „Chápu to. Obtěžuje tě to.“ Stále si otírá slzy, které jí bez přestání padají z šedých očí. Přikleknu si k ní a shrnu jí z čela pramen vlasů.

Už jsem zas plný jejích pocitů a začíná mi čím dál víc vadit vidět ji takhle!

„Di…“ Zadrhnu se. „My dva si nemáme, co vyčítat,“ zavrtím hlavou a snažím se ustát ty emoce, které mě srážejí ke dnu. „Děláme ze sebe ztroskotance navzájem,“ řeknu potichu.

„Přála bych si být zase s tebou,“ přimhouří rozkošně oči a v hrudi jí vytane pocit tak intenzivní lásky, že se div nezalknu.

Taky bych si to přál…

„Chazzy, kde jsi?!“ Miin hlas se rozlehne koupelnou tak nevítaně, že sebou trhnu. Pohled na naši dvojici ji zřejmě zaskočí a výraz překvapení vystřídá prudká zášť. „Tak ty už si to zase rozdáváš s touhle malou mrchou?“ zvedne obočí, až Di zalapá po dechu. „A to ti nevadí, že ji Dex obtahoval, co mohl?!“ ušklíbne se.

„Já s Dexem nic neměla!“ Di je v takovém rozložení, že se nedokáže bránit tou svou čertovskou stránkou. Z očí jí uniknou neposlušné slzy a já cítím její ponížení a nechuť k sobě samé. Rozhodne se odejít středem a zhojit své rány v pokoji, ale útěk jí moc nevyjde. Mia ji mezi dveřmi začne natolik slušně pacifikovat, že se divím, že se Di ani trochu nebrání. Zřejmě je vážně zaskočená.
„Mio!" Chytím ji zezadu za ruce a snažím se ji od Di odtrhnout. Je jako posedlá amokem. Kope kolem sebe a řve na mě: „Pusť mě! Slyšíš?!"

„Do hajzlu, uklidni se!" syknu jí naštvaně do ucha a zkroutím jí ruce, až sykne bolestí. Vystrkám ji na chodbu a teprve tam ji pustím. „Vypadni dřív, než zapomenu, že jsi moje sestra a podle toho se k tobě zachovám!" zavrčím vytočeně.

„Copak nevidíš, jak tě ta malá mrcha ničí? Podívej se na sebe, co z tebe udělala!" rozčiluje se tak nahlas, že ji Di musí slyšet i přes dveře.

Chytím ji pod krkem. „Drž hubu!" zasyčím jí do obličeje. „Jestli na ni ještě jednou sáhneš, tak tě vážně zabiju!" dodám, a aniž by se o ni dál staral, vrátím se do koupelny.

Di sedí na vaně a tře si pohmožděná místa.

„Jsi v pořádku?"

„Je mi fajn," polkne, ale já uvnitř sebe cítím pocit, který nedovedu popsat. Je to taková odevzdanost smíšená s usmířením a naprostou nostalgií nad touhle situací. „Co to do ní vjelo?" zamžiká a chytí se za tvář, kterou má celou červenou, jak jí Mia nafackovala.

„Nech ji být." Přitáhnu si ji k sobě a obejmu ji, zatímco vdechuju vůni jejích vlasů.

„Já ji klidně nechám, ale ona se úplně pomátla," zavrtí sebou. Chvíli jen tak stojíme v objetí, když sebou náhle zachmuřeně trhne. „Ona se do tebe zamilovala," zvedne ke mně udiveně oči.

„Mia a do někoho se zamilovat? To je hloupost," zavrtím hlavou, ale pak si vzpomenu na chuť její krve. Byla tak… „A do hajzlu," usyknu tiše a pustím Di. Postavím se k oknu, abych měl prostor na přemýšlení. Co když za chvíli začne krvácet jako Di?! „Di, jestli se do mě doopravdy zamilovala a podle její krve to tak vypadá, tak bude pravděpodobně krvácet," podívám se jí vyčkávavě do očí.

„Aha," ušklíbne se nelítostně. „Takže mi chceš naznačit, že ji jako jdeš zachránit?" rozesměje se, ale já v hrudi cítím její bolest, kterou se snaží zatlačit hluboko do sebe. „Seš sám sebou, dělej si, co chceš," pokrčí rameny a usmívá se na mě, i když cítím, jak jí to rve srdce.

Vezmu ji za ruce a zadívám se jí do lesklých šedých očí. „Já musím," řeknu do ticha. „Nemůžu ji přece nechat zemřít," snažím se v její tváři i pocitech najít pochopení. „Musím se o to aspoň pokusit," zašeptám, když zatne zuby a uhne hlavou. Projede mnou osten smíření a bezmoci. „Pořád je to má sestra," vezmu ji jemně za bradu a donutím ji zadívat se mi do tváře. „S námi to nijak nesouvisí," řeknu tiše.

Zněžní a v srdci jí vytane láska. „S náma?" polkne šťastně.

Jen přikývnu.

„Udělej, co musíš," zašeptá mi do rtů. „Já to pochopím," věnuje mi něžný polibek.

Vděčně se na ni usměju a vydám se k Mie do pokoje. Leží ve své posteli a je mrtvolně bledá. Kéž bych z ní pil jenom hodně málo, jako kdysi… To navyklá nebyla, ale teď, když jsem si ji servíroval každý den?

„Podívej, co jsi mi udělal!" zvedne ke mně ubrečený obličej a otočí hlavu tak, abych viděl proužek krve stékající jí z hluboké rány.

Diana

„Nemůžu to krvácení zastavit," rozbrečí se a rozmaže si krev po tváři.

Vím, že ji nemám ráda, ale … ona se teď vážně bojí a trpí. Je člověk jako já a nezaslouží si prožívat hrůzu z těch zasraných upířích pojistek.

„Já nechci umřít!" obrátí na něj své kočičí oči a pak jen tupě zírá do prázdna a děsí se přicházející slabosti, kterou já znám jako své boty.

„Pomůžu ti," řekne a přisedne si k ní. Prsty ji jemně pohladí po tváři.

Mia při tom doteku zavře oči a užívá si ho. Moc dobře znám to rozkošeplné mravenčení, které při tom cítí. Ten omamný chlad a jen ten pocit radosti, že se jí dotýká on…

„Co chceš dělat?" zašeptá zoufale, když na ni vycení špičáky.

Nervózně přešlápnu a zatnu zuby. Není jiná možnost… Přece ji nemůže nechat zemřít. Ani já bych to nedovolila. Se smrtí nesmím prohrát, už ne!

„Musím se z tebe napít," přilehne si k ní.

Vidět ty dva v jedné posteli, jak se vzájemně dotýkají, je pro mě maximálně vzrušující, vážně! Srdce mi splašeně buší a nejraději bych se hloupě rozbrečela.

„Cože?" vyjekne Mia z posledních sil. „Chceš mě dorazit?!" panicky ho od sebe začne odstrkovat, jako by snad měla nějakou reálnou šanci se ho zbavit.

V duchu posměšně odfrknu. Kdyby za ním pořád nechodila, neobletovala ho jako lízátko, nemusela by to zažívat… Jenže jestli je do něj blázen stejně jako já, tak ji upřímně lituju. Láska bolí a pekelně.

„Jiná možnost není!" zabručí naštvaně a nalehne na ni, že se Mia nemůže ani pohnout.

V ústech mi tak náhle vyschne, že nemohu ani pořádně polknout.

„Nedělej to!" zaskučí, když jí obrátí hlavu na stranu, aby měl k tepně lepší přístup.

„Drž a necukej sebou," přikáže jí.

„Já nechci," ozve se hystericky Mia. Klepe se pod ním jako ratlík a kdyby ji pevně nedržel, určitě by mu z posledních sil utekla.

„Jestli chceš žít, tak budeš muset!" zavrčí netrpělivě.

„Počkej," zarazí ho.

Vyčkávavě se opřu o futra a mezerou ve dveřích na ni se zájmem pohlížím. Bude to fajn. On si jenom lokne, zastaví krvácení a pak bude se mnou… Ona to přežije. Je silná žena, sexbomba, která trochu hrůzy snese. Nejspíš má bytelnější povahu, než já.

„Musím ti něco říct," dlouze se mu zadívá do očí, až se ošiju. „Já… Já jsem se do tebe zamilovala. Je to šílený, ale je to tak," zasměje se nervózně.

Zúžím oči a s úšklebkem přemýšlím, kam zmizelo její závratné sebevědomí a ta její svůdná hříšnost. Právě teď vážně vypadá jako zamilovaná holčička…

„Ale ty," zadrhne se a z očí jí vytrysknou slzy.

Pocítím v hrudi primitivní soucit a snažím se ho zatlačit hluboko do sebe. Tyhle pocity ke mně nepatří! Musím být jiná! Musím být dravec bez soucitu, dětinskosti a především snílkovství, pokud chci vydržet ve světě šelem.

„Prosím, mohl bys mi to říct taky?" prosebně a naléhavě k němu zvedne oči, až mě bodne v hrudi.

„Já jsem se do tebe zamiloval taky, Mi," řekne něžně a políbí ji na rty.

„Ne," vydechnu slabě a do očí se mi hrnou slzy. Byla jsem si jím tak jistá! Cítila jsem jeho lásku ve svých žilách, to přece! Zoufale se snažím nadechnout a nepoddat se té panice. Ještě chvíli stojím ve dveřích s otevřenou krvácející ranou na krku a shlížím, jak se se vší láskou a něžnosti líbají.

Tiše se odvrátím a s očima plnýma slz se snažím dorazit do svého pokoje. Je to taková neskutečná bolest! Jako by mi někdo krájel srdce na kousíčky. Hruď se mi v naprostém šoku panicky svírá a já se pomalu nemohu ani nadechnout.

Posadím na postel a zírám do zdi, snažíc se zpracovat, co jsem právě slyšela - co jsem právě ztratila. Už ani nevnímám, jak mě krvácející rány bolí. Fyzická bolest se s psychickou vůbec nedá srovnat. Takže on už mi skutečně nepatří. Už nikdy mě nebude mít rád, tak jako měl předtím. Možná nás má rád obě, proč ne. Ve světě lidí se to stává, proč by to tady mělo být výjimkou?
Přihlašte se k odběru novinek na stránkách
4.7.2012
Na facebooku Hry o duši jsme zveřejnily fotku Desire, která se tak ráda ohání známým "Ježiši Kriste!".) Posuďte sami, jestli jsme se tímto výběrem (na kterém jsme se kupodivu se spoluautorkou shodly hned!) strefily i do vaší představy.)





© 2012 Chensie Dewill a Wish
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one