hra1.jpg

Web literárního počinu autorek Chensie a Wish.



Tvé tělo jednou zemře, ale Tvá duše zůstane nesmrtelná…"

Měli byste zájem pomoci nám hledat podoby jednotlivých postav HOD?.)

Ano (15 | 75%)
Ne (5 | 25%)

Máte nějakou konkrétní představu, jak by měly vypadat postavy z HOD?

Koupili byste si Hru o duši, kdyby vyšla jako kniha?

Ano (57 | 86%)
Ne (9 | 14%)

Do jaké věkové kategorie patříte??

Méně než 11 ( | 0%)
11 - 15 (62 | 56%)
16 - 20 (38 | 34%)
21 - 25 (6 | 5%)
Více než 25 (5 | 5%)


(web autorek Chensie a Wish)
(web autorek Chensie a Wish)
III. řada romantické série o násilnickém upírovi Chesterovi a jeho tajemné maličké. Jaké překvapení přichystá všem obyvatelům domu Mia??

Chester

Dex popotáhne jako by byl malé dítě a zoufale se na mě zadívá. Pichlavé oči má plné strachu. Bojácně na mě pohlíží a cuká sebou, když ho Dick drží. „Fakt ne! Když jsem už chtěl, tak jsi mi to dycky překazil!" klepe se před námi jako osika.


„Chazzy, mluví pravdu," ušklíbne se Dick. „Je to zasraný srab. Měl bych ho na místě zabít," ušklíbne se opovržlivě a odvrátí se od něj.


„Takže by to přeci jen bylo v něčem jiném?" svraštím zamyšleně čelo a probodávám Dexe ostrým pohledem, aby si snad nemyslel, že má vyhráno.


„Takže to tvý dítě nemůže bejt v tom případě jako to Miino?" pomalu chápe Dexter.


Přikývnu.


„Jenže má rudé oči a paranoiu jako ďas," zavrčím potom a jdu se opět přehrabovat knihami, ve kterých je úplné hovno!


„Co když je to způsobený tím, že pije upíří krev?" ozve se náhle Dex.


„Cože?" zavrčím nechápavě.


„No, proto to upíří nedělaj. Úplně z toho zmagoříš, když to neředíš lidskou. Paranoia, vyvražďování vlastního druhu…" pokrčí rameny a mně na chvíli úplně dojde dech.


Věděl jsem, že je to zakázané… Navíc žádný upír by to dobrovolně nepodstoupil, protože je to ponižující, ale … do hajzlu, tohle jsem nevěděl!


„To máš z vlastní hlavy?" zavrčí Dick, zatímco se mu ve tváři zračí naděje.


„Ne, to jsem slyšel od starýho upíra. Teď už se o tom prej nemluví, ale byly doby, kdy si šli upíři fakt po krku a byli z toho všichni dost vypatlaný. A já sám už jsem pár takovejch případů viděl…" odfrkne.


Dick vedle mě zalapá po dechu a zadívá se na mě.


A do hajzlu! Zavrčím v duchu. Takže největšímu nebezpečí ji vystavuju zase já?? „Jestli je to tak, jak Dex říká, tak musíme urychleně sehnat lidskou krev. Myslíš, že by Des…?" odmlčím se. Všiml jsem si, jak k ní za poslední dny přilnul. Vím, že mu na Di záleží, ale nechci, aby měl pocit, že chci z Des udělat bezednou cisternu pro její sestru.


„Ta by pro Di obětovala i život," ušklíbne se.


Má pravdu, Desire je na svou  sestru hodně vázaná, ačkoliv si ji Di k tělu moc nepouští.


Stále mám ten pocit, si ode všech drží určitý odstup a já nejsem výjimka.


„Dáme si pozor, aby jí Di neublížila," klidním ho.


„To doufám," zamumlá a vjede si prsty do vlasů. "Pak jí to zahojím!" Protne mě po chvíli odhodlaným pohledem, jako by mi tím dával najevo, že tohle už není moje záležitost.


Pobaveně přikývnu. Snad by náš andělský upír nežárlil! „Já stejně nemůžu, něco jsem Di slíbil," přiznám a vlastně se mi uleví. Desire je mimo nebezpečí, když bude Dick schopný ji uzdravit. A já si zbytečně nebudu přidělávat problémy, ať už s Di nebo s Dickem.

Desire

Po tichém zaklepání se otevřou dveře a do nich nakoukne Dickova střapatá hlava. Oči má rozjařené bezmračnou modří a na rtech neutuchající andělský úsměv.


Ihned se také usměji a zaujatě se na něj zadívám.


„Ahoj miláčku," zahalasí a vkročí nonšalantně do mého pokoje. Když dojde až ke mně, skloní se a vlepí mi něžný polibek na rty, až se mírně rozechvěju. Je děsivě ledový!


„Ahoj Des," zamumlá Chester a ostražitě skloní hlavu v náznaku pozdravu.


„Copak vy dva?" usměju se a probodávám je milým pohledem, protože se v jejich společnosti cítím příjemně.


Oba jsou oblečeni do tmavých kalhot a černých luxusních bot, ovšem jinak na sobě nemají nic. Přes Dickovu vypracovanou hruď se lehce odráží měsíc ve stříbřitých odstínech a okouzluje mě.


„Potřebovali bychom tvou krev," zabodne se do mě Chester temným pohledem, ze kterého mi přejede mráz po zádech.


„Ne!" vyjeknu vyděšeně.


Sice se mi snažili pomoct, ale ta bolest byla naprosto neuvěřitelná! Nedokážu si představit, že bych to měla zažívat vícekrát.


„Dexovi po tom, co provedl, už svou krev nikdy nedám! To po mně prostě nemůžete říct!" zasténám zoufale a rozhodím ruce do stran, jako bych jim prudkou gestikulací chtěla dokázat, jak moc vážně to myslím.


„Není pro Dexe," ozve se tiše Dick, zatímco mě hladí svým nebeským pohledem.


„Je pro Di," uvede Chester věci na pravou mírou.


„Pro Di samozřejmě," zašeptám a srdce mi maličko poskočí. Pro Dianku udělám cokoliv, jen se nedokážu ubránit strachu, který se mi v těle množí.


*** *** ***


„Ježíši Kriste, co se jí stalo?! Proč jste ji přivázali?" vyděsím se, jakmile ji uvidím ležet na bílém povlečení.

Kolem zápěstí má omotané řetězy, i přesto je schoulená jakoby do sebe. Jakmile ovšem otevře oči a probodne mě chtivými duhovkami rudé barvy, maličko od ní couvnu.


„Potřebuje lidskou krev, aby se z tohohle stavu stavu," oznámí mi Chester a evidentně nemá náladu vysvětlovat mi více.

Ovšem sama vidím, jak nebezpečně Di vypadá. Jako brutální zabiják, který se právě probral a má chuť na svou noční svačinku. Zoufale polknu.


„Máš hlad?" zvedne Chester obočí a zabodne se pohledem do mého dvojčete, které jen zuřivě zavrčí jako smyslů zbavené. „Něco jsme ti přinesli," ušklíbne se a hodí po mně očima, až se křečovitě usměju.


„Chazzy, já si najednou nejsem vůbec jistý, jestli je to dobrý nápad," přitočí se ke mně Dick a obranně mě obejme, jako by mě před ní chtěl bránit.


„Něco zkusím," usměje se Chester křivě a drápem si prořízne zápěstí, až se z něj vyvalí blyštivě rudá tekutina.

Podobnou karmínovou barvu jsem snad nikdy neviděla…

Chester

Jakmile Di ucítí vůni čerstvé krve, její běsnivý pohled se stočí na mě. Oči jí zrudnou ještě více a šílený výraz v její tváři se jen prohloubí, až mě bodne v žaludku. Byla by prvotřídním upírem, kdybych ji takhle chtivou chtěl.


Hodím očima po Dickovi, který schová Des za sebe a zavrtí hlavou.


„Chazzy, pomoz mi!" zaprosí má Šťastná krev a z očí jí stékají krvavé slzy. Vypadá to tak neskutečně a věrohodně, že se nad ni nahnu a jemně ji pohladím po tváři. Ona se ovšem z ničeho nic vymrští a zakousne se mi do hrdla.


Skácím se vedle ní a umožním jí tím lepší přístup k mé tepně. Naservíruji jí svou krev přímo až pod nos. Jsem natolik ochromen tou palčivou bolestí, že se nemůžu ani pohnout. Jako by mi do těla napouštěla čistý jed. Ta chvíle, než ke mně Dick přispěchá, aby mě od ní oderval, se zdá být nekonečná. Hlava se mi točí jako by ve spirálách a před očima mi prskají jiskry. Chvilku mám před očima černo, okamžik zas vidím rudě. Palčivá horkost, která se mi zahryzla do celého těla, mi trhá žíly.


„Do hajzlu," slyším říkat jakoby z dálky. Zdá se, že je to Dexterův hlas. Zřejmě se přišel podívat na upíří jatka.


„Chazzy," hekne Dick a strhne mě dozadu, aby na mě nedosáhla.


Celý svět se mi točí a mně po dlouhé době připadá, jako bych snad znovu umíral. Nejsem schopný téměř ani reagovat. Valím se na chladné dlažbě a v ráně na krku cítím ostré bodání. Prokousla mi hrdlo vážně festovně.


„Chazzy?" sklání se nade mnou tmavá skvrna a snaží se mě probrat. Podle hlasu poznám Dicka. „Des, běž od ní!" zahučí, zatímco mi pomáhá se posadit.


„Ona mě potřebuje!" ozve se hlasitě a náhle celou místnost zaplaví výkřik a vrčení.


Sedím na zemi, opřený o zeď a pořádně nevnímám, co se kolem děje. Hlava se mi povážlivě houpá, obávám, že kdybych se pokusil vstát, tak to se mnou šlehne.


„Chazzy, jak ti je?" přiklekne si ke mně Dick.


„Asi budu potřebovat krev," dostanu ze sebe.


„Lásko, moc mě to mrzí," uslyším náhle Diin hlas. „Vezmi si mou krev, prosím! Jsem zpět. Jsem to zase já!" zalyká se pláčem. „Nevím, jak dlouho to budu já. Ani netuším, proč takhle šílím," pokračuje dál, zatímco já s hlavou v dlaních čekám, jestli se mi srovná vidění natolik, abych konečně mohl alespoň vstát. „Miluju tě. Prosím, odpusť mi to!" její hlas je čím dál zoufalejší, zatímco já ani nevím, co bych v tuto chvíli měl cítit.


Jsem stále jako v jednom ohni. Ten její smrtelný jed mi udělal v těle totální paseku. „Pomůžeš mi vstát?" zadívám se zamlženým pohledem na Dicka. Zrak se mi sice pomalu zlepšuje, ale stejně si ještě nejsem zcela jistý, jestli bych se sám udržel na nohou.


„Chceš to riskovat?" šeptne, zatímco mne zvedá a pomáhá mi posadit se na postel.


„Co mi zbývá," ušklíbnu se. „Des by…" Hodí pohledem po dvojčeti, které se opírá o zeď u dveří.


Z krku jí podle všeho stéká proužek krve a v kontrastu s jejím bledým obličejem přímo bije do očí i mně.


„Raději si ji uzdrav," odmítnu ho a zaostřím na Di, která vypadá vyděšeněji než my všichni dohromady. „Odemkni ji i tu druhou ruku a pak běžte pryč," řeknu, když si všimnu, že je díky naivní Desire už napůl z řetězů venku.


„Ale Chazzy!" namítne se zatnutými čelistmi Dick, ale když vidí, že se mnou nehne, vyhoví mi.


„Zamkni," zachraptím pevně rozhodnutý.


„Lásko, tohle bys neměl…" zašeptá Di a znovu se rozbrečí, když ji Dick jemně postrčí až ke mně a sám se odebere ke dveřím. „Já ti nechci znovu ublížit," hekne panicky, když za Dickem zaklapnou dveře a ozve se šramocení klíče. Di se vyděšeně zadívá ke dveřím a rozechvěje se ještě více. „Co když zase zblbnu!" namítne zoufale, jako by mě prosila, abych konečně dostal rozum. „Prosím, já to nedokážu ovládat! Chazzy, prosím!" zajíkne se, když se opřu o kovovou konstrukci a natáhnu k ní ruce.


„Pojď sem. Mně to dělá trochu problém," polknu a napjatě čekám, jak se zachová.


Posadí se vedle mě naprosto rozklepaná, v očích neskutečný strach. „Moc mě to mrzí," zašeptá srdceryvně a já uvnitř sebe cítím její skutečnou lítost a bolest.


„Mně také," usyknu ztěžka. „Posaď se na mě. Takhle se k tvému krku nedostanu. Nemůžu otočit hlavu, mám trochu závrať," řeknu a nechám ji, aby se mi s pláčem posadila do klína a nabídla mi svůj krk.


Ihned se do ní zakousnu. Zasténá do ucha a úlevně mě obejme. „Miluju tě! Hrozně moc," šeptá a dopřává mi ještě kvalitnější Šťastnou krev, která mi dodává tolik potřebné energie a pomalu neutralizuje ten jed v mém těle.


Jakmile začnu nabírat sílu, přitisknu ji k sobě. A po době, která mi přijde snad sladce nekonečná, ji popadnu a hodím na postel, abych si na ni hned přilehl a zakousnul se jí do krku ještě hlouběji, až se pode mnou zmučeně prohne. V ústech cítím tu naprosto uchvacující chuť a téměř se nemohu odtrhnout. Teprve až se cítím plně vitální, se od ní odervu, protože mám pocit, že už žaludek nemohu mít plnější. „Nedopověděl jsem to," řeknu udýchaně, zatímco mi tělem proplouvá pocit znovuzrození. „Mrzí mě, že tohle všechno prožíváš kvůli mně," chytím jí obličej do svých dlaní a dlouze se jí zadívám do očí. „Že ti stále tolik ubližuji, aniž bych si to uvědomoval," povzdychnu si. „Chci tě chránit před vším špatným a nakonec zjistím, že to nejhorší jsem pro tebe já," povzdychnu si a jemně ji políbím na čelo. „Neříkám to proto, abys mi to vyvracela. Už několikrát jsem se přesvědčil, že to tak bohužel doopravdy je."


„Lásko, ty mi neubližuješ," zadívá se mi zamilovaně do tváře a hladí mě po vlasech i téměř zahojené ráně na krku. „To já, já ti ubližuju," hekne a obličej se jí zkroutí do bolestné grimasy. „Nejdřív tě málem probodnu kůlem. Pak tě zase bolestně kousnu a málem vysaju," zatne zuby a zhroutí se pode mnou ve výčitkách. „Neměl bys se mnou bejt!" sykne zoufale a panicky se mi v náruči rozbrečí. „Jsem pro tebe i ostatní nebezpečná!"


„Ale Di," otcovsky ji k sobě přivinu. „Kdybych se uměl ovládat a neudělal z tebe polovičního upíra, tak by se tohle nikdy nestalo." Tohle si nejspíš nikdy neodpustím. Ona i okolí trpí kvůli tomu, že já jsem pitomec, který se nechá unést pudy a nemyslí přitom na následky. To samé i s jejím těhotenstvím. Je mladá, sama málem ještě dítě, a jen kvůli mně se dostala do světa dospělých zbytečně brzy. „Nesmíš pít upíří krev. A pokud ano, tak v přiměřeném množství, abys to pak mohla naředit lidskou krví," šeptám jí do vlasů a slíbávám její slané slzy. „Musíš do sebe dostávat hlavně lidskou krev, jinak ty stavy nezmizí," hladím ji po zádech. „A neplač. Ty za nic nemůžeš," přivinu ji k sobě ještě více, protože uvnitř cítím její výčitky a zoufalství. Nezlobí se na mě, zlobí se na sebe a to mě bolí snad ještě víc.


„Chazzy," zalapá po dechu a nechává se ode mě hladit.


Mazlíme se takhle notnou chvíli a beze slov si vyznáváme lásku. Proplétám se jejími havraními provázky a líbám ty teplé skoro lidské rty, zatímco jí dlaní sjíždím na podbřišek, abych zkontroloval našeho syna.


„Tys to udělal schválně!" zavrčí náhle a snaží se mě odstrčit.


Mám jediné štěstí, že má stále obyčejnou lidskou sílu, jinak by to pro mě bylo problémovější.


„Pusť mě nebo budeš litovat!" usykne ostře a vycení na mě špičáky.


Tohle jsem opět nevychytal!


„No tak, Di, víš, že to není pravda!" chytím ji za zápěstí a zkroutím jí ruce nad hlavou. Řetěz po ruce nemám a pouštět ji se mi moc nechce.

Diana

„Lásko," přejede mi po tváři špičkou nosu, ale když mě chce políbit, nemilosrdně ho kousnu. „Jak chceš," zavrčí a druhou rukou mi stiskne pevně krk a ubere mi vzduch natolik, až se mi zatmí před očima.


Sakra, co to zase dělám?! Zavyju ve svém nitru a oklepu se z té pitomé paranoii. „Chazzy," pípnu přiškrceně, zatímco mu vyplašeně shlížím do tmavých upířích očí. „Promiň, já to nedokážu ovládat," zabrečím a něžně mu líbám zraněné místo. Naštěstí jsem mu ten ret neprokousla, to by bylo horší. Těžko by mne odlákal od vidiny krve. „Je to furt horší a horší," odfrknu zhnuseně. „Jenom ti ubližuju. Měl bys se mnou udělat rychlej proces a zbavit se mě," rozbrečím se mu pitomě v náruči, až mě k sobě zas pevně přitáhne.


Něžně mě hladí po vlasech a vine k sobě, když náhle zastřeně zavrčí. „Maličká," zašeptá natolik chladně, až mi po zádech přejede mráz.


Zvednu hlavu a překvapeně se mu zadívám do tváře, kterou protne protivný škleb.


„Neřvi mi tady pořád," zavrčí náhle napruženě a odstrčí mě od sebe tak prudce, že málem spadnu z postele.


Sakra, tohle bolí! Vyjeknu v duchu a dech se mi neskutečně zrychlí. Skutečně mě ponižuje, když se mnou jedná takhle svrchu. Jsem zas jen jeho bezmocná KOŘIST! Přesto k němu obrátím zamilované oči a pohladím ho pohledem.


„Di?" zašeptá černovláska ve dveřích, až ustrnu.


„Desire!" vydechnu nadšeně a křivě se na ni zašklebím.


„Jak ti je?" probodává mě šedým pohledem a tváří se naprosto něžně, až mě to mírně irituje.


„Fajn, dík za tu tvojí krev, i když … jsem si ji vlastně vzala proti tvý vůli," zavrčím a trochu se ošiju. Natáhne se ke mně v náznaku objetí a já uskočím. „Seš cvok, sakra?!" vyjedu na ni. Ona snad nemá vůbec žádný pud sebezáchovy, že leze sama do vosího hnízda! „Nesmíš ke mně chodit, jsem nebezpečná!" prsknu naštvaně. Stále abych ji zachraňovala a to i sama před sebou!


„Ale já vím, že mi neublížíš," usměje se na mě.


Obrátím oči v sloup. Je tak naivní! „V tom stavu ublížím každýmu, tak nepřemejšlej tak pitomě!" zavrčím zoufale. „Dicku, hlídej ji, sakra!" prsknu a vjedu si prsty do dlouhých vlasů, abych se trochu uklidnila.


„Vítej zpátky, Di," protne mě blankytně modrým pohledem.


„Nevím na jak dlouho," zahučím upřímně a schoulím se do sebe. Posadím se na postel, a zatímco si oni povídají, dívám se na ně a snažím se držet jejich rozhovoru, ale nakonec poznávám, že mě znovu obelstili! Musím zdrhnout! Vytane mi v mysli jako poplašné ječení a já se obezřetně rozhlédnu kolem sebe po těch nechutných upírech a oplzlé kopii, která se sama pasovala na mou sestru.


„Za chvíli už zas bude vše v pořádku, tak jako dříve," chytí mě kolem krku Desire a zadívá se na mě pitomým upřímným pohledem.


Ona v to snad vážně věří?! „Jako dřív?" ušklíbnu se hořce. „To by se ti líbilo!" syknu nebezpečně a prudce ji odstrčím od sebe, zatímco vystartuju k oknu.


„Mám toho dost!" zahřmí Chester a já náhle ucítím, jak mi páteří projede bodavá bolest. Tvrdě mě chytí za rameno a odhodí na postel.


Zoufale vyjeknu. Než stačím zareagovat, posadí se mi na nohy a drapne mě pod krkem natolik silně, až začnu mírně krvácet. Zuboženě vyvalím oči a zadívám se do bezcitných duhovek.


„Chazzy!" vyjekne Desire a pověsí se mu na paži, zatímco mě dusí a zatíná se do mě drápy.


„Dicku, ohlídej si ji," strčí do ní a ve tváři se mu zračí krvelačný výraz.


Hlavou mi prolétne jediné slovo. Kořist!


„Co to do hajzlu děláš?" zavrčí nechápavě Dick a pln zoufalství na mě shlíží, zatímco se probouzím do reality.


„Něco, co pomůže," ušklíbne se Chester nadřazeně. Tvrdě mě popadne do náruče a přitiskne k sobě, až na chvíli ztratím dech.


„Sakra," heknu a oklepu se strachy. Tohle je fakt úzkostné a děsivé. Takové zacházení jsem od něj zažívala na začátku našeho "vztahu". „Tohle na mě funguje?" Polknu a zadívám se mu do temných očí.


Je v pohotovosti a zdá se, že si tohle obzvláště užívá. No, aspoň že tak. Nakloní se ke mně a z krku mi slízne krvavé stružky. „Bohužel," zašklebí se děsivě, až se musím usmát a poddat se jeho hrubému polibku. Jazykem si najde skulinku mezi mými rty a tvrdě si bere to, co je jeho. Je to zvláštní, ale kdyby nebylo této situace, už by nejspíš ani nevěděl, jaké to je. Zřejmě mu chybí to zacházení, které jsme praktikovali v den, kdy mne proměnil.


Oplácím mu jeho drsné polibky a kňourám zpola rozkoší a zpola brutalitou, kterou do toho vkládá. Je ryze upíří a i když mě to děsí, pořád se mi to líbí. Vlastně se ke mně takhle choval na začátku. V době, kdy jsem se do něj zamilovala až po uši. Jsem vděčná, že přišel na způsob, jak mě udržet na vlně zdravého rozumu. Zatímco on je drsný, já mu to oplácím něžně. Nalehne na mne celou vahou svého těla. Poznávám, že by měl chuť i na něco víc než jen polibky. Jak dlouho to je, co jsme se na posledy milovali? Chybí mi to. Chybí mi on. Ten paranoidní svět nám nesvědčí.

Chester

Uvědomuju si, že nejsme v pokoji sami, že bych měl Di pustit a dostat do ní zas trochu lidské krve, jenže si nějak nemůžu pomoct a je mi v tu chvíli jedno, kdo se na nás kouká a jak to dopadne. Když už mi to začíná dělat povážlivou paseku v kalhotách, odtrhnu se od ní a zakousnu se jí do krku, jen vyjekne. Zas ji pod sebou drtím, jako dřív a užívám si Šťastnou krev, která patří jenom mně!


Vzpíná se pode mnou a vzdychá takovým způsobem, až se neudržím a přitisknu si její dlaň na svůj ztvrdlý poklopec. Hladí mě přes něj a provokuje doteky, ale když mi ho chce rozepnout, nenechám ji.


Chytím ji za ruku a propletu naše prsty. Ještě víc se na ni natlačím a zakousnu se do ní tak hluboko, že vykřikne moje jméno a současně se mi nehty zaryje do ruky. Zatímco se zkroutí ve vysilující křeči. Ještě chvíli jí, teď už jemně, olizuju krk, než se z ní zvednu a usměju se na ni. Pak si vzpomenu na skutečnosti, že tu jsou ještě ti dva. Otočím se na ně a zkrvavenými rty se pobaveně ušklíbnu. „No co koukáte? Měli byste to zkusit taky," řeknu, až Des celá zčervená.

Di na mě pohlíží omámeně a tulí se ke mně, i když má už zorničky opět rudé.


„Ty máš hlad?" zeptám se obezřetně a něžně ji hladím po zádech.


„Mám zase rudý oči?" zašklebí se znechuceně.


„Pojď, napij se," posadí se Desire na postel a trochu se rozklepe, zatímco shlíží na svou otrlejší sestru.


„Já tě nechci trápit," odfrkne Di a otočí hlavu na druhou stranu.


Líbí se mi, jak se snaží svou touhu po krvi ovládat.


„Už to začínáš ovládat," odvětí spokojeně Des a Di jen těžce polkne a zašklebí se.


Zřejmě pronikavě cítí pulzování krve v žilách svého dvojčete. Je to natolik lákavé, že je to pro novorozeného upíra téměř jako mučení.


„Bude to dobré," řekne Dick dvojčátkům a posadí se za Desire, zatímco ta nabízí Di své zápěstí. Di se zašklebí, ale já ji pohledem donutím, aby se do ní přeci jen zakousla. Udělá to velmi jemně, až Des zavře oči a přitulí se k Dickovi.


„Je to v pořádku, nebolí to," oznamuje nám.


Di z ní nepije příliš dlouho, ale sám jí musím pomoci, aby se od ní odtrhla.


„Dík," řekne ještě udýchaným hlasem a vděčně se na nás ohlédne.


„Díky Des," usměju se a raději přitáhnu ohnivější dvojčátko do své náruče.


„Nemáš zač," řekne a zbělá, jakmile se pohledem zadívá na krev.


„Někdo by ti to měl zahojit," pobaveně ji chytím za zápěstí, až se náš Casanova načepýří.


„Já to udělám!" odtrhne nás od sebe.


„No, tak si pohni, jinak ti vykrvácí," zazubím se na něj provokativně.


Upír se na mě ještě zašklebí a zavře za sebou dveře.


„Tak co?" obrátím se na svou Šťastnou krev. „Mám tě znovu přivázat nebo už budeš hodná?" blýsknu očima.

Mia

S malým v náručí rozrazím dveře a usměju se na Dextera, který na mě chvíli zírá jako na zjevení, zatímco pichlavýma očima bloudí po mém těle. Teprve až potom mu dojde, že cosi maličkého držím v náruči.


„Ahoj taťko!" Vycením zuby a chci, aby náležitě ocenil své dítě.


Jenže on místo toho začne panicky řvát!


„Idiote," usyknu, když se malý rozbrečí. Zatímco ho konejším, shromáždí se v obývacím pokoji přede mnou celé osazenstvo domu.


Dick, který za sebou schovává vyděšenou Desire.


Chester má místo toho u sebe vzpouzející Dianu, která se mu snaží za každou cenu vyrvat z náručí do té doby, než ji chytí zády k sobě pod krkem a tvrdě ji stiskne, až zalapá po dechu.


Tohle jeho chování se mi líbí. Chazzy je zase zpátky a konečně se k té malý mrše chová jako ke kořisti.


„To mě doma nikdo nepřivítá?" Zamrkám na oko smutně. „Podívejte… Tohle je můj syn!" S láskou se zadívám na uzlíček ve svém náručí.


 

Epilog


Podnapilý se vracel pozdě v noci domů. Hluku nadělal víc než ve dne, ale bylo mu to jedno. Bylo mu jedno, jestli svým příchodem někoho vzbudí nebo vyruší. Pro tátu, kterého by mohl vytrhnout z radovánek svatební noci, měl připravenou odpověď. Musel přece zapít jeho svatbu, ne? A fakt, že od včerejšího poledne má opět oba rodiče, i když o to do hajzlu ani trochu nestál! Původně nechtěl jít ani na obřad. Dokonce se kvůli tomu s tátou pohádal. Sám nevěděl, co ho nakonec přimělo k tomu obléknout si oblek s kravatou a masochisticky se dívat na zamilovaný obličej svého táty a té kokety, které si teď bude hrát na jeho matku! Jako by svou neměl! Svědka odmítl dělat hned, jak se o tom otec zmínil. Nehodlal se podepisovat pod něco, s čím nesouhlasil. I sledování obřadu ze zadních řad mu dělalo problémy. Ke gratulantům se nepřipojil. Jakmile zjistil, že ho otec mezi těmi všemi lidmi zahlédl, otočil se a zamířil do hospody. Údajně slavit. Popravdě zapíjet žal… Zaposlouchal se do ztichlého domu, ale žádné vzdálené vzdychání, sténání či vrzání postele nezaslechl. Zamlženým pohledem zamžoural na hodiny. Bylo půl čtvrté ráno. No jo, táta přece jen už není takový mlaďoch. Snížená výkonnost v tomhle věku začíná značně převyšovat chuť. Uchechnul se sám pro sebe a vrávoravou chůzí vyšel do patra. Cestou skopával boty z nohou a odhodil ponožky i sako. Jen ať si matinka zvyká, pomyslel si, a zatímco si z krku stahoval povolenou kravatu, zamířil k sobě do pokoje. Při pohledu na Miu sedící na jeho posteli v krátké noční košilce s hlubokým výstřihem, se zarazil.


Sjel ji od hlavy až k patě a pak se ušklíbnul. „Copak ty tady, sestřičko?" neodpustil si poznámku o tom, že už jsou pár hodin sourozenci, i když mu bylo jasné, proč tu je.


„Přišla jsem ti popřát dobrou noc, ale jak vidím, tak to bude skoro dobrý ráno," poposedla tak, aby se jí už tak krátká košilka vyhrnula ještě o něco víc a on se tak mohl zadívat na její hladký klín. Věděla, že se mu líbí. On se jí líbil od první dne, co se sem s matkou nastěhovaly. Nikdy ji žádný chlap ani kluk nevyvedl z míry. Nikdy. To až on. Až téměř bolestivé trnutí v podbřišku cítila pokaždé, když se do ní zabodl černýma očima. Tak často se jí o něm zdávalo, že se skoro každou noc budila celá zpocená se sžíravou horkostí rozlévající se jí po klíně. Přestože se vždycky chovala k opačnému pohlaví značně vyzývavě a koketně, nikdy svoje provokace nedotáhla až do úplného konce. Měla vážně štěstí, že toho nikdy nikdo nezneužil ve svůj prospěch a násilím si nevzal to, co mu tak okatě nabízela. Snad o to víc ho teď chtěla. Chtěla, aby jí to udělal! Možnost, že by ji snad mohl odmítnout, ji vůbec nenapadla. „Chazzy…" olízla si nedočkavě rty, když jen stál a prohlížel si ji, zatímco ona ho vábila svým hadím pohledem k sobě.

 

Jen se tomu křivě usmál. Naservírovaná jak na stříbrném podnose. Měl by ji poslat spát. Takovou malou holku. Pomyslel si, ale dál po jejím odhaleném těle přejížděl očima. Neměl na sex náladu, chtěl být sám, ale zároveň s tímto pocitem si uvědomoval, jak dokonalá by přesně tohle byla pomsta… zadostiučinění! Jak by se asi otec s macechou tvářili, kdyby zjistili, že zatímco oni si užívali svou svatební noci, on se vyspal s jejich dcerou? Čím víc nad tím přemýšlel, tím víc se mu ten nápad líbil. Musel se sám pro sebe usmát. Mia to pochopila jako signál.


Vstala, ladnou chůzí došla až k němu a dívčími prsty mu začala bloudit po odhaleném hrudníku.


Zvedl ruku, jako by jí chtěl pohladit, ale místo toho jí zajel do vlasů, aby jí svým stiskem donutil zaklonit hlavu.


 Se vzdychnutím se tomu poddala, a zatímco se jí jazykem dobýval do úst, rukou jí přejel po noze a prsty se dostal do jejího klína. „Buď na mě hodnej," zasténala mezi polibky, ale ochotně se dál prohýbala pod jeho doteky.


Blýsklo se mu v očích. „Snad mi nechceš říct, že jsi ještě…" začal s ušklíbnutím, ale nenechala ho domluvit.


Místo toho ho znovu políbila. „Mlč a radši se svlíkni," přejela mu po poklopci, jako by to dělala už tolikrát předtím.


Panna se zkušenostmi, prolítlo mu s mírným poušklíbnutím hlavou, jedním pohybem z ní stáhl ten průhledný hadřík, a rty se přisál k jejím plným ňadrům, aby jejich tvar obkroužil svým jazykem a potom ji začal dráždivě kousat do ztuhlých bradavek.


„Udělej mi to…" dostala ze sebe sténavě a svým horkým tělem se naléhavě tiskla k tomu jeho.


Být to jiná nedotčená, nejspíš by ji poslal šupem zpátky k mamince a plyšovým medvídkům, ale… Mia ho lákala a navíc - co víc může jejich teď už společné rodiče šokovat než to, když bratr defloruje svou sestru?? Pomyslel si a se škodolibým úsměvem na rtech ji dotlačil k posteli, aby jí potom roztáhl nohy od sebe a dosyta si užil jejího nevinného klína…

Přihlašte se k odběru novinek na stránkách
4.7.2012
Na facebooku Hry o duši jsme zveřejnily fotku Desire, která se tak ráda ohání známým "Ježiši Kriste!".) Posuďte sami, jestli jsme se tímto výběrem (na kterém jsme se kupodivu se spoluautorkou shodly hned!) strefily i do vaší představy.)





© 2012 Chensie Dewill a Wish
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one