hra1.jpg

Web literárního počinu autorek Chensie a Wish.



Tvé tělo jednou zemře, ale Tvá duše zůstane nesmrtelná…"

Měli byste zájem pomoci nám hledat podoby jednotlivých postav HOD?.)

Ano (15 | 75%)
Ne (5 | 25%)

Máte nějakou konkrétní představu, jak by měly vypadat postavy z HOD?

Koupili byste si Hru o duši, kdyby vyšla jako kniha?

Ano (55 | 86%)
Ne (9 | 14%)

Do jaké věkové kategorie patříte??

Méně než 11 ( | 0%)
11 - 15 (62 | 56%)
16 - 20 (38 | 34%)
21 - 25 (6 | 5%)
Více než 25 (5 | 5%)


(web autorek Chensie a Wish)
(web autorek Chensie a Wish)
III. řada romantické série o násilnickém upírovi Chesterovi a jeho tajemné maličké. Co se to děje s Miou??

Chester

Naše dohady na chodbu přilákají povahově mírnější dvojče, které zvědavě vykoukne ze dveří a sleduje, co se to děje. Šedé oči má lehce rozzářené a na tváři se jí zračí nejistý úsměv. Zvědavost je pro obě zřejmě prokletím, ovšem ta rozumnější se tomu tolik nepoddává. Klid v tomto domě uhynul s příchodem mé šťastné krve a nahradil ho chaos a naprostá akčnost, kterou jako bývalý samotář vnímám poněkud zasmušile.


„Héle, hračka!" prskne rozjařeně upír. Jakmile Dex uvidí Desire, začne na ni znovu dorážet a zas ji svým chováním vyděsí.


Ihned uskočí před jeho pařáty, a aniž by jen koutkem oka zavadila o našeho "idola", schová se mi do náruče, až Dexter znechuceně odfrkne:


„Tohle fakt není Diana. Ta už by se dávno ozvala," ušklíbne se a chuť provokovat dál ho přejde.


Na provokace zřejmě ztratí chuť i ten andělský vůl, protože se stáhnout oba.


Pozoruju jejich mizející záda, zatímco Des hladím po zádech, aby se přestala třást.


„Tobě taky vadí, že nejsem jako Di?" zvedne ke mně smutné oči. Musí to pro ni být těžké, stát ve stínu své všemi obletované sestry a pořád s ní být srovnávána.


„Proč by mělo? Je dobře, že jsi jiná," usměju si na ni, abych ji trochu potěšil.


Už proto, že kdybys nebyla, bylo by všechno ještě těžší, pomyslím si v duchu, ale nahlas to samozřejmě neřeknu. Už tak se věci komplikují více než dost. Mít na krku dvě úplně stejná dvojčata… Z pohledu sexuálních choutek by si upír - a ani chlap - nemohl přát nic lepšího. Ale z pohledu věrnosti? Vražedná kombinace. „Nevšímej si těch deviantů, plaší se jim hormony. Vidí v tobě Di a snaží se o to, aby ses taky tak chovala. Nedochází jim, že i když jste dvojčata, tak každá jste originál. Nejste stejné do poslední pihy."


„Taky jsi minule zapomněl, že nejsem Di," připomene mi můj další přešlap, kdy jsem málem zkazil další z holčiček.


Tentokrát ovšem neúmyslně. Vážně je štěstí, že jsou tak odlišné. Když si představím, že by jí líbilo to samé, co Di, nejspíše by to celé skončilo až mým vyvrcholením… „Zapomněl jsem, to je pravda, ale nechci po tobě, abys byla jako ona," řeknu a zamyšleně se na ni podívám. „Promiň, nechtěl jsem ti tím nějak … ublížit. Doufám, že se na mě kvůli tomu nezlobíš."


Zavrtí hlavou. „Nezlobím, jen…mi přijde, že chvílemi ztrácím sama sebe… Není jednoduché žít ve stínu své sestřičky. Mám ji moc ráda a udělala bych pro ni cokoliv, ale taky chci být sama sebou a nezabývat se pořád myšlenkou, že mě tu tak nikdo nechce," přizná a setře si slzu, co se jí skutálí na tvář.


„Ale ty nežiješ v jejím stínu. Jen to máš těžší, protože jsi přišla až po ní a všichni byli na něco zvyklí a najednou to u tebe neplatí. Ale to je dobře, protože ti dva krvelační blbci by ti nedali pokoj," snažím se ji nějak povzbudit, i když v tom nejsem vůbec zběhlý a jako upírovi mi to je proti srsti, ale…je to zvláštní. S ní je tak jednoduché všechno řešit. Nevím, čím to je, ale před ní nějak nemám potřebu hrát si na neodolatelného upíra…


Usměje se: „Děkuju, vždycky mi dokážeš zlepšit náladu. Vážím si toho, že se o mě tak moc staráš. Ani si to nezasloužím. Máš tu kvůli mně samé problémy…" vzdychne, jako by si to vyčítala.


Kdyby věděla, že ty problémy, které mi způsobuje ona, jsou v porovnání s těmi, kterými jsem prošel, těmi nejbanálnějšími…


„Neboj, budu se od těch dvou snažit držet co nejdál. Dex mi nahání strach a Dickem se zblbnout nenechám. Na mě to neplatí," přeruší tok mých myšlenek.


Potěšeně mi na tváři vytane úsměv. „To jsem rád, že se nenecháš tak lehce oblbnout jako…" Zarazím se. Do hajzlu, už je zase srovnávám. Na druhou stranu je pravda, že tomu debilovi stačila chvíle na to, aby Di totálně zamotal hlavu. Tváří mi prolétne stín a Des ta změna neujde.


„Něco se děje?" optá se obezřetně.


Zavrtím hlavou. „Ne. A ty mi žádné problémy nezpůsobuješ, takže buď v klidu," zaháním její výčitky.


Vděčně mě obejme a přitiskne se ke mně.


Drápy jí jemně přejedu po zádech a zahalím ji do oblaku své vůně, až mi v náručí tlumeně vzdychne a začne být malátná a poddajná.


V duchu se pousměju. Moc se mi líbí, že feromony působí na obě sestry bez rozdílu. Zase mě to začne lákat… Lákat zkusit, jaká je. Jak moc by se od Di lišila, jak moc by se chovala jinak, jaké by to s ní bylo… Prsty jí zajedu do vlasů a mazlím se s jejími havraními pramínky. Chybí mi to… Chybí mi … Diin dotek, do hajzlu! Vzdychnu a pustím ji.

„Mohla bych si vzít v kuchyni nějaké jídlo?" zadívá se na mě vyčkávavě.


Němě přikývnu a sleduju, jak se na mě usměje a schází po schodech dolů. Posmrtný život je plný pokušení stejně jako ten lidský. Do hajzlu! Zaskřípu zuby a nahnu se přes zábradlí, protože tam někde dole tuším Dexe. „Dexi! Pojď, podíváme se na tu tvou Miu!" zavolám na něj, protože potřebuju přijít na jiné myšlenky, abych neudělal další blbost.


*** *** ***

Diana

Ve snu mi doznívá zvláštní broukavá melodie, která mě doprovází už od malička. Jako by ke mně patřila, prostupovala mě a objímala… Zmizí spolu s rachotem u dveří, který mě zcela probere z poklidného spánku. Hlučná návštěva v podobně Dicka a Dexe mi náladu dvakrát nezvedne. Rvou se mi do pokoje a podpírají z každé strany Chazzy, který je pobledlejší než obvykle.


Jeho bělostná, téměř jemně stříbrná pokožka je náhle téměř průsvitná a vynikají pouze žíly. Obličej má jako křídu a oči zmateně pozorují okolí.


Doslova mě to vyděsí! „Co se sakra stalo?!" vyjeknu. Hruď i podbřišek se mi sevře v úděsném strachu. Děti se o něj rovněž bojí…


Ihned mi ho položí na postel a já ho přivinu do své vroucné náruče, zatímco ho hladím a chladím se o jeho ledové tělo.

„Mia ho pohlodala," usykne zmoženě Dexter a pichlavýma očima těká po jeho těle.


Všimnu si, že i oni jsou značně pochroumaní. Protnu je nedůvěřivým pohledem. „Cože?" mírně se zamračím. Mám pocit, jako by se probudila do úplně jiné reality a … totálně pokřivené.


„Musíš mu dát napít, nějak ho to vzalo. Bábovka," zašklebí se Dick, ale neujde mi, jak si v nestřeženém okamžiku, kdy si myslí, že ho nikdo nesleduje, tře ruku. Podle všeho jim dala Mia zabrat všem třem.


Ale proč, sakra?


„Nechte nás," vyženu je, abych se znovu sklonila nad Chazzem. Něžně ho políbím na rty a pak nad něj nahnu svůj krk.


Nechápu, proč mu tohle ta bestie udělala, ale jen co se postarám o něj, postarám se i o ni! „Napij se, lásko…" zašeptám, a zatímco ho hladím, ucítím, jak se mi jeho špičáky protínají jemnou kůži. Slastně vydechnu a jemně mu pokládám hlavu, aby se položil a já si na něj mohla obkročmo sednout.


Hltavě ze mě pije a já se můžu zbláznit rozkoší.


„Nepřestávej…" šeptám a sténám u toho jeho jméno.


Obejme mě kolem pasu a překulí se na mě, aby se na mě mohl majetnicky natisknout, i když v oblasti mého břicha je pořád slastně opatrný.


Při tom doteku pod ním hlasitě zasténám a prsty se propletu s jeho blonďatými pramínky. Nechci, aby tohle skončilo. Chvíle, kdy si tak intenzivně užívám jeho lásku a blízkost, je naprosto dokonalá. Až mě z toho v nitru bolí.

Když se ode mě po nějaké době odtrhne a svalí se do peřin, beru to trochu jako zradu.


Chtěla jsem si ho užít mnohem víc! Ovšem při pohledu na jeho spokojenou tvář se usměju. Vypadá to, že mu moje krev pomohla. Prostě není nad Šťastnou! Přitáhnu se k němu a políbím ho na dvě ranky od Miiným špičáků, které mu "zdobí" krk. „Už je ti líp?" zašeptám a ještě víc se k němu přivinu.


„Je," vydechne a zašklebí se. Temné duhovky mu šťastně září. Po chvíli sání je vždy plnohodnotným upírem a mně se to na jednu stranu neskonale líbí.


„Měla jsem o tebe strach," přiznám stydlivě a hladím ho.


Usměje se mým narůžovělým tvářím, ale nekomentuje to. „A jak je tobě?" zeptá se místo toho starostlivě, až mě znovu dojme svou péčí…


Tohle se mi nikdy nestávalo. Nikdy se nikdo neptal, jak mi je…


„Taky líp, lásko," vdechnu jeho vůni, až se mi příjemně zamotá hlava. Přijdu si jak feťačka. Nejradši bych spala s jeho tričkem pod hlavou místo polštáře a jeho chladným tělem místo deky.


Sice je s mou odpovědí podle výraz spokojený, ale i přesto něžně zajede rukou na můj podbřišek a zavře oči, aby zkontroloval naše dítě.


S úsměvem na rtech ho pozoruju a nemůžu se vynadívat. Miluju tyhle chvíli, kdy se o nás takhle stará a dává mně i malému najevo, jak moc mu na nás záleží. „Je mu fajn?" usměju se po chvíli soustředění a políbí mě. Ještě si ani pořádně polibek nevychutnám a už se ode mě odtahuje, sakra!


„Budu se muset vrátit," začne se zvedat.


"Kam?" Nechápu a snažím se ho alespoň ještě na chvíli zdržet v posteli. Chybí mi. Hrozně moc. A tyhle krásný chvilky jsou tak krátké, že… Vzdychnu. Škoda mluvit.


„Máme … nějaké malé problémy s Miou. Ty se tím netrap. My to vyřešíme." Ještě jednou mě políbí a pak se doopravdy zvedne k odchodu.


„My?" zarazím se nad množným číslem a pozvednu obočí.


„Jo…" řekne neochotně. „Já… A ti dva," ušklíbne se směrem ke dveřím, kde nejspíš čeká Dick s Dexem.


Lakotnicky se usměju. Já se snad vážně probudila do jiného světa, protože tohle by v tom starém bylo možné asi jako skutečnost, že se z Dexe stane lidumil. „Ty a Dex spolupracujete …. s Dickem?" uchechtnu se. Je to trochu komické, když se vlastně chtějí zabít. Chápu Chazze a Dexe, ti drží pospolu, i když už si taky párkrát vjeli do vlasů. Ale Dick? Nesnášejí se od chvíle, co se tu objevil. Ty začátky pro něj byly dost kruté, ale mně … mně s ním bylo krásně. Jako člověk byl dokonalý, jako upír je děsivě přitažlivý a okouzlující…

Chester

„No jo…" zahučím, protože samotnému mi to přijde postavené na hlavu, jenže… Když je Dexter na dvě věci, tak co můžu dělat? „Doufám, že spolupracujeme, protože by se nám jeho pomoct docela hodila. Dex je posera, vždyť ho znáš," zamračím se při vzpomínce, jak se mi na návštěvě u Mii schovával za záda jako baba, a při pohledu do jejích očí se málem posral strachy. „Já ti to pak vysvětlím. Teď vážně musím běžet," vymáznu ze dveří, protože Di má tendenci vyzvídat a vyzvídat, až z upíra dostane i to, co neví, a spěchám zpátky do Miiny ložnice.


Ti dva zatím stihli dost práce.


Mia leží na posteli svázaná řetězy podobně jako ve svěrací kazajce. Má je obtočené kolem celého těla, konce přivázané ke kovové konstrukci postele.


Doufám, že není natolik silná, aby si dokázala poradit i s tímhle…


„Tak jak je?" ptá se mě Dex, který se objeví spolu s Dickem ve dveřích, v ruce roubík, aby si moje sestřička nevykřičela hlasivky, až se probere.


„Dobře," kývnu na znamení, že už jsem v pohodě a olíznu si mlsně špičáky.


Dick se na mě zašklebí a odvrátí hlavu. Pořád je mu proti srsti, že piju z jeho velké lásky a já mu to tak rád dávám sežrat…


„Hele, co jsme našli? Máš sklep vybavenej fakt útulně," zubí se Dexter a poukazuje na mučednické nářadí, které se v mém domě nachází.


„To už tam bylo, když jsem se sem nastěhoval," zašklebím se, protože vytahovat věci z minulosti a seznamovat je s Oskarem a historií naší soukromé mučírny, se mi vážně nechce. Oskar je ten poslední, o kom bych jim chtěl vyprávět!


„To ti tak žerem," směje se Dex a hned ho na Mie vyzkouší.


„Divím se, že se ještě neprobrala," promluví poprvé za tu dobu Dick a probodává svázané tělo zamyšleným pohledem.


„Není tuhá?" zadoufá naivně Dex. Je mi jasné, že by to pro něho bylo nejlepší řešení celé téhle situace.


Mrtvolu by nám dokonce možná i pomohl někam odtáhnout, ušklíbnu se pro sebe v duchu.


„Má krev na hlavě," dodá a zkoumavě se na ni zadívá pichlavýma očima.


„To bude asi tím, že dostala pořádnou ránu," ušklíbne se Dick.


„Pochybuju, že bude tak lehké se jí zbavit. Musíme se podívat do knihovny, jestli o tom něco nenajdeme. Jdeš taky?" otočím se na Dicka. Zvláštní, jak se situace za jediný den změnila. Ještě před několika hodinami jsme nemohli snést přítomnost toho druhého ve stejné místnosti a teď si snad i pomáháme.


Zamyšleně se mi zabodne do očí, ale nakonec váhavě přikývne.


*** *** ***

Dick

„Teda…" rozhlédnu se po knihovně. V dřevěných knihovničkách jsou od parket až po strop naskládané knihy. Od černých vazeb až po blankytné a otrhané. Tohle je tedy vážně něco! Zdá se, že mimo klasické upíří naučné literatury od mučení až po přeměňování tu má rovněž násilné erotické romány a dokonce lékařské knihy o lidech. Knihy o psychologii mne trochu udiví, ale nekomentuji to. „Pěkná sbírka… Samá upírská literatura." Tohle místo by pro mě v dobách, kdy jsem byl ještě člověk, bylo učiněný ráj! Hodně by mi to pomohlo. Příručky pro přímou cestu do upířího "srdce", ale teď, když už jsem sám upírem? Teď už v nich můžu hledat leda tak další upíří přednosti. Projedu názvy knih. Ty sexuální fantazie by určitě pročetl Mike a rozhodně by je nenechal ležet takhle ladem a sedat na ně prach. Ačkoliv si to nechci moc přiznat, stýská se mi po té naší partě…


„Drž se dál," řekne Chester a vytáhne z police zaprášenou letitou knihu. „Háček je v tom, že jsem Miu proměnil v upíra v době, kdy už byla těhotná…" ušklíbne se zamračeně, zatímco se tím svým upířím pohledem zabodává do textu. „Tím jí to dítě dává takovou energii, že… Do hajzlu. Tatam je moje sestřička…" snaží se o klidný tón, i když to v něm nejspíš vře.

Alespoň já jsem z toho docela nervózní, protože takovou sílu jsem od ní nečekal. Rudé oči a břicho, jak kdyby už snad byla v šestém měsíci! O těhotenství jako chlap moc nevím, ale … ta jeho sestřička je pořádně nadupaná! „Dex má pravdu, je šílená… Musíme se jí zbavit, sestra ne-sestra. Není to dítě nakonec tvé?" zabodnu se do něj pohledem.

Jen němě zavrtí hlavou a dál listuje stránkami, ale mně se tomu nějak nechce věřit.


Dostal jsem se sem sice až v době, kdy už Mia byla podobně roztomilé stvoření jako Chester, takže nevím, jak to mezi nimi probíhalo, když ještě byla člověk, ale za tu krátkou dobu mě stačil Chazz přesvědčit o tom, že věrnost mu moc neříká. Navíc je upír a tu živočišnost má už prostě v krvi. Teď když jsem stejný jako on, to dokážu lépe posoudit. Sám tu živelnost a chtivost cítím snad v každém póru svého těla a je velmi těžké se držet na uzdě. Nezabíjet… Neznásilňovat… Ta chuť je neskutečně intenzivní! Vždyť proč se bránit, když mi teď patří celý svět? Proč bych měl být i nadále tak uboze lidský a neužívat plody upířího života? Stačí mi jedno slovo, aby mě přesvědčilo k dalšímu sebeovládání… Moje Di.Kdybych nebyl lidský, mohl bych jí ublížit a to nikdy nedovolím.


„Tady to je!" zabodne náhle prst do zašlé stránky a vyruší mě z mého zamyšlení.


„Co tam je?" zajímá se Dex, zatímco si Chester potichu čte.


Nahlas nám říká heslovitě jen něco, aby nás snad s Dexem nevyděsil, ale i tak z toho mám sevřenou hruď a špičáky si rozdírám spodní ret. „Nad-upír je velmi silný druh upíra," usykává skrze tvrdě semknuté čelisti. „Oči matky zrudnou a vývoj plodu je podstatně rychlejší, než tomu bývá u lidí nebo obyčejných upírů," zamumlá s přivřenými víčky. „Jeho matka má díky němu také větší fyzickou sílu a nesaje pouze krev lidí, ale i upírů."


Ztěžka polku.


„Nad-upír zabije každého, kdo se mu nepodrobí. Miluje pouze svoji matku. Ke svým otcům pak chová přímo fatální nenávist a většinou je vraždí během svého dětství," vybírá Chazz z knihy čím dál lepší úryvky a střelí pohledem po Dexovi.


Ten mu, celý zelený, pohled oplatí.


Chester přešlápne na místě a dočte odstavec. „Zbavit se Nad-upíra lze pouze…" Zarazí se a zatne čelist. „Tak na to bude potřeba hodně silný žaludek…" uhne očima a knihu mi podá.


Při posledním odstavci, kde se píše o zahubení takového upíra, se mi udělá mírně nevolno, ale překousnu to a nedám na sobě nic znát. Jsem totálně mimo a to jsem upír! Ti dva, když se dají dohromady, to dokážou vážně zavařit. Posadím se na židli a zadívám se na ně. „No, vy jste tomu dali…" chytím si hlavu do dlaní a napjatě si projedu vlasy. Je mi fuk, že někdo ublíží mně, ale jen myšlenka, že tady existuje taková Nad-upíří zrůda, co by z Di nebo Desire mohla udělat sekanou, mě vyděsí. Dokonce natolik, že si stoupnu a s odhodlaným výrazem v očích řeknu: „Já to udělám." V hrudi mě bodne, protože jako člověk jsem zabil jednou a … nikdy se nezbavím výčitek a těch hnědých nevinných očí, které na mě s hrůzou hleděly, když jsem vystřelil. Těžce si odkašlu, abych nabral do plic vzduch, protože mám pocit, že se pod tíhou myšlenek udusím.


Dex se na mě stále celý zelený zadívá. „Ty?" prskne pobaveně.


Srab.


„Nechci, aby Di nebo Des ta mrcha ublížila a ty jsi na to evidentně moc slabý." Jmenuju sám sebe na největšího frajera a jen pouhá myšlenka na skutečnost, že tak bude moje láska v bezpečí, mě dostatečně motivuje. Nic není pro Di dost dobré.


„Myslím, že sám na to stačit nebudeš," krotí moji odhodlanost Chester. „Navíc bychom to měli udělat my s Dexem," podívá se na něj a několika autoritativními kroky ho obejde.


Náš srab zezelená ještě víc.


„I když si nejsem jistý, jestli mi tam k něčemu bude," zhodnotí jeho stav. „Třeba je ještě jiný způsob, ale nikdo na něj zatím nepřišel. Musíme zkusit něco vymyslet. Ale chtělo by to pohnout, aby se to dřív nenarodilo…" svraští čelo.

Obdivuju jeho odhodlání zabít vlastního následovníka… Pro upíry je to něco jako dodatek k nesmrtelnosti. Ti, kterým se následovník narodí, získávají vyšší postavení, protože upíří ženy obvykle své děti nedokážou donosit. A s lidskými ženami může mít děti podle všeho pouze upír s duší…


„Mám obavy, že probodnout srdce kůlem jí prostě stačit nebude a budeme muset udělat to nejhorší…" zašklebím se a trochu potměšile shlížím na toho mrzáčka Dexe. To se teda ukázal, drsňák! Odfrknu v duchu a začnu přecházet po pokoji ve snaze vymyslet něco, co by nás dostalo z téhle nezáviděníhodné situace. „Co ji takhle všichni tři pumpnout o krev a získat trochu té její síly pro sebe a pak jí třeba zapálit… Utopit… Shodit ze skály nebo co já vím," rozhodím rukama nad touto ironickou situací. Kurva, kdyby tu byl Mike, ten by věděl! „Hele, neměl by ji tam nahoře někdo hlídat, aby se náhodou neprobrala a nevrhla se na naše dvojčátka?" obrátím se na ně, když mě nic dalšího nenapadne. Možná jsem hrál před Chazzem komedii, že co se týče Desire, jde mi pouze o moje blaho, ale nebyla to tak úplně pravda. Ať si to chci nebo nechci přiznat, zajímá mě… Čekám, že po mně Chester vystartuje kvůli přivlastňovacímu zájmenu, které v případě dvojčat použiju, ale překvapí mě. Nejenom že na to nic neřekne, ale dokonce mi dá za pravdu! Skoro to vypadá, jako by ve vážných situacích dokázal zatlačit svoje ego, které tímhle normálně trpí, hluboko do sebe a soustředil se jen na to, co je v tu danou chvíli opravdu důležité.


*** *** ***


Jmenovaná se mezitím vážně probrala. Chrastění řetězů je slyšet až na chodbu. Naštěstí nemůže vřískat, protože podle výrazu v jejích očích soudím, že v tom případě bychom ten její ječák slyšeli až dole.


„Pěkně jste ji omotali, vypadá to, že ji to udrží," zhodnotí Chester naše snažení, u kterého jsme se celkem zapotili oba.

Svazovat bezvládné tělo sexy upírky, která má v břiše snad pětikilový kámen, byla vážně lahůdka.


„Tak co s ní?" zavrčím nedočkavě Chazzymu do ucha, aby mě ta potvora neslyšela a nebyl jsem další na jejím seznamu. I když pochybuju, že bych na něm už teď nefiguroval…


Chester jen pokrčí rameny. „Mohli bychom se ještě podívat na půdu. Jestli tam nebude něco, co by se nám mohlo hodit," navrhne a čeká, co já na to.


Přikývnu. Musíme zkusit všechny možnosti

.

„Hele Dexi," otočí se na našeho strašpytla, „Pohlídej ji tu, my se zatím mrkneme na půdu. Kdyby něco, tak řvi."


„No tak taťko, vzmuž se," zazubím se na něj, když vidí, jak moc se tam Dexterovi nechce zůstat samotnému. Uchechtnu se tomu. Dexter je vážně upír s velkým U.


„Dobře, ale vraťte se brzo," nabádá nás, zatímco se na mě Chazzy pobaveně podívá.


Zašklebím se a zvednu oči v sloup, bych mu dal najevo, co si o jeho kámošovi myslím. „No jo, ty posero," odmávnu ho a vydám se za Chazem. Ještě tam ani nedojdeme a už ho slyšíme.


„Kurva, co to je za upíra, když tam s ní nevydrží ani pět minut!" zavrčím nakvašeně, když se rychlostí blesku vracíme zase zpátky!

Desire

„Ježíši Kriste, co se děje?" uskočím, když mi na postel položí polomrtvého Dexe. Je ještě bělejší než obvykle. Jako by byl zcela průhledný. Vidím každou jeho namodralou žílu, každý napnutý sval. Z krku mu vytéká tmavě rudá krev, ze které se mi okamžitě udělá špatně.


„Dex tě potřebuje, miláčku. Nemusíš se bát, budeme tu celou dobu s tebou," obejme mě Dick kolem ramen a něžně mě políbí na krk.


Jen zalapám po dechu. Jak mě potřebuje? To přeci nemyslí vážně! Zoufale sebou trhnu. Jaká jiná pomoc by pro upíra byla, než má krev! Co to tady na mě zkouší? Já mu svou krev dávat nechci! Já se bojím! Zprudka se mu vytrhnu a mám v úsmyslu utéct, jenže mi cestu zastoupí Chester. Vyjeveně se na něj zadívám. Copak on je společný s nimi?! On mi nepomůže?! Začnu panikařit.


„Potřebuje jen trochu tvé krve, Des," zadívá se na mě prosebně a unaveně. Nevypadá to, že by mě chtěl do něčeho nutit, ale ani mi nedává na výběr!


Co se Dexterovi proboha stalo tak hrozného, že potřebuje mou pomoc - mou krev?!


„Nenecháme ho chcípnout?" zeptá se Dick s pohledem na trosku ležící v mé posteli.


„Ne. Nemůžeme… Potřebujeme, aby nám pomohl dorazit Miu," řekne rezolutně Chester a odežene mě ode dveří, abych jim náhodou neutekla.


Ustupuju před jeho ledovým tělem a je mi do pláče. Připadám si jako v pasti, proboha! Pohlížím oběma do tváře. Jsou odhodlaní a to mi hrudník svírá hrůzou. Stočím pohled plný strachu na Dexe, který těžce zasípe a škubne sebou.


„Věř nám, Des," natáhne ke mně Chester své studené dlaně.


„Ne, já nechci!" odstrčím ho od sebe panicky. Co si myslí? Že… Že na to vážně přistoupím?!


„Des, prosím. Uděláme všechno pro to, aby tě to bolelo, co možná nejmíň," podívá se na mě Chester naléhavě.


„Vážně není jiná možnost?" polknu naprázdno, když vidím jeho výraz.


Tvář má zachmuřenou a vytváří tak dojem nelítostného upíra, což mi v nitru velmi ubližuje. Tatam je ten hřejivý pocit, který jsem z Chazze cítila.


„Kdyby byla, tak bych tě o to nežádal," řekne tvrdě a oči mu ztmavnou ještě více.


Ježíši Kriste! Prolétne mi hlavou. To přece nemůžou myslet vážně. Vždyť… Já se bojím! Ne, tohle nezvládnu. Nemůžou po mně něco takového přece chtít!

Přihlašte se k odběru novinek na stránkách
Opište prosím kontrolní kód "9156"
4.7.2012
Na facebooku Hry o duši jsme zveřejnily fotku Desire, která se tak ráda ohání známým "Ježiši Kriste!".) Posuďte sami, jestli jsme se tímto výběrem (na kterém jsme se kupodivu se spoluautorkou shodly hned!) strefily i do vaší představy.)





© 2012 Chensie Dewill a Wish
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one