hra1.jpg

Web literárního počinu autorek Chensie a Wish.



Tvé tělo jednou zemře, ale Tvá duše zůstane nesmrtelná…"

Měli byste zájem pomoci nám hledat podoby jednotlivých postav HOD?.)

Ano (15 | 75%)
Ne (5 | 25%)

Máte nějakou konkrétní představu, jak by měly vypadat postavy z HOD?

Koupili byste si Hru o duši, kdyby vyšla jako kniha?

Ano (55 | 86%)
Ne (9 | 14%)

Do jaké věkové kategorie patříte??

Méně než 11 ( | 0%)
11 - 15 (62 | 56%)
16 - 20 (38 | 34%)
21 - 25 (6 | 5%)
Více než 25 (5 | 5%)


(web autorek Chensie a Wish)
(web autorek Chensie a Wish)

III. řada romantické série o násilnickém upírovi Chesterovi a jeho tajemné maličké. Co se stane, když Chaz podlehne krvelačnému chtíči??


Desire

Ještě chvíli stojíme naproti sobě, zatímco Dicka protínám choulostivým pohledem a mrzí mě, co jsem Di pomohla provést. Oběma jim to ublížilo. On na mě upírá své nebesky modré oči a ve tváři se mu zračí jakási naděje, když ke mně natahuje ruku.


Opatrně ho chytím za ledovou dlaň a nechám se zatáhnout do mého pokoje.


„Takže ty mě chceš," řekne a jako by promlouval sám k sobě a zjišťoval si půdu pod nohama.


Trochu před ním couvnu. Jeho vzhled mě láká. Kouzelně mužný upír s divokostí v očích. Blonďaté vlasy vyčesané k nebi. Můj padlý anděl…


„Pojď ke mně," přeruší mé rozjímání sebejistým zavrčením, ze kterého mi přejede po zádech sladkobolný mráz.


Šla bych k němu moc ráda, ale … něco mě brzdí. Mám trochu obavy z té jeho živočišnosti, která z něj sálá a tendence vzít si cokoliv, co si jen zamane. Nevím, jestli mu zrovna já, se svými "zkušenostmi", budu stačit…


Pozná na mě, jak jsem na vahách, a snaží se mě k sobě nalákat. „No, tak Des, přede mnou nemusíš mít zábrany," usměje se a andělský obličej protne naprosto hříšný úsměv, až se rozechvěju.


Mé rozhodování ulehčí tím, že mi ruce položí na boky. Skloní se k mým pootevřeným rtům a lehce po nich přejede jazykem, až pozdržím slastné vydechnutí. Celá se pod tím dotekem rozklepu, dech se mi zrychlí, zatímco fascinovaně čekám, co udělám dál.


Znovu se ke mně nakloní, ale mezi našimi rty nechá asi pěti centimetrovou vzdálenost.


Zadívám se na něj, ale neudělám nic. Vyčkávám, napnutá jak struna, co se bud dít dál.


„Polib mě," řekne s křivým úsměvem.


Nervózně přešlápnu na místě.


„Polib mě, ale nechci žádnou sesterskou pusu. Chci polibek se vším všudy… i s jazykem," zavrčí rozvášněn a nechá ústa mírně pootevřená.


Zalapám po dechu. On to snad myslí vážně! Chtěla bych ho políbit, dokonce moc, ale… Ježíši Kriste, vždyť já to takhle neumím! Když však vidím, že mi to už nehodlá nijak ulehčit a nechává mě v tom plácat, tak po malém zaváhání, kdy se ve mně pere stud společně s touhou, se k němu přece jen natáhnu, abych se lehce dotkla jeho ledových rtů. Z toho doteku se mi sevře žaludek. Znovu se jich dotknu a začnu ho líbat podle jeho přání. Nejdřív jen na rty a pak zajedu jazykem dál. Ten dotek  intimnosti mě dostane. Přitisknu se k němu a sladce ho líbám.


Jeho tělo je rozkošně studené a rty má měkké a poddajné. Plné touhy a sladkosti.


Mohla bych si s ním takhle hrát do nekonečna. Ruce mám ovšem stále podél boků, nevím pořádně, co s nimi.

Obejme mě svými pažemi a polibky mi začne oplácet, ale k mé lítosti se zdá, že stále není úplně spokojený. „Uvolni se Des, dělej to tak, jak to cítíš a ne tak, jak si myslíš, že by to mělo být," šeptá mi do úst. Zajede mi rukama pod tričko a začne mě hladit na zádech a břiše.


Líbí se mi, jak se mě dotýká, ale…je toho na mě nějak moc. Tak moc se snažím, aby se mu to líbilo, jenže … jsem jak kopyto! Po chvíli už to nevydržím a odtrhnu se od něho. „Já … nemůžu … nejde mi to," uteču od něho se slzami v očích jak malá holka.


„Ale no tak, Des. Jde ti to dobře," snaží se být trpělivý, ale já se cítím čím dál potupněji.


„Ne…" zavrtím hlavou a utírám si slzy. „Běž pryč. Nikdy se to nenaučím," vyháním ho, ale on místo toho ke mně přijde blíž a posadí se vedle mě na postel. Jedním pohybem mi shrne vlasy z krku a začne mě jemně líbat, až sebou cuknu.


„Neboj se," zašeptá a dál se mi něžně věnuje. Rukama mě k sobě přitáhne do náruče a otočí zády k sobě.

Opřu se o něj a začnu mu při ledových dotecích jihnout v  náruči. Hladí mě po pažích a jazykem přejíždí křivku klíční kosti. Úzkostně zasténám a ještě víc se tomu propadnu.


„Pamatuješ posledně? Jak z tebe Dex pil? To ses ničeho nebála. Proč se bojíš teď?" zašeptá mi do vlasů a znovu mě políbí na krk.


Natočím k němu tvář. „Já nevím. Přišlo to tak náhle…" Chci pokračovat, ale nenechá mě.


Jemně mi skousne spodní ret a znovu mě začne laskat jazykem.


Líbí se mi to. Tak moc se mi to líbí, že si dodám odvahu a přestanu se schovávat. Zapojím se do toho rozmazlování, ze kterého se mi podlamují kolena, a snažím se mu všechno náležitě oplácet, aby se mu to líbilo také.


„Tohle také přišlo náhle…" zachraptí, když se ode mě odtrhne a než se naděju, přetáhne mi tričko přes hlavu.


Leknu se a chci se předním zakrýt, protože nemám spodní prádlo, ale on mě zahalí do svých paží dřív, než svoje citlivá místa stačím schovat.


„Nestyď se, jsi krásná…" šeptá mi do ucha lichotky.


Trochu mě tím okouzlí a já se nechám. Obrátím se k němu a přivinu se do jeho náruče. Jelikož sám nemá tričko, jeho kůže mě začne přímo chladně pálit rozkoší. Jazykem si pohrávám v jeho ústech a sjíždím na jeho ramena a svalnaté ruce. Začne mě hladit po zádech a občas mi zajede na prsa, až ve mně zatrne. Když mě pomalu pokládá do peřin, začnu se bránit. „Dicku… Tohle ne," zasténám mu do rtů.


„Proč? Myslel jsem, že se ti to líbí…" šeptá zastřeně a líbá mě na ramena.


„Líbí, ale…"


„Ale co?" zadívá se na mě, ale aniž by čekal na odpověď, znovu moje rty uvězní mezi těmi svými a já se opět kamsi propadnu.


Nemyslím, nevnímám, užívám si pouze jeho přítomnosti, dotyků, polibků… Když však náhle ucítím jeho ruce na svých ňadrech, proberu se. Prudce ho od sebe odstrčím a rychle se zakryju rukama. „Promiň… Na mě je to moc rychlé," polknu a hned se zabalím do deky, abych před ním nebyla nahoře bez.


Zakaboní se. Nejspíš jsem ho nepotěšila. Jeho rysy ztvrdnou a ty modré studánky už nejsou najednou tak přívětivé a kouzelné.


„Já nejsem jako Di... Promiň. Jsem jiná, vím, že se ti to nelíbí. Asi bys měl jít… Nechceš mě. Chceš ji," řeknu a cítím, jak mě to na prsou bolí..


„To nevadí…" řekne a jeho rysy zněžní. „Neomlouvej se, není za co…" zvedne se vzdychnutím z postele.


Nepřizná sice, že má slova byla pravdivá, ale ani je nevyvrátí, takže … to tak prostě je! Měla jsem pravdu. Jak jsem mohla být tak naivní, abych si myslela, že tohle všechno dělá proto, že mu jde doopravdy o mě?!

Dick

Otráveně a neuspokojeně vyjdu na chodbu a tam narazím na Di.¨


Jakmile mě zaregistruje, ušklíbne se. Tvář má zahalenou ve své čertovské povaze, kterou mám tolik rád a se kterou je někdy vše jednoduší. Z očí jí plápolají marnivé ohnivé plamínky a rty jí zdobí drzý úsměv. „Aspoň někdo si to tu užívá," sykne, když sjede můj pomačkaný a rozcuchaný vzhled pohledem.


„Jak se to vezme," odfrknu. To, co jsem právě zažil u Des, bych užíváním si nenazval ani vzdáleně. Ale to jí vykládat nebudu. Místo toho se na ni zkoumavě zadívám. „Copak vy si s Chazem neužíváte?" pozvednu obočí.


„Nemám na něj náladu. Většího sobce svět neviděl. Věčně mi pije krev… A nemyslím jenom to doslovný užírání," ušklíbne se a já v jejím výrazu postřehnu bolestivý trn.


No jistě, naše nesourodá dvojice nacházející se buďto v sedmém nebi nebo na nejzazším dně. Extrém za extrém. Nic mezi tím. „Tak pro s ním potom teda jsi?" položím jí otázku, která ji podle jejího výrazu zaskočí.


„Myslím … že ho miluju," řekne po chvíli přemýšlení, kdy se jí oči lesknou zamyšlením a ta šedá těžká duha se přelévá a omračuje mě. „A čekám s ním dítě," dodá rychle.


Tomu se musím ušklíbnout. „Myslíš? Ty to nevíš jistě? Tak to je docela smutné, nemyslíš? A to, že s ním čekáš dítě… To přece není důvod, proč s ním zůstávat, ne?" zasypu ji vlnou otázek. Že by se karta konečně obrátila v můj prospěch? Nebudu tu spřádat nějaký intriky. To už mě přešlo. Sama si musí uvědomit, co doopravdy chce. „Myslíš, že ho miluješ… Ale jsi s ním doopravdy šťastná?" podívám se jí do očí.


„Poslední dobou vlastně … ani ne," řekne a je na ní vidět, jak moc jí to trápí.


„Jenom poslední dobou?" rýpnu si do ní, ale pak toho nechám. Musí být těžké přiznat si fakt, že není šťastná s někým, s kým bude mít dítě a na kom jí tolik záleží. „Co se mezi vámi vlastně stalo, že k tomu máš najednou takový postoj? Myslíš, že to je opravdu tak vážný problém? Promiň…já se do toho nechci vměšovat. To víš, nejradši bych ti řekl, buď se mnou, ale…" Odmlčím se. Kurva, já si tu snad ještě začnu hrát na psychologa a dávat je dohromady, místo, abych se ji snažil získat, ne?! Asi mi začíná hrabat. Nějak si sám přestávám rozumět…


„Víš co? Běž si za Des… Seš do ní stejně udělanej jako Chester," sykne najednou téměř nepříčetně.


Její reakce mě zaskočí. Čekal jsem spíš vylívání srdíčka a ne nehty zaryté v obličeji, ale ona mne vždy dokáže překvapit.


„Počkej," chytím ji za ruku. „Co to do tebe vjelo? Víš moc dobře, jak to mám! A … i když to nerad říkám, tak Chazz taky…"  zamumlám, zatímco se na mě Di šklebí.


„Tak proč po ní sakra furt vyjíždíte? Jeden i druhej?! No?" vytrhne se mi. „Kdyby byla Des mrcha, už dávno by Chazze lehce svedla. Jenže takhle on svádí ji a ona se zarytě drží. Je natolik skvělá, že mi všechno řekne! Je spokojenej, když mu drží jako ovečka. Když je na něj hodná, milá a sladká! Potom nechápu, proč si začínal s tak buřičskou povahou jako jsem já! Sakra, netvař se tak pitomě, Dicku! Jsi možná jen o trochu lepší…" reaguje na můj výraz a pak se na mi bolestně zadívá do očí. „Když mě Chester nepoznal, doufala jsem, že alespoň ty jsi věděl, že jsem to já a ne Des… Jenže tys mě taky nedokázal rozeznat," sykne a neúspěšně se snaží zadržet pláč.


Lehce se zamračím. Hm, tak slečna se pochlubila s naší nevinnou trojkou. „Promiň, že jsem tě nepoznal. Ale když myslíš na úplně jiné věci, tak si detailů zase tak moc nevšímáš…" připomenu jí naši scénu v posteli. „A víš, proč po ní vyjíždíme? Vážně to chceš vědět? Protože v ní vidíme tebe! Proto! Jenomže bohužel, ona je sice tvoje věrná kopie, ale povahou je ti na hony vzdálená a v tomhle případě to nevyváží ani ten její vzhled," pustím si pusu na špacír víc, než bych chtěl.


„Jasně, že je povahově dokonalejší!" sykne skrz zuby.


„Není dokonalejší! Jen je prostě jiná, ale nikdo neříká, že lepší. To máš zase jen ty nějakou utkvělou představu ve své hlavě. Mám totiž pocit, že vůbec nevnímáš to, co se ti tu snažím celou dobu říct. Bohužel nám oběma - myslím tím sebe i Chazze, vyhovuje tvoje povaha, ne Desina. A vůbec… Proč ses teda schválně oblíkla jako ona, když to nebyl plán?" zaksichtím se. Teď jsem jí doběhl. Měla to určitě předem připravený a teď se v nás jen snaží vzbudit pocit viny. „Navíc mne vážně nenapadlo, že bys měla tak šílený nápad," zakroutím nad tím hlavou. Kdo mohl tušit, že jí napadne něco tak šíleného. Chtěl bych vidět, jak by se tvářila, bych si to udělal po svém a Chester s Desire jakbysmet. To by jí to už jako skvělý nápad asi nepřišlo.


„Nebyl to žádnej šílenej nápad… Jen jsem šla do svýho pokoje! Když jste mě ani jeden nepoznali, tak jsem v tom jen pokračovala!" zaburácí a zatne pěsti, jako by mi v příštích pár vteřinách chtěla zabušit na hruď. „Převlíkly jsme se do stejnýho až potom," řekne ostře a sjede mě nakvašeným pohledem. „Když teda jste oba tou její povahou tak odstrašovaný, tak proč po ní furt tak lezete?!" ušklíbne se. „Tebe ještě chápu, ale proč si s ní musí začínat Chester, když má mě! A na to mi řekne, že to byly jen úlety… Když jsem měla úlet s tebou, tak se mohl posrat a dělal takovej vyrvál, sakra, jak jsem mu pošlapala srdíčko, ale že on ublížil mně, tak to už nevidí. Proč ses najednou dal na jeho stranu?! Úplně mě fascinuje, jaký jsou z vás najednou nejlepší kámoši!"


Ošiju se, protože se mi do odpovědi moc nechce, ale podle jejího výrazu mi je jasné, že z toho jen tak nevybruslím. „On… není tak špatný, jak jsem si myslel. Ostatně, vždycky jsme se hádali jenom kvůli tobě. Nikdy jsme ani neměli možnost se poznat z jiné stránky než ze stránky soka," přiznám, na okamžik se odmlčím a přemýšlím, jestli mu mám dál zachraňovat zadek. „Di, Chazzy za Des neleze. Přátelí se spolu, ale to je všechno. Jestli si myslíš, že za ní chodí, tlačí ji ke zdi a svádí, tak … to dělám já a ne on," pokusím se všechno uvést na pravou míru, jenže ona se chová, jak kdyby měla úplně zatemněný mozek!


„Ty ho budeš prostě obhajovat za každou cenu," ušklíbne se. „Končím. S tebou i s Chesterem, sakra! Nemá to cenu, když dycky někoho bude oblejzat a ty ho budeš krejt," sykne a vydá se ke schodům.

Chester

„Jo!" zavolám nenadšeně, když se ozve ťukání na dveře. Ložnice je tmavá a prosycená Dianinou vůní, když zde ještě spávala. Jako upír jsem na vůni Šťastné krve velmi přecitlivělý a o to více to vnímám jako týrání.


„Můžu?" strčí dovnitř svou blonďatou hlavu Dick.


S povzdychnutím přikývnu a na posteli se posadím.


„Hele Chazzy, nedáme si ještě tu vodku? Docela by mi bodla," navrhne.


„Něco se stalo?"


Jen mávne rukou. „Dlouhá historie…"


Nechám ho teda být a pokrčím rameny. „Klidně si dát můžeme, dole je ještě celá láhev," řeknu a rovněž mi to tu v tuhle chvíli přijde jako jediný možný nápad.


„Někdy si říkám, jak by byl svět bez ženských jednodušší," láduje mi do hlavy, když scházíme ze schodů.


Náhle se při pohledu na sedačku v obýváku zarazím. „To já taky," zavrčím bolestně, když uvidím Di, jak se se zaujetím věnuje Dexovi!


„Co je?" zastaví se Dick a sleduje můj pohled. „No to si ze mě děláš prdel, ne?!" dostane ze sebe šokovaně a stejně jako já sleduje Diiny a Dexovy orgie.


Obkročmo mu sedí na klíně a nechává se od něj drápy škrábat po zádech a olizovat krk, aby si pak nechala nacpat jazyk až málem do žaludku! Tiskne ji k sobě tak pevně, že mu na tom klíně kroutí jako žížala a lapá po dechu.


Vlastně nevím, co bych jí na to měl říct. Bolí mě vidět ji, jak si to užívá. Žárlím a nejradši bych tomu kreténovi zaryl drápy do krku, ale … neudělám vůbec nic. Přece mi řekla, že jsem sobec a myslím jen na sebe… Jak jinak jí dokázat, že nejsem, než tím, že ji nechám a dopřeju jí to, co sama chce? A pokud je to tohle, musím prostě zatnout zuby a respektovat to. Co jiného mi také zbývá? Zatímco já se na ni mlčky dívám a snažím se potlačit hlas v hlavě, že k tomu všemu jsem jí dohnal já, slova se ujme Dick.


„Koukám, že my dva už ti vážně nestačíme…" ušklíbne se, když k nim dojdeme. „Můžeš nám říct, proč to děláš?" zavrčí a pokusí se jí z Dexe sundat.


„To co vy děláte normálně!" sykne a odstrčí ho od sebe, aby se k Dexovi ještě víc přitiskla.


„My ti nic takového neděláme!" protestuje Dick, zatímco já tu scénu mlčky sleduju, jako bych se na ni díval v televizi…


„Ne? A kdo se každou chvíli tahá s Desire?!" mračí se maličká a znovu vjede Dexterovi prsty do vlasů, až mě bodne pod klíční kostí.


„Tu bych tu chtěl mít taky…" zasní se upír.


Di ho probodne rozzlobeným pohledem, až se náhle celá zkroutí a chytí se za břicho.


„Co je? Já ji nekousnul, přísahám!" zjančí Dex a hned se od ní odtáhne.


„Vypadni od ní," syknu a jen co ho Dick chytne za límec a odstrčí stranou, skloním se na Di a dlaní jí chci sáhnout na podbřišek.


„Nech mě…" odstrčí mi ruku, zatímco se jí v očích zračí slzy.


„Snad ti jde o malého, ne? Jak jinak mu mám pomoct?" nenechám se odbýt a zopakuju svůj pokus.


Tentokrát mě nechá.


Podivná bodavá bolest mi vystřeluje až do ledové dlaně.


„Co jí je?" stará se Dick.


Zavrtím hlavou. „Netuším. Vezmu ji nahoru," řeknu a chytím Di do náruče.


Kupodivu se ani nebrání, víčka pevně semknutá, tvář zkřivenou v křeči. V ložnici ji položím na postel a přilehnu si k ní, abych jí jemně uchopil za zápěstí a palcem jí přejel po tepně.


„Nemyslím si, že potřebuje jed…" řekne zamračeně a ruku mi vytrhne.


Vzdychnu a chci něco říct, ale do pokoje se přežene Dick.


„Tak co? Už je ti líp?"


„Je mi fajn," sjede ho pohledem, zatímco si sedá a zamyšleně si přejíždí po břiše.


„Nemáš lézt Dexovi do náruče," obejme ji a z každé strany jí na krk vlepí polibek. Samozřejmě, zjišťuje, že se jí Dexter skutečně nedotkl. Jakmile se k ní ovšem dostane příliš blízko, Di se s bolestivým usykáváním znovu zkroutí a začne ho od sebe odstrkovat. Dick se na mě vyděšeně zadívá.


„Dicku prosím tě, nech nás tu," požádám ho.


„Ale… Já nic neudělal," dívá se na mě nejistě a těká po ní pohledem.


Chápu, že by ji nejraději vzal do náruče a utišil, ovšem to by jí neprospělo. „Já vím … viděl jsem," uklidním ho. „Ale Di bude muset odpočívat a přestat dělat blbosti, dokud se dítě nenarodí. Jestli ona chce riskovat, tak já tedy určitě ne," řeknu rozhodně.


Dick na souhlas přikývne a pohladí Di po ruce.


„Měla by sis lehnout," řeknu, když odejde.


Kupodivu poslechne a znovu si lehne.


Moc dobře jí vážně nebude, když ani neprotestuje, což mě zrovna dvakrát neuklidní.


„Můžeš mi podat tu knížku," kývne na knihu s komickým názvem, která leží na nočním stolku.


Mlčky ji to ošoupané cosi podám a se zaujetím sleduju, jak v ní začne listovat a něco hledá.


*** *** *** 

„Mohl bys tu zůstat?" poprosí mě, když už jsem téměř na odchodu.


Překvapeně se zadívám na ruce, které ke mně natahuje. Mám na jazyku spoustu uštěpačných otázek, ale nakonec je všechny hořce spolknu a přikývnu. Její náznak objetí však ignoruju a posadím se do křesla. Najednou bych jí byl dobrý,ušklíbnu se v duchu. „Co jsi zjistila?" kývnu bradou k otevřené knize.


„Že ty bolesti přestanou, když teď budeš u mě. Je pro tebe takovej problém bejt se mnou, sakra? Vždyť s Des ti to nikdy problém nedělalo!" procedí naštvaně skrz zuby.


„Jak vidíš, jsem tu. Nikam neodcházím," řeknu klidně a dělám, že tu poznámku o Des jsem neslyšel. Rozhodně se nemíním nechat zase vyprovokovat. Udělám všechno, co bude chtít, ale hádat se s ní nebudu. Celý náš vztah je jedna velká hádka a mě už to přestává bavit.


Vstane z postele a dojde až ke mně. Zadívá se mi do očí a obkročmo se mi posadí do klína, jako to před chvílí praktikovala na Dexovi… „Ty bolesti mám proto, že se malej brání, když jsem u jinýho upíra. Je to jištění proti kousnutí. Přestává to, když jsem s tebou… Prostě tatínka pozná," řekne a já cítím, jak taju.


Rukou jí zajedu na podbřišek a samolibě se usměju. Alespoň že můj syn má dostatek rozumu, když jeho matka ho očividně postrádá. Aspoň že on ví, co je pro něj nejlepší.


Di mě náhle chytí dlaněmi za obličej a začne mě konečky prstů něžně hladit.


Přivřu víčka a užívám si ty doteky.


Rukou mi zajede do vlasů a tvář mi začne častovat jemnými polibky.


Cítím podivnou rozervanost. Jedna moje půlka se chce bránit všem těm projevům náklonnosti, zatímco druhá by jim nejradši podlehla. Držím se, co můžu. Přijímám polibky a dotyky, ale nechávám to na ní, nijak se do toho nezapojuju. Tím, že se spolu zase vyspíme, se všechny ty neshody mezi námi nevyřeší. „Asi bychom si měli oba konečně ujasnit, co vlastně chceme," zachraptím a otevřu oči.


„To měli. Já chci, abys konečně přestal laškovat s mým dvojčetem a měl jenom mě. Chápeš? Jenom chci, abys byl jenom můj… Nemazlil se a nelíbal s jinýma. Konec úletů!" zašeptá bolestně. „Když přestaneš ty, přestanu ti to oplácet. Budu jen tvoje. A tím zmizí naše největší problémy, naše hádky. Když budeš věrnej, nebude, proč bych se trápila."


Zamyšleně ji pozoruju. „To bys mi nejdřív musela začít trochu věřit, protože ty mi prostě nedůvěřuješ. Za vším něco hledáš a nedáš si nic vysvětlit. Teprve tehdy, až mi důvěřovat budeš, tak se přestaneš konečně trápit."


Zasměje se, jako bych řekl něco hrozně vtipného. „Upřímně, sám sobě pověz, jestli má cenu ti věřit. Des mi všechno řekla. Jen za tu dobu, co tu je, si s ní už třikrát ulítnul. Tak jak ti mám potom důvěřovat?" zamračí se zoufale.


„Já jsem s nikým neulítnul," svraštím čelo. „Copak jsem s ní spal? Nespal. Nepodvedl jsem tě!" pokouším se jí tyhle myšlenky dostat z hlavy.


„Ale to, cos s ní dělal je taky úlet… Ty si furt myslíš, že nevěra je jen sex. To není. Je to veškerá něžnost. Polibky a doteky, který věnuješ někomu jinýmu, než mně. Připomeň si, co jsem dělala s Dexem a Dickem… Nikdy nedošlo na sex a stejně… Stejně ti to vadilo! Cítím to stejně! Vzájemně si ubližujeme… Ty s tím začneš a já v tom pokračuju. Chyba je v nás obou. Ty bys měl přestat s úlety a já bych ti je měla přestat oplácet," povzdychne si zlomeně.


Mrzí mě, že šedé duhovky postrádají svůj lesk a žár. Jsou jako by bez života, jen plné trápení. Pozoruju její bolestný výraz, které u toho má, a je mi čím dál divněji. „Dobře…přestávám se obhajovat. Máš pravdu, byla to chyba, mrzí mě to," přiznám. Uvědomuju si, že ke všemu, co udělala ať už s Dickem nebo Dexem, jsem jí přiměl já svým chováním. Že mi to dělala natruc, abych žárlil… Abych věděl, jaké to je. Jak moc to bolí. Naprázdno polknu. Ti dva měli pravdu a ona mi to ostatně potvrdila. Jsem skutečně sebestředný parchant. Já můžu všechno, ona nesmí nic. Pořád se k ní chovám, jako ke své oběti… Jako ke svému majetku. „Vážně se mnou chceš ještě být? Možná … možná by ti s někým takovým, jako je Dick, bylo vážně lépe. I když bych nevěřil, že to kdy řeknu," ušklíbnu se tomu, co tu vypouštím z pusy.


Zadívá se mi do očí. „Zkus se kvůli mně trochu krotit. A já ti slíbím, že svůj temperament taky snížím," pousměje se. „Přece to bylo mezi náma nádherný, když jsme se nehádali. Já se pokusím bejt hodnější a ty zkus věnovat svý něžnosti jen mně," otře se svým nosem o ten můj a jemně mě políbí. „Víš, co k tobě cítím… Zkusíš bejt věrnej? Kvůli mně… Kvůli malýmu… Chci bejt jen s tebou, ale ty mi to neulehčuješ. Trápíš mě a já pak zas tebe," kousne mě do rtu. „Buď sám sebou… Jsem tu pro tebe. Můžeš se na mě dokonale vybít. Nepotřebuješ přece jinou. Ještě jsi nezkrotil mě," provokativně se mi zadívá do očí a zavrčí.


Její poslední věta mi na tváři vyloudí úsměv a dojde mi, jaké štěstí jsem měl ten den, kdy jsem ji potkal. Podobné jsem měl snad už jen jednou, ale … to už je dávno … i když to bylo spíš prokletí. Moje i její. Rozeženu trudomyslné myšlenky a přikývnu. „Zkusím, ale ty mi zase slib, že se mi pokusíš začít věřit a nenecháš se tak lehce ovlivnit řečmi ostatních. Chci, abys byla šťastná a malý také. Budu se pro to snažit udělat maximum," nakloním si ji k sobě a na usmířenou - doufám, že na dlouho dobu poslední - ji začnu zahrnovat udobřovacími polibky.


„Slibuju," řekne se zavřenýma očima a chytí mě kolem krku. Jednou rukou mi zajede do vlasů a druhou mi začne zatínat nehty do kůže.


„Zlobíš," syknu, když vidím, jak moc se jí mučení mojí osoby líbí.


„To všechno z lásky," usměje se, sjede mi polibky na krk a tak vášnivě mě kousne, až usyknu a celý se prohnu.


„Sss, ty sadistko. Tohle má být trest nebo co?" zajiskří se mi z toho před očima. Poznám, že mi chce trochu ublížit, za to všechno a zároveň mi dokázat, že není žádná porcelánová panenka, abych kolem ní musel chodit po špičkách, jako kolem její sestry. „Já jsem na tebe takový něžný a ty mi to takhle vracíš," zašklebím se a vrátím jí bolestivý kousanec do rtu, a než se z toho stačí vzpamatovat, popadnu ji do náruče, přenesu na postel a nalehnu na ni takovým způsobem, až pode mnou zasténá. Využiju jejích pootevřených rtů, abych se mezi ně vkradl svým jazykem a obdařil ji majetnickým polibkem. Začne se bránit a chce mě od sebe odstrčit, ale nenechám se. Chytím ji za zápěstí a vtlačím do postele. Nemá šanci. Moje pomsta bude sladká. Stejně jako ona před chvíli, sjedu polibky na její krk a jemně ji kousnu, až znovu zanaříká. Přitlačím, až jí na kůži zůstane obtisk mých zubů. Líbí se mi, jak se pode mnou vzpouzí, ale proti mému mučení nemůže nic víc dělat. Je mi vydána na milost či nemilost. Podle toho, jak se mi zachce, co se mi zlíbí. Vím, že se jí to líbí, ostatně - jinak bych to nedělal, kdyby se to nelíbilo oběma. Chci ji políbit, ale jakmile se přiblížím k jejím ústům, snaží se mě kousnout. „Nezlob Di, nebo tě potrestám," blýsknu očima, uvězním její zápěstí v jedné ruce a druhou jí rozepnu knoflík u kalhot, potom pomalu rozepnu i zip... Snaží se všemožně uhnout, aby mi moje počínání ztížila, ale není jí to nic platné.


„Máš to marné, lásko," přitisknu se na její rty a v návalu bolesti sebou škubnu.


Bestie!


„Copak? Snad jsem tě nekousla?" posmívá se mému krvácejícímu rtu.


„No, jak chceš. Řekla sis o to," zúžím oči a kousnutí jí oplatím. A pak propadnu stupňující se touze a přestanu vnímat, jestli se víc líbáme a rozmazlujeme jazyky nebo se bolestně koušeme a navzájem si sajeme krev s rozkousaných rtů…

Diino tělo se pode mnou propíná a protahuje se a čím dál častěji se mi svým klínem otírá o ten můj, a já kromě čím dál většího chtíče a šťastné krve, nejsem schopný vnímat nic jiného. Když náhle bolestně vykřikne a prudce mě od sebe odstrčí, vůbec nechápu, co se to děje. S očima ještě zastřenýma slastným oparem sleduju, jak spadne z postele a křečovitě se namáčkne do rohu pokoje. Drží se za ústa a kňučí jako štěně. Oči má takové zastřené, ovšem úplně z jiného důvodu než já, a mně konečně začíná docházet, co jsem udělal!


„Do hajzlu!"


Než však stačím udělat něco dalšího, do pokoje se jako smyslů zbavený přižene Dick v závěsu s Dexterem. Jakmile uvidí Di, vyvalí oči.


„No do hajzlu!" zašklebí se Dex a naštvaně se na mě zadívá. „Tys ji schválně proměnil!" vyjede na mě.


„Ale hovno!" zavrčím a dál fascinovaně sleduju Diinu přeměnu. Do hajzlu, tohle jsem vážně přehnal! Jenže, copak mě to v tu chvíli napadlo?!


„Tak proč jsi to, do prdele, udělal?!" prudí Dex dál.


„Není žádný proč, prostě se mi to vymklo z rukou!" syknu. Ten mi tu vážně scházel! On a jeho uvědomělé kecy!


„Na co jsi, do hajzlu, myslel?!" div na mě neřve.


„Na co asi," uchechtne se ironicky Dick a hlavou kývne k Diiným rozepnutým kalhotám. „Měl zatemněný mozek, tak co po něm chceš," dodá s křivým úsměvem.


Dex zaúpí. „Do hajzlu, nedělej tu divadlo! Tebe se to absolutně netýká," vyjedu na něj, protože už to nemůžu poslouchat, a přiblížím se k Di.


Ztěžka dýchá a propíná se jí celé tělo, ale žádné viditelné změny na ní nevidím.


Třeba se neproměnila, proběhne mi nadějně hlavou.


„Di?" skloním se k ní a modlím se, aby to stále byla moje maličká a nikoliv vraždící nelítostný upír, který bude chtít jen krev a ukojení svého chtíče. Nechci ani pomyslet, že … bych ji ztratil. „Di…" zašeptám a jemně k ní natáhnu dlaň, abych ji pohladil po vlasech. 

Přihlašte se k odběru novinek na stránkách
Opište prosím kontrolní kód "2099"
4.7.2012
Na facebooku Hry o duši jsme zveřejnily fotku Desire, která se tak ráda ohání známým "Ježiši Kriste!".) Posuďte sami, jestli jsme se tímto výběrem (na kterém jsme se kupodivu se spoluautorkou shodly hned!) strefily i do vaší představy.)





© 2012 Chensie Dewill a Wish
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one